221 C 115/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného adresa trvalého pobytu náměstí Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , 272 01 Anonymizováno o zaplacení částky 31 421,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 562,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 562,62 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 579,40 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 337,38 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 900 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 479,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 354,98 Kč, co do úroku 14,75 % ročně z částky 26 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 629,28 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 31 421,02 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 28. 4. 2023 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 519,92 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho uhradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě, tj. 54 % ročně, dále poplatky a náklady. Splatnost byla sjednána do 1. dne v měsíci ve výši minimální měsíční platby, která je stanovena v rozpisu plateb na online účtu , Anonymizováno, na webové stránce www.creditea.cz. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení. Na základě této skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě po splatnosti. Žalovaný ani tak dlužnou částku neuhradil, a proto byl úvěr ke dni 10. 3. 2024 zesplatněn. Uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému byla smlouvou ze dne 21. 10. 2024 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uhradil žalovaný celkem 10 957,30 Kč, od postoupení již nebylo z jeho strany uhrazeno ničeho. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném uhradit částku 26 000 Kč představující jistinu a dále dlužný poplatek ve výši 900 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění dne 10. 3. 2024 ve výši 4 521,02 Kč, kapitalizovaný úrok od 11. 3. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 3 354,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 11. 3. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 2 479,84 Kč a dále úroky ve výši 14,75 % z dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % z částky 26 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný výše uvedené částky nezaplatil ani přes výzvu ze strany žalobkyně.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby byla věc projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti a žalovaný se k věci nevyjádřil ani neomluvil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Dokazování soud provedl při jednání písemnostmi předloženými žalobkyní.

4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr dne 27. 4. 2023 s tím, že za čistý měsíční příjem byla považována částka 24 984 Kč. Žalobce dále vycházel z toho, že měsíční náklady žalovaného činily 5 000 Kč a ostatní úvěry byly ve výši 3 860 Kč. Ze sdělení právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému zprávu o tom, že mu byl schválen úvěr ve výši 26 000 Kč.

5. Z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyní doložený občanský průkaz patří žalovanému.

6. Z dokumentu nazvaného Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že jako věřitel byla označena právní předchůdkyně žalobkyně, která poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu kreditní linky. Strop kreditní linky byl stanoven na částku 26 000,- Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla uzavířena na dobu neurčitou. Dále je zde uvedeno, že celková částka, kterou je třeba zaplatit (spotřebitelský úvěr + úrok) činí 34 465,34 Kč. Roční pevná úroková sazba byla 54 %.

7. Z informací o zpracování osobních údajů soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že jako správce zpracovává jeho osobní údaje.

8. Z písemnosti označené jako Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že uvedenou smlouvu měl uzavřít žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dne 28. 4. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a nad rámec toho uhradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě, tj. 54 % ročně, dále poplatky a náklady, to vše ve splátkách ve výši minimální měsíční platby, která byla stanovena v rozpisu plateb na online účtu , Anonymizováno, na webové stránce www., Anonymizováno, .cz a byla splatná vždy do 1. dne v měsíci.

9. Z tabulky umoření soud zjistil, že bylo celkem vyčerpáno 29 519,92 Kč, z toho bylo umořeno 10 957,30 Kč. Celková dlužná částka je uvedena ve výši 32 858,04 Kč.

10. Dále soud z potvrzení o provedení transakce zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, následující platby: 960 Kč, 870 Kč, 570 Kč, 458,24 Kč, 354,43 Kč, 698,78 Kč, 796,51 Kč, 624,41 Kč, 20 000 Kč, 587,55 Kč a 3 600 Kč; celkem tyto částky činí 29 519,92 Kč. Ze zprávy banky , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný. Rovněž soud zjistil, že na účet žalovaného byly z účtu č. , č. účtu, přijaty výše uvedené platby v souhrnné výši 29 519,92 Kč.

11. Z dokumentu nazvaného Výzva před zesplatněním dluhu a dokladu o odeslání soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 4 262,06 Kč s uvedením informace o tom, že pokud nebude dluh uhrazen, dojde k zesplatnění celého dluhu.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy a oznámení o postoupení pohledávek, podacího lístku a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 21. 10. 2024 na žalobkyni své pohledávky vůči žalovanému související s výše uvedenými smlouvami. Žalovaný byl o této skutečnosti téhož dne informován dopisem, ve kterém byla současně uvedena výzva k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu.

13. Konečně z výzvy k plnění ze dne 31. 12. 2024 včetně podacího lístku ze dne 31. 12. 2024 soud zjistil, že advokát zastupující žalobkyni vyzval uvedeným dopisem žalovaného k plnění nejpozději do 15. 1. 2025.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci.

15. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 29 519,92 Kč, z nichž žalovaný již vrátil celkem 10 957,30 Kč. Podle žalobkyní předložených smluv se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími částkami v ujednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky vůči žalovanému postoupila na žalobkyni, což žalovanému oznámila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 15. 1. 2025.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „spotřebitelském úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“18. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“19. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“23. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“24. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka podle § 420 o. z. poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění § 87 odst. 1 věty první daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

26. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány toliko od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tvrzené výpisy z účtu a jiné listiny, podle nichž mělo k ověření dojít, žalobkyně k důkazu neoznačila ani je soudu nepředložila. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

28. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil řešenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

29. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal celkovou částku 29 519,92 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že právní předchůdkyni splatil celkem 10 957,30 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 18 562,62 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 18 562,62 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitelky ve smyslu § 1958 o. z.

30. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 26. 11. 2024 v odpovídající sazbě. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu učinila právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 11. 2024, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 10 dnů, tj. do 25. 11. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

31. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud žalobu co do zbývajících nároků, tedy co do částky 12 579,40 Kč, co do běžících zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznaných, co do zákonných úroků z prodlení od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a co do zákonných kapitalizovaných úroků z prodlení výrokem II. zamítl.

32. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 629,28 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich výše. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 421,02 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. nejpozději v den odeslání výzvy k plnění dne 31. 12. 2024, z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 12. 2024 a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) ze dne 28. 4. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) a § 14b a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 17. 7. 2025 žalobkyni náhrada nákladů nenáleží, protože se nejednalo o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva, jelikož žalobkyně tímto podáním toliko na výzvu soudu doplnila svá tvrzení v rozsahu, v jakém měla být uvedena již v žalobě. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

33. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinnen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

35. Při vyhlášení rozsudku došlo v důsledku chybného matematického výpočtu výše bezdůvodného obohacení k uvedení nesprávné částky, v jejímž rozsahu se žaloba zamítá (výrok II.), načež i ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, jakož i z obsahu spisu, žalovaný od žalobkyně prokazatelně čerpal finanční prostředky ve výši 29 519,92 Kč a na dlužnou částku dosud uhradil celkem 10 957,30 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 18 562,62 Kč (29 519,92 Kč – 10 957,30 Kč = 18 562,62 Kč). Soud proto žalobě vyhověl ve výši bezdůvodného obohacení v částce 18 562,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 562,62 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a ve zbytku nároku ve výši 12 579,40 Kč (31 421,02 Kč – 18 562,62 Kč = 12 579,40 Kč), včetně zbylého zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 337,38 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 26 900 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 479, 84 Kč, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 354,98 K4, a konečně včetně úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 26 000 od 22. 10. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl. V důsledku nesprávného výpočtu pak byla žalobkyni původně přiznána náhrada nákladů v rozsahu 38 % namísto správných 18 %. Soud proto postupem podle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou nesprávnost opravil opravným usnesením, jehož písemné vyhotovení zapracoval do písemného vyhotovení tohoto rozsudku.