221 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení částky 58 889,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 886,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 886,75 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 30 697,17 Kč, částky 305,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 958,79 Kč od 14. 2. 2025 do 26. 6. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 072,04 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 58 583,92 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne 21. 7. 2024 uzavřela distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 41 900 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 20. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 12. 1. 2026. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně od žalované nejprve zjistila celkový počet členů domácnosti, počet členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté příjmy a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 22 926 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů potvrdila ve smlouvě. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 24. 9. 2024 v částce 11 071 Kč, dne 21. 7. 2024 v částce 10 000 Kč, dne 21. 7. 2024 v částce 100 Kč, dne 21. 7. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 5. 8. 2024 v částce 500 Kč a dne 6. 8. 2024 v částce 1 400 Kč. Žalovaná zaplatila dne 14. 8. 2024 částku 19,76 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 51,26 Kč, dne 8. 11. 2024 částku 13,25 Kč, dne 13. 11. 2024 částku 39,87 Kč, dne 11. 12. 2024 částku 44,15 Kč, dne 28. 4. 2025 částku 15,85 Kč, přičemž se s úhradou pravidelných denních splátek dostala do prodlení, a proto žalobkyně smlouvu dne 13. 2. 2025 vypověděla. Dlužná částka se skládala z jistiny ve výši 27 886,75 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 493,73 Kč, smluvního úroku ve výši 29 625,13 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 578,31 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 305,18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 958,79 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 21. 7. 2024 včetně Všeobecných obchodních podmínek a předpisu splátek a z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient je označena žalovaná. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované částku až do výše 41 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavazuje vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 12. 1. 2026. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované.

5. Z informací pro spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně po žalované při uzavření smlouvy vyžadovala platný doklad totožnosti nebo ověření přes službu BankID, doklady o příjmech, doklady o výdajích, potvrzení o existenci bankovního účtu, pokud není zvolen jiný způsob ověření, informace o výdajích žalované s rozdělením na jednotlivé výdajové položky. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o nakládání s osobními údaji.

6. Z identifikovaných příjmů žalované, BankID výpisu, výpisu z běžného účtu a výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že příjem žalované byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Další doložený výpis z běžného účtu obsahoval příjmové i výdajové transakce, kdy na bankovním účtu žalované v období od 21. 7. 2023 do 20. 7. 2024 byl evidován počáteční zůstatek 0 Kč a konečný zůstatek 18 417,91 Kč. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně jako ověřený čistý měsíční příjem evidovala částku 22 926 Kč a za nezbytné výdaje posuzovala částku 14 000 Kč.

7. Ze zprávy banky , právnická osoba, . ze dne 28. 8. 2025 soud zjistil, že majitelkou a jedinou disponentkou uvedeného účtu je žalovaná a dále bylo ze zprávy a z přehledu bankovních transakcí zjištěno, že v červenci 2024 byly na účtu č. , č. účtu, evidovány příchozí platby ve výši 10 000 Kč, 100 Kč, 5 000 Kč, v srpnu 2025 byly evidovány platby ve výši 500 Kč a 1 400 Kč a v září 2024 byla evidována platba ve výši 11 071 Kč, přičemž všechny byly připsány z bankovního účtu č. , č. účtu, .

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby dne 19. 6. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

9. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní informace.

10. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované postupně v 6 platbách ve dnech 21. 7. 2024, 5. 8. 2024, 6. 8. 2024 a 24. 9. 2024 celkovou částku ve výši 28 071 Kč. Dne 19. 6. 2025 byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem dne 21. 7. 2024 úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvními poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně žalobkyní vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být žalobkyní jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Elektronické jednání účastníků nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalované, není dostatečným důkazem jejího projevu vůle.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

19. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Právně soud věc zhodnotil tak, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, nedošlo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě ale nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu elektronicky podepsala (případné, avšak neprokázané, přihlášení do uživatelského účtu nesplňuje definici elektronického podpisu dle nařízení, neboť osoba přihlašující se do svého profilu nepřipojuje specifikovaná data (elektronický podpis) k dalším specifikovaným datům (smlouva v elektronické podobě). Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis.

24. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

25. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná by dle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. V daném případě žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek.

27. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně tvrdila, že příjem žalované ve výši 22 926 Kč byl ověřen z výpisu z bankovních účtů, případně jiným způsobem, nicméně tento výpis ani jiné listiny nedoložila. Žalobkyně předložila toliko výpis z účtu, který počínal datem, kdy měla být tvrzená smlouva již uzavřena (od 21. 7. 2023 do 20. 7. 2024). Dále předložila jí samotnou vytvořený seznam příchozích transakcí. Dále je třeba uvést, že žalobkyně neuvedla ani to, o jaký příjem žalované se má jednat (např. z podnikání, ze zaměstnání, zda žalovaná doložila pracovní smlouvu apod.). Co se týče výdajů, nebylo tvrzeno a doloženo ani to, jaké bydlení má žalovaná zajištěné (vlastní nebo nájemní) a jaké další výdaje z bankovního účtu žalované byly zjištěny, pouze bylo uvedeno, že žalovaná má další výdaje na půjčky ve výši 6 000 Kč měsíčně. Pokud příjmy a výdaje žalované z doby před tvrzeným uzavřením smlouvy žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalované řádně, a to v době, než mělo dojít k uzavření smlouvy.

28. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

29. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku v celkové výši 28 071 Kč, na kterou dosud zaplatila toliko 184,14 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 27 886,75 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 27. 6. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalované odeslána dne 19. 6. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Lhůta k plnění byla třídenní. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 886,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 886,75 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně a úspěch žalované v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný.