221 C 126/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 69 870,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 604 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 604 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 1 300 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 266,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 014,75 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení, 15 % úroku z prodlení z částky 59 618,75 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 11. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši, Anonymizováno, 4 073,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 024,90 Kč, úroku 30 % ročně z částky 58 718,75 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 6 měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 9 910 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, s poukazem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 3. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, přitom vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala zejm. doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání neměla právní předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované o svých příjmech a výdajích. Po posouzení úvěruschopnosti žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 60 000 Kč, a to bezhotovostním způsobem na bankovní účet žalované. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok ve sjednané výši, poplatky a náklady. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky, proto byl úvěr ke dni 16. 4. 2023 zesplatněn. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila pouze 8 396 Kč. Žalovaná částka tak zahrnuje jistinu ve výši 58 718,75 Kč, poplatek ve výši 900 Kč, dlužný úrok k datu zesplatnění ve výši 10 252,03 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8 024,90 Kč za období od 17. 4. 2023 do 27. 9. 2023 a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 073,95 Kč za období od 17. 4. 2023 do 27. 9. 2023. Žalobkyně dále požaduje úroky ve výši 18,47 % ročně z částky 58 718,75 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 618,75 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované a z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách získala ucelené informace o finanční situaci žalované. K samotnému kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že žalovaná podala online žádost o poskytnutí úvěru, k níž doložila všechny potřebné dokumenty a doklady totožnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost o uzavření smlouvy posoudila a následně ji akceptovala, což žalované oznámila prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením online v účtu Creditea, kam byla žalované uzavřená smlouva též zaslána a žalovaná se s ní přihlášením do tohoto účtu seznámila. Následně žalovaná čerpala úvěr opakovaně do výše 60 000 Kč.

3. Podáním ze dne 17. 9. 2024 žalobkyně svůj žalobní návrh rozšířila tak, že namísto původně požadovaného úroku ve výši 18,47 % ročně z částky 58 718,75 Kč od 28. 9. 2023 uplatňuje nově tento úrok ve výši 30 % ročně. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud změnu žaloby dle 95 odst. 1 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) připustil.

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. K podané žalobě uvedla, že úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou hned z několika důvodů. Co se týče samotného uzavření úvěrové smlouvy pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky právního jednání, neboť prostý email bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Nelze tak učinil nezpochybnitelný závěr, že žalovaná vyslovila souhlas s konkrétním zněním smlouvy, které jí bylo následně zasláno. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádných změn. Dále žalovaná namítala nemravnost úvěrové smlouvy s ohledem na výši úrokové sazby 54 % ročně a RPSN ve výši 70,81 % ročně, což je více než šestinásobek průměrné sazby RPSN dle ČNB. Smlouva je proto v rozporu s dobrými mravy. Nad rámec uvedeného žalovaná rovněž namítala nedostatečné posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kdy žalovaná v době uzavírání smlouvy byla ve finanční tísni, měla již čtyři jiné úvěry, na které měla splácet měsíčně přes 20 000 Kč, a nebyla schopna správně odhadnout své platební schopnosti a vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru. I z tohoto důvodu je úvěrová smlouva neplatná. Žalovaná má za to, že nárok žalobkyně je nutné posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, přičemž navrhla, aby soud podle § 150 o. s. ř. nepřiznával žalobkyni náhradu nákladů řízení s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je profesionálem na spekulativním trhu s pohledávkami, nadto s milionovými obraty, proto tímto postupem nebude nijak dotčena. Rovněž požádala, aby jí případná povinnost k plnění byl uložena ve splátkách po 1 000 Kč.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Z listiny nazvané „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouva č. , hodnota, , datum 3. 10. 2022“, standardní informace o spotřebitelském úvěru a informace o zpracování osobních údajů bylo zjištěno, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako zákazník je na druhé straně označena žalovaná. V listině je uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru činí 60 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou s roční úrokovou sazbou ve výši 54 % a RPSN 70,81 % ročně.

8. Z kopie občanského průkazu žalované byly zjištěny její osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými na shora uvedených listinách.

9. Z denní historie účtu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne 3. 10. 2022 částku 30 000 Kč, dne 6. 10. 2024 částku 18 000 Kč, dne 7. 10. 2024 částku 12 000 Kč a dne 15. 11. 2022 částku 806,51 Kč. Na dlužnou částku žalovaná uhradila dne 12. 11. 2022 částku 4 197 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 2 Kč a dne 19. 1. 2023 částku 4 197 Kč. Odchozí platby z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, korespondují s potvrzeními o provedení transakce ze dne 3. 10. 2022, 6. 10. 2022, 7. 10. 2022 a 15. 11. 2022.

10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla v rozhodném období jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který byla dne 3. 10. 2022 připsána příchozí platba z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 30 000 Kč, dne 6. 10. 2022 ve výši 18 000 Kč a dne 7. 10. 2022 ve výši 12 000 Kč.

11. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 20. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně upomínána, že na spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je nadále evidována dlužná částka po splatnosti s tím, že neobnoví-li splácení, bude přistoupeno k zesplatnění celého úvěru. Z čestného prohlášení společnosti , právnická osoba, plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně pro smlouvy o úvěru , Anonymizováno, využívala pro komplexní řešení korespondence službu , právnická osoba, , tzv. hybridní poštu. Uvedené rovněž vyplývá z čestného prohlášení jednatele společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , podle kterého tato společnost poskytuje pro právní předchůdkyni žalobkyně služby komplexního řešení firemní korespondence, kdy jsou jí zasílána data ke zpracování v elektronické podobě, které následně vytiskne a zaobálkuje. V příloze č. 1 je mezi adresáty zasílaných dokumentů uvedena i žalovaná.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně její přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 a potvrzení o úhradě bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně informována a zároveň byla vyzvána k uhrazení dlužné částky do 10 dnů po obdržení oznámení.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána, aby dlužnou částku zaplatila ve lhůtě do 1. 3. 2024. Výzva byla žalované odeslána dne 16. 2. 2024.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná na dlužnou částku zaplatila toliko 8 396 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a dne 27. 10. 2023 zaslala žalované oznámení o postoupení včetně výzvy k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení oznámení. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně marně upomínána, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatila. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovanou uzavřela dne 3. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr do výše 60 000 Kč, který měl být hrazen v měsíčních splátkách s úrokovou sazbou 54 % ročně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouva č. , hodnota, , datum 3. 10. 2022“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 000 Kč za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentují podpisy stran na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle.

15. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouva č. , hodnota, , datum 3. 10. 2022“ vlastnoruční ani elektronický podpis žalované (ani právní předchůdkyně žalobkyně) neobsahovala. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , kde se uvádí: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“24. Samotná úvěrová smlouva (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovanou a v tvrzeném rozsahu a obsahu právního jednání nebylo prokázáno.

25. I pokud by soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru platně v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně a nesprávně zkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů a výdajů. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalované ověřila z jejího bankovního účtu, nicméně žádné konkrétní listiny v tomto směru nedoložila ani neuvedla, jaká konkrétní zjištění stran příjmů a výdajů žalované (v jaké výši, k jakému datu, za jaké období) z bankovního účtu učinila. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.

27. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

28. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání a že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila, pouze odkázala na doplnění žaloby ze dne 17. 9. 2024 (doručené soudu dne 18. 9. 2024).

29. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná dosud na dlužnou částku uhradila 8 396 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 51 604 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 13. 11. 2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalované odeslala dne 27. 10. 2023 s lhůtou k plnění 10 dnů ode dne obdržení výzvy. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Ode dne 13. 11. 2023 je tak žalovaná v prodlení.

30. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 604 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 11. 2023 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. Žalovaná navrhla, aby jí byla povinnost k plnění stanovena ve splátkách po 1 000 Kč, neboť vyšší částku si vzhledem ke své finanční situaci nemůže dovolit. Momentálně je na , Anonymizováno, dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně, přičemž od listopadu 2024 má tato částka , Anonymizováno, na , částka, měsíčně. Bydlí na , Anonymizováno, společně s partnerem, který je , Anonymizováno, . Bude žádat o příspěvek na , Anonymizováno, . Žalobkyně k žádosti žalované uvedla, že standardní doba splácení je 36 měsíců a v případě přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení by proto akceptovala splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně. Soud posoudil žádost žalované a povinnost k plnění dle § 160 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. stanovil ve splátkách ve výši 1 300 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, neboť takto stanovená výše splátek se mu jeví jako adekvátní s ohledem jak na poměry žalované, tak na oprávněný zájem žalobkyně. Neuhradí-li žalovaná byť jen jednu ze splátek řádně a včas, může po ní žalobkyně požadovat uhrazení celého dluhu najednou.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 910 Kč, přičemž tato částka představuje 47,70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73,85 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,15 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 385 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 59 618,75 Kč (tj. jistiny bez započteného úroku) sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 500 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 500 Kč za účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 200 Kč ve výši 3 192 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za jeden úkon právní služby spočívající v podání ve věci samé ze dne 17. 9. 2024 (doručené soudu dne 18. 9. 2024), když nejde o účelně vynaložený náklad řízení, neboť se jednalo o opravu a doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby.

33. Soud nevyužil moderačního práva podle § 150 o. s. ř., jak navrhovala žalovaná, neboť pro nepřiznání náhrady (příp. přiznání jen snížené náhrady) nákladů řízení žalobkyni neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu uvedeného ustanovení. Za důvody zvláštního zřetele hodné lze považovat takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. V projednávaném případě žalovaná ve smyslu § 150 o. s. ř. navrhovala, aby soud žalobkyni náhradu nákladů zcela nepřiznal, a to z důvodu, že žalobkyně je profesionálem na spekulativním trhu s pohledávkami, nadto s milionovými obraty, a nepřiznáním náhrady nákladů nebude dotčena. V usnesení ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud uvedl: „Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další“. Soud má za to, s ohledem na citovanou judikaturu, že v dané věci nebyly dány podmínky pro uplatnění moderace dle § 150 o. s. ř., když toliko skutečnost, že majetkové poměry žalobkyně jsou příznivější než poměry žalované, není důvodem hodným zvláštního zřetele a žalovaná netvrdila ani žádné jiné specifické okolnosti, které by speciální postup soudu odůvodňovaly. Žalovaná je dle svého tvrzení na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pobírá rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně s tím, že tato částka má klesnout na , částka, měsíčně a bude proto žádat o příspěvek na , Anonymizováno, . Poměry žalované nijak nevybočují z běžného průměru žalovaných v obdobných řízeních. Zahájení řízení přitom způsobila sama žalovaná neplněním svého dluhu. Soud nicméně k finanční situaci a k majetkovým poměrům žalované přihlédl při stanovení lhůty k plnění náhrady nákladů řízení tak, aby měla žalovaná k dispozici delší časový úsek k tomu, aby finanční prostředky na jejich úhradu obstarala. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované s ohledem na její majetkové možnosti uložil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.