221 C 103/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 233,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 22. 10. 2024 do 15. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky 11 000 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 338,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 22. 10. 2024 do 15. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky 11 000 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 453 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 22 000 Kč s příslušenstvím.

2. Zaplacení první částky 11 000 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 23. 2. 2023 s žalovanou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 14 681 Kč, to vše v 78 týdenních hotovostních splátkách po 355 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 22. 8. 2024. , adresa, 681 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 10 201 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 980 Kč. Společnost , právnická osoba, před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě výměru sociální podpory z července 2022, výpisů z bankovního účtu z prosince 2022 a z ledna 2023, z potvrzení o příjmu a z došlé korespondence. Žalovaná uvedla, že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 37 000 Kč, žije v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Na základě uvedeného společnost , právnická osoba, dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnuté peněžní prostředky splácet. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela a splatila celkem jen 2 000 Kč. Uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalované byla smlouvou ze dne 21. 10. 2024 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 32 798,77 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 11 000 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky a dále úrok z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně, a to jednak kapitalizovaný na částku 233,75 Kč za období od 23. 8. 2024 do 21. 10. 2024, jednak běžící od 22. 10. 2024 do zaplacení.

3. Zaplacení druhé částky rovněž ve výši 11 000 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost , právnická osoba, , uzavřela dne 27. 1. 2023 s žalovanou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 16 708 Kč, to vše v 78 týdenních hotovostních splátkách po 407 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 26. 7. 2024. , adresa, 708 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 11 770 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Společnost , právnická osoba, před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě výměru sociální podpory z července 2022, výpisů z bankovního účtu z listopadu a prosince 2022, z došlé korespondence a z insolvenčního rejstříku. Žalovaná uvedla, že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 37 000 Kč, žije v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Na základě uvedeného společnost , právnická osoba, dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnuté peněžní prostředky splácet. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela a splatila celkem jen 4 000 Kč. Uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalované byla smlouvou ze dne 21. 10. 2024 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 38 155,79 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 11 000 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky a dále úrok z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně, a to jednak kapitalizovaný na částku 338,94 Kč za období od 27. 7. 2024 do 21. 10. 2024, jednak běžící od 22. 10. 2024 do zaplacení.

4. Žalovaná výše uvedené částky nezaplatila ani přes výzvu ze strany žalobkyně.

5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

6. Soud věc projednal při jednání dne 29. 7. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalovaná se k jednání nedostavila ani nepožádala o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou jí byly doručeny do vlastních rukou již dne 25. 6. 2025 (č. l. 44 a č. l. 45 p. v.). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby byla věc projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti (č. l. 54). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. Dokazování soud provedl při jednání písemnostmi předloženými žalobkyní.

7. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (č. l. 10–11) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měly uzavřít žalovaná a společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne 23. 2. 2023. Společnost , právnická osoba, podle smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 14 681 Kč, to vše v 78 týdenních hotovostních splátkách po 355 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 346 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7 dnů po uzavření smlouvy. , adresa, 681 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 86 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 10 201 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z částky za doplňkovou nepovinnou službu komfortního a flexibilního splácení, tedy za poskytnutí a splácení peněžních prostředků v hotovosti, ve výši 2 980 Kč.

8. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 2. 2023 (č. l. 6) soud zjistil, že žalovaná před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 23. 2. 2023 uvedla, že je svobodná, vyživuje 1 osobu, bydlení má nájemní a jediný příjem má z rodičovské dovolené ve výši 13 000 Kč čistého měsíčně. Celková výše čistých příjmů její domácnosti měla činit 37 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti než , právnická osoba, , u níž její dosavadní splátky činily 1 791 Kč měsíčně. Další odhadované běžné výdaje žalované měly činit 10 000 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalované byl ověřen podle potvrzení o příjmu, podle výpisů z bankovního účtu za prosinec 2022 a leden 2023, podle rozhodnutí o přiznání dávky ze dne 29. 7. 2022 a podle došlé korespondence. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaná uvedla vybavení domácnosti.

9. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, (č. l. 14) zjistil, že žalovaná splatila dne 13. 3. 2023 částku 2 000 Kč.

10. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (č. l. 8–9) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měly uzavřít žalovaná a společnost , právnická osoba, dne 27. 1. 2023. Společnost , právnická osoba, podle smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 16 708 Kč, to vše v 78 týdenních hotovostních splátkách po 407 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 369 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7 dnů po uzavření smlouvy. , adresa, 708 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 86 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 11 770 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z částky za doplňkovou nepovinnou službu komfortního a flexibilního splácení, tedy za poskytnutí a splácení peněžních prostředků v hotovosti, ve výši 3 438 Kč.

11. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 1. 2023 (č. l. 7) soud zjistil, že žalovaná před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 27. 1. 2023 uvedla, že je svobodná, vyživuje 1 osobu, bydlí u rodičů a jediný příjem má z rodičovské dovolené ve výši 13 000 Kč čistého měsíčně. Celková výše čistých příjmů její domácnosti měla činit 37 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti než , právnická osoba, Odhadované běžné výdaje žalované měly činit 10 000 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalované byl ověřen podle výpisů z bankovního účtu za listopad a prosinec 2022, podle rozhodnutí o přiznání dávky ze dne 1. 7. 2022 a podle došlé korespondence. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaná uvedla nábytek.

12. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, (č. l. 13) zjistil, že žalovaná splatila dne 9. 2. 2023 částku 2 000 Kč a dne 13. 3. 2023 rovněž částku 2 000 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 18–33) včetně přílohy č. , hodnota, (č. l. 25–27) a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky (č. l. 23) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila dne 21. 10. 2024 na žalobkyni své pohledávky vůči žalované související s výše uvedenými smlouvami.

14. Z oznámení o postoupení pohledávek (č. l. 12) včetně podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 (č. l. 15) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, dopisem ze dne 21. 10. 2024 odeslaným dne 11. 11. 2024 oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávek této společnosti vůči žalované z výše uvedených smluv na žalobkyni, a současně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od obdržení dopisu.

15. Konečně z výzvy k plnění ze dne 31. 12. 2024 (č. l. 17) včetně podacího lístku ze dne 31. 12. 2024 (č. l. 16) soud zjistil, že advokát zastupující žalobkyni vyzval uvedeným dopisem žalovanou k plnění nejpozději do 15. 1. 2025.

16. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně na č. l. 34 soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci.

17. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 (č. l. 50–52), protože žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení, která by měla být tímto důkazem prokázána.

18. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 28 000 Kč, z nichž žalovaná již vrátila celkem 6 000 Kč. Podle žalobkyní předložených smluv se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími částkami v ujednaných splátkách. Společnost , právnická osoba, své pohledávky vůči žalované postoupila na žalobkyni, což žalované oznámila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění do 15. 1. 2025.

19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[p]řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“21. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“ Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“24. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“25. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaná v těchto závazcích vystupovala jako spotřebitelka a společnost , právnická osoba, byla poskytovatelkou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka podle § 420 o. z. poskytla žalované spotřebitelské úvěry podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění § 87 odst. 1 věty první daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

27. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány toliko od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost , právnická osoba, před uzavřením smluv řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelských úvěrů, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože se jednalo o spotřebitelské úvěry vymezené v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalované byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tvrzené výpisy z účtu a jiné listiny, podle nichž mělo k ověření dojít, žalobkyně k důkazu neoznačila ani je soudu nepředložila. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. , spisová značka, ).

29. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil řešené smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné.

30. Žalovaná od společnosti , právnická osoba, převzala celkovou částku 28 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že uvedené společnosti nebo žalobkyni, na niž byly dané pohledávky postoupeny podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., splatila celkem 6 000 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 22 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 22 000 Kč představující nesplacené jistiny, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitelky ve smyslu § 1958 o. z.

31. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 16. 1. 2025 v odpovídající sazbě. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění do 15. 1. 2025. Ode dne 16. 1. 2025 je tak žalovaná v prodlení.

32. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru soud žalobu co do zbývajících nároků, tedy co do kapitalizovaných úroků z prodlení a co do běžících úroků z prodlení nad rámec přiznaných, výrokem II. zamítl.

33. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení co do jistiny plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 2 453 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. nejpozději v den odeslání výzvy k plnění dne 31. 12. 2024, z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 12. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) ze dne 10. 4. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) a § 14b a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 26. 6. 2025 (č. l. 48–49) žalobkyni náhrada nákladů nenáleží, protože se nejednalo o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva, jelikož žalobkyně tímto podáním toliko na výzvu soudu (č. l. 43) doplnila svá tvrzení v rozsahu, v jakém měla být uvedena již v žalobě. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.