221 C 122/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 34 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výš 15 % ročně z částky 26 499 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 501 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 501 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, částek 2 013 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 184 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 373,36 Kč.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. K uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tady částka 1 Kč, byla připsána na účet žalobkyně, tj. dne datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť zkoumala a ověřovala výši příjmu žalovaného a stran nákladů vycházela z normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dále vycházela z výše existenčního a životního minima. Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem anonymizováno ročně splácet v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Celková cena úvěru tak činila částka. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení úroků ve výši 2 013 Kč, dále na úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč představujících poplatek 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Dále žalobkyně vzniklo právo na zaplacení třech smluvních pokut za opožděné splátky vždy ve výši 499 Kč, tj. celkem částku 1 497 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas neplatil, byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek, která činí 1 184 Kč. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Žalovaná částka tak sestává z dlužné jistiny 30 000 Kč, úroků 2 013 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky 1 497 Kč a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 1 184 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum. Žalobkyně i její zástupce se z účasti na tomto jednání omluvili, žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)).

3. Ze smlouvy o úvěru včetně příloh, tabulky umoření a úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, přičemž částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 27,28 % ročně, a to v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci. Z potvrzení o transakci a zprávy banky vyplývá, že dne datum žalobkyně převedla na účet žalovaného částku částka. Téhož dne pak byla vyplacena jiné osobě částka 2 500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Z upomínek, čestných prohlášení, seznamu odeslaných upomínek a z přehledu odeslaných dávek vyplývá, že žalovaný byl upomínán o zaplacení. Z posouzení úvěruschopnosti, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výplatních lístků žalovaného, statistiky rodinných účtů a výdajů na konečnou spotřebu domácnosti bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalobkyně zjišťovala a ověřovala výši příjmů žalovaného. Stran výdajů pak vycházela žalobkyně z normativních nákladů na nájemní bydlení pro jednu osobu ve výši 13 737 Kč, životního minima 4 860 Kč a existenčního minima ve výši 3 130 Kč. Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení, 4. Výpisem z obchodního rejstříku a výpisem ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu byla prokázána právní osobnost žalobkyně, která má povolení k činnosti dle zákona č. 287/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

7. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

10. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

12. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru číslo vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

13. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jejího systému mohl prakticky kdokoliv.

14. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku ve výši částka, přičemž jí dosud nevrátil ničeho, resp. uhradil pouze 1 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, co do částky 26 499 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od datum, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne datum s určením data plnění do 10 dnů. Žalovaná je tak v prodlení od datum.

15. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně částky 2 500 Kč, která odpovídá provizi zprostředkovatele, jelikož v tomto směru se žalovaný na úkor žalobkyně neobohatil, neboť nárok na vrácení případné obohacení vzniká žalobkyni vůči zprostředkovateli, a nikoli vůči žalovanému.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373,36 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše, když soud zohlednil částečné zamítnutí žaloby (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 650 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 994 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).