221 C 111/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 381 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč za období od 31. 5. 2025 do 17. 6. 2025 ve výši 100,60 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 381 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 381 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 37,77 Kč od 31. 5. 2025 do 17. 6. 2025.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 858,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to konkrétně prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále prostřednictvím posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 24. 12. 2024 úvěr ve výši 17 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 561 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za tzv. běžnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč a úroků. Úroky byly žalovanému účtovány dne 24. 2. 2025 ve výši 833 Kč, dne 24. 3. 2025 ve výši 833 Kč a dne 18. 4. 2025 ve výši 833 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně dne 18. 4. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomínán. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 17 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 561 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4x 99 Kč), poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč (4x 49 Kč), úroků ve výši 2 499 Kč (3x 833 Kč), účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč (3x 300 Kč, 1x 130 Kč) a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč (3x 500 Kč). Žalobkyně se dále domáhá kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 138,37 Kč za období od 31. 5. 2025 do 17. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 381 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že limit nejvyšší měsíční splátky (MLS) se vypočítává vždy jak na klienta, tak na jeho domácnost, přičemž do výpočtu se započítávají částky životního minima spolu se splátkovou zátěží. V daném případě žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč a z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 130 000 Kč. Dále započítala životní minimum žalovaného a členů jeho domácnosti, minimální výdaje na bydlení ve výši 8 660 Kč a výši splátek již existujících úvěrů ve výši 26 919 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného u zaměstnavatele , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, výpisem z bankovního účtu. Mimo to žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR bez negativního záznamu. K samotnému kontraktačnímu procesu doplnila, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, která je obdobou internetového bankovnictví. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím BankID. Elektronické dokumenty jsou uzavírány v systému, který je důvěryhodný a veškeré záznamy jsou opatřeny časovým razítkem. Tuto službu pro žalobkyni vykonává externí společnost , právnická osoba, .

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je českou akciovou společností a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny nazvané „úvěrová smlouva č. , hodnota, “ ze dne 24. 12. 2024 včetně formuláře pro standardní informace a sazebníku bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně, na druhé straně žalovaný. V listině je žalovaný označen rodným číslem, adresou trvalého bydliště a kontaktními údaji. Výše úvěru činí 17 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činí 561 Kč. Pevné úroky jsou stanoveny v rámci 2. – 8. splátky vždy v částce 833 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet. Úvěr měl být splacen ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dále měl být sjednán korunový odklad v částce 1 Kč, poplatek za korunový odklad v částce 1 683 Kč, poplatek za expres výplatu v částce 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku v částce 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis v částce 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení se zaplacením splátky měla být sjednána smluvní pokuta v částce 500 Kč a dále jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny a úroků, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v částce 300 Kč měsíčně. Na místě předpokládaném pro podpis žalovaného je namísto vlastnoručního podpisu uveden kód 359665.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem 17 000 Kč a dosud neuhradil ničeho.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobkyně, která obsahuje údaje o úvěru a údaje o žalovaném, že nemá děti, je zaměstnanec s výší příjmu 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 130 000 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí 5 000 Kč. Měly být učiněny dotazy na registry NRKI, ISIR, SOLUS, CRIBIS bez negativního nálezu.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že za listopad 2024 činil počáteční zůstatek – 6 263,33 Kč a konečný zůstatek – 17 667,25 Kč. Příjmy sestávaly z částky 5 500 Kč od společnosti , právnická osoba, s.r, přičemž poznámka u platby zněla „Váš , Anonymizováno, úvěr“, z částky 2 500 Kč, od společnosti , právnická osoba, s.r, přičemž poznámka u platby zněla „Váš , Anonymizováno, úvěr“, z částky 1 500 Kč od společnosti , právnická osoba, s.r, přičemž poznámka u platby zněla „Váš , Anonymizováno, úvěr“, z částky ve výši 30 Kč od , jméno FO, , z částky 33 180 Kč od společnosti , jméno FO, , právnická osoba, , z částky 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, S.R.O., přičemž poznámka u platby zněla „uzavření úvěrové smlouvy“, z částky 30 000 Kč od žalobkyně, přičemž poznámka u platby zněla „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, z částky ve výši 12 000 Kč od , jméno FO, , z částky ve výši 500 Kč od , jméno FO, , z částky 30 000 Kč od společnosti , právnická osoba, s.r., přičemž poznámka u platby zněla „Půjčka od Zaplo.cz“, z částky 1 569 Kč od žalobkyně, přičemž poznámka u platby zněla „VRATKA“, z částky 1 200 Kč od , jméno FO, , z částky 800 Kč od , jméno FO, , z částky ve výši 12 700 Kč od , jméno FO, , z částky ve výši 350 Kč od , jméno FO, , z částky ve výši 500 Kč od , jméno FO, a z částky 2 026 Kč od žalobkyně.

10. Ze zprávy banky a z opisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 24. 12. 2024 částku 17 000 Kč.

11. Z výzvy ke splacené celé půjčky ze dne 18. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru, a to do 14 dnů od sepsání výzvy.

12. Z výzvy ze dne 3. 3. 2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 4. 3. 2025.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2025 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván, aby dlužnou částku zaplatil ve lhůtě do 30. 5. 2025. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 19. 5. 2025.

14. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 12. 2024 částku ve výši 17 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 24. 12. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 17 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „úvěrová smlouva“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

16. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

23. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „úvěrová smlouva“ vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla jeho elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť je opatřena za stranu úvěrovaného dle připojené doložky jen elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).

28. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

29. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis. Poukazuje-li žalobkyně na to, že elektronické dokumenty jsou uzavírány v systému, který je důvěryhodný, a veškeré záznamy jsou opatřeny časovým razítkem, pak toto není ze zaslaného dokumentu patrné. Listina, která je součástí spisu, v elektronické podobě po ověření na elektronické podatelně soudu neobsahuje žádný elektronický podpis ani časové razítko, na jehož základě by soud mohl ověřit, že na dokumentu nebyly ex post provedeny žádné změny.

30. Soud neměl za ani dostatečně prokázané, že žalobkyně s odbornou péčí řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.

31. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že uzavřela smlouvu právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání, a dále v tom směru, že žalobkyně dostála své povinnosti věřitele s odbornou péčí řádně posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr.

32. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila.

33. Soud proto dospěl k závěru, že obsah tvrzené dohody nebyl prokázán.

34. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu právního jednání, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

35. V daném případě žalobkyně dle svého tvrzení posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registrů a dále prostřednictvím posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného. Vycházela z příjmu žalovaného ve výši ve výši 35 000 Kč a z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 130 000 Kč. K výdajům žalovaného žalobkyně ničeho neuvedla, uvedla toliko, že vycházela z výše splátek již existujících úvěrů v částce 26 919 Kč měsíčně a v rámci výdajů domácnosti uvedla, že vycházela z minimálních výdajů na bydlení ve výši 8 660 Kč. Žalobkyně po takto provedeném posouzení vyhodnotila, že žalovaný byl schopen hradit splátky úvěru, a proto mu úvěr poskytla.

36. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

37. Žalobkyně předložila pouze kartu klienta, tedy interní listinu žalobkyně, a výpis z běžného účtu žalovaného. Z výpisu z běžného účtu sice vyplynulo, že žalovanému byla v listopadu 2024 zaslána částka 33 180 Kč od společnosti , jméno FO, , právnická osoba, , výpis z bankovního účtu za pouhý jeden měsíc však nelze považovat za řádné ověření příjmu žalovaného. Další skutečnosti ohledně ověření jeho příjmu, a to především délka trvání pracovního poměru, nebyly žalobkyní tvrzeny, natož prokázány. Příjem ostatních členů domácnosti žalobkyně již nikterak nespecifikovala (odkud příjem plyne – zaměstnání, podnikání, dávky apod.). O výdajích žalovaného není uveden žádný údaj. Žalobkyně toliko uvedla, že vycházela z výše splátek již existujících úvěrů žalovaného v částce 26 919 Kč měsíčně a v rámci výdajů domácnosti uvedla, že vycházela z minimálních výdajů na bydlení ve výši 8 660 Kč. Z výpisu z běžného účtu nadto vyplynulo, že žalovanému bylo za pouhý jeden měsíc poskytnuto minimálně šest úvěrů, a i přes tuto skutečnost se již tak záporný zůstatek nadále prohluboval až na – 17 667,25 Kč (tj. o 11 403,92 Kč méně než počáteční zůstatek, který již byl záporný).

38. Nedostatečné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

39. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 17 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 19. 5. 2025 a žalovanému stanovila lhůtu k plnění do 30. 5. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení ke dni sepsání žaloby, tj. 17. 6. 2025. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč za období od 31. 5. 2025 do 17. 6. 2025 činí 100,60 Kč.

40. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč za období od 31. 5. 2025 do 17. 6. 2025 ve výši 100,60 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 858,20 Kč, přičemž tato částka představuje 45,4 % z jejich celkové výše 6 295,60 Kč (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v řízení 72,7 % a úspěchem žalovaného 27,3 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 170 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 381 Kč, sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 8. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 8. 2025 z částky 226,04 Kč představující jednu polovinu (žalobkyně se dne 21. 8. 2025 zúčastnila u soudu dvou jednání) z náhrady za 20 ujetých km v částce 152,09 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 236,04 Kč ve výši 889,56 Kč. Odměna a paušální náhrada výdajů nebyla žalobkyni přiznána za písemné podání ze dne 10. 7. 2025, neboť se jednalo o doplnění žaloby, přičemž obsah tohoto podání měl být již součástí samotné žaloby. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

42. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.