221 C 156/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 474 225,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 410 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 410 000 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 64 225,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 225,72 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 25 217,33 Kč, úroku 10,99 % ročně z částky 466 665,72 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 474 225,72 Kč od 1. 9. 2023 do 9. 4. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 410 000 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 56 458,49 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a to pod obchodní značkou , jméno FO, ! a žalovanou byla dne 11. 2. 2022 na základě žádosti uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 498 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednanými úroky, případně se sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 108 ve výši 8 000 Kč s tím, že první splátka byla splatná k 17. 3. 2022. Dále se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobkyně úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 10,99 % ročně. Pro případ nesplácení úvěru se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroků z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná porušila své závazky zejména tím, že se dostala do prodlení, a proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupil a dlužnou částku ke dni 31. 8. 2023 zesplatnil, o čemž byla žalovaná informována. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná rovněž informována. Žalovaná od postoupení pohledávky na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 466 665,72 Kč, poplatků ve výši 7 560 Kč a kapitalizovaného neuhrazeného úroku splatného ke dni zesplatnění ve výši 25 217,33 Kč a dále smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně z jistiny úvěru ve výši 466 665,72 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení e výši 15 % ročně z částky ve výši 474 225,72 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 466 665,72 Kč a poplatků ve výši 7 560 Kč ode dne 1. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované doplnila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr, a to především na základě informací získaných o žalované. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu zjistil, že výše měsíčních příjmů žalované činila 21 000 Kč, kdy žalovaná byla svobodná a měla vyživovací povinnost k dalším osobám a žila u rodičů. Celkové náklady na domácnost včetně ostatních finančních závazků žalované byly oceněny na částku 8 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně pro posouzení disponibilního příjmu ověřil na straně výdajů náklady na bydlení, které čerpal z reálného sdělení a kontroloval je s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Dalším institutem byl ukazatel Minimálního disponibilního příjmu, který je hodnotou, která musí žadateli zbýt po zaplacení všech výdajů. Právní předchůdce žalobkyně prováděl komplexní posouzení žadatele dotazem do interního , právnická osoba, , dále učinil dotaz do registru SOLUS, NRKI, BRKI a provedl lustraci v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. Příjem deklarovaný žalovanou byl ověřen bankou oproti tabulce předpokládaných příjmů, která je vytvořena na základě statistiky MPSV a dále byl vyžadován a ověřen doklad o příjmu. Na základě těchto údajů dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že pokud klient zvolí formu elektronického uzavření smlouvy, dostane se do aplikace E-portál prostřednictvím kódu zaslaného právním předchůdcem žalobkyně na registrované telefonní číslo. Pro přihlášení do aplikace slouží přístupové údaje jako variabilní symbol a jednorázový autorizační kód, který je klientovi vygenerován a zaslán při každém vstupu do aplikace formou SMS na číslo mobilního telefonu, který uvedl ve formuláři žádosti o úvěr. Následně klient pošle právnímu předchůdci žalobkyně vyjádření souhlasu s el. formou komunikace, kopii osobních dokladů, po identifikaci vyjádří souhlas s žádostí o úvěr, podepíše návrh smlouvy prostřednictvím klientské zóny. PDF smlouva následně obsahuje elektronický podpis klienta založený na kvalifikovaném certifikátu, poté je ze strany právního předchůdce žalobkyně vygenerováno časové razítko, které je připojeno k podepisované dokumentaci. Dokumentace je neprodleně po podpisu odeslána ve formě PDF souboru do digitálního archivu dokumentů právního předchůdce žalobkyně. Na vstupu je opatřena elektronickým podpisem právního předchůdce žalobkyně založeném na kvalifikovaném certifikátu. V případě konečného přijetí žádosti je digitalizovaný dokument podepsán odpovědnou osobou a současně je klientovi odesláno na jím zadanou e-mailovou adresu oznámení o přijetí žádosti o úvěr, smlouva je zároveň zaslána s el. podpisem obou stran do klientovy schránky – depozitáře klientských dokumentů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

5. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především stran samotného uzavření smlouvy a procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jak bude uvedeno níže.

6. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Z listiny nazvané „Produktové podmínky pro klasické úvěry“, „Smlouva o , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, “ včetně sazebníku a všeobecných obchodních podmínek, a dále z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a oznámení o schválení půjčky ze dne 21. 2. 2022 bylo zjištěno, že na listině je jako věřitel označen právní předchůdce žalobkyně, jako zákazník je na druhé straně označena žalovaná. V listině je uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru činí 498 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou s roční úrokovou sazbou ve výši 10,99 % a RPSN 11,50 % ročně. K listinám nejsou připojeny podpisy účastníků. Z oznámení o schválení úvěru plyne, že splátky měly být hrazeny na bankovní účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Z údajů pro posouzení žádosti o úvěr soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně evidoval o žalované následující údaje: mobilní číslo, e-mailovou adresu, rodinný stav, počet vyživovaných dětí ve společné domácnosti, způsob bydlení, zaměstnavatele, adresu trvalého pobytu a údaj o čistém měsíčním příjmu ve výši 21 000 Kč a údaj o celkových měsíčních nákladech ve výši 8 000 Kč.

10. Z výpisu z účtu žalované za prosinec 2021 a leden 2022 soud zjistil, že žalovaná v prosinci 2021 obdržela mzdu ve výši 19 218 Kč a v lednu 2022 činil počáteční zůstatek na jejím účtu 1 978 Kč a konečný zůstatek 11 967 Kč, kdy zároveň na tento účet v daném období byly připsány peněžní prostředky ve výši 136 893 Kč a odešly peněžní prostředky ve výši 126 903,50 Kč.

11. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná na žádosti uvedla příjem ve výši 18 557 Kč, přičemž právní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmu ve výši 19 956 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaná uvedla výdaje ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně stanovil životní výdaje na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi včetně využití statistických údajů na 2 744 Kč. Žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč, přičemž právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná měla v době žádosti poskytnutý úvěr s měsíčními splátkami ve výši 10 122 Kč. V rámci úvěru konsolidovala úvěr ve výši 378 000 Kč, splátka nového úvěru činila 8 000 Kč. Příjem žalované byl ze strany právního předchůdce žalobkyně vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů zbylo žalované 11 956 Kč k pokrytí životních nákladů.

12. Z odstoupení od smlouvy a přehledu předpisů plateb soud zjistil, že ke dni 18. 7. 2023 žalovaná uhradila celkem 88 000 Kč, přičemž dlužná částka činila celkem 499 443,05 Kč (z toho úroky činily 25 217,33 Kč, pojištění činilo 4 320 Kč, poplatky a pokuta činily 3 440 Kč). Právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil dne 26. 7. 2023 a požadoval po žalované úhradu částky ve výši 499 444 Kč. Doklad o odeslání přiložen nebyl.

13. Z notářského zápisu o souhlasném prohlášení ze dne 1. 11. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek, ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. , hodnota, , dohody o úplatě, potvrzení o zaplacení kupí ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024, včetně podacího lístku ze dne 25. 11. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena nejprve na , právnická osoba, . a posléze na žalobkyni, o čemž byla žalovaná ze strany , právnická osoba, . informována.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána, aby dlužnou částku zaplatila ve lhůtě do 9. 4. 2025. Výzva byla žalované odeslána dne 26. 3. 2025.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 498 000 Kč, přičemž žalovaná na dlužnou částku zaplatila 88 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na , právnická osoba, . a ta posléze na žalobkyni, která dne 26. 3. 2025 zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 9. 4. 2025. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce s žalovanou uzavřel dne 11. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytl úvěr do výše 498 000 Kč, který měl být hrazen v měsíčních splátkách s úrokovou sazbou 10,99 % ročně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 498 000 Kč za sjednaných podmínek. Nebylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, neboť na předložené listině absentuje elektronický podpis zaručující identitu jednající osoby, když elektronický podpis obsahuje údaj, že identita podepisujícího není známá.

16. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalované (ani právního předchůdce žalobkyně) neobsahovala. Obsahovala elektronický podpis, který však není podpisem uznávaným. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, ze kterého plyne, že při písemném jednání nelze podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem.

25. Samotná úvěrová smlouva (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – obsahuje záznam o tom, k němu nebyly připojeny podpisy, respektive podpisy nejsou uznávané, tj. ve smlouvě nejsou obsaženy žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis, který by zaručoval identitu stran. Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání nebylo prokázáno.

26. I pokud by soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně a nesprávně zkoumal úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů a výdajů. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně byl poskytovatelem podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatel (§ 420 o. z.) měl poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

27. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalované právní předchůdce žalobkyně ověřil z jejího bankovního účtu a v tomto směru doložila výpis příjmů a výdajů žalované z bankovního účtu, nicméně neuvedla, jaká konkrétní zjištění stran příjmů a výdajů (v jaké výši, k jakému datu, za jaké období) z bankovního účtu žalované učinila. Soud přitom z podrobného vyhodnocení předloženého výpisu zjistil, že žalovaná měla v měsících předcházejících tvrzenému uzavření smlouvy příjem od společnosti , právnická osoba, ve výši 19 218 Kč měsíčně a vedle toho nepravidelné příjmy z účtu vedeného na , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , zároveň však měla rovněž velmi vysoké výdaje, především byly zjištěny odchozí platby v řádech desítek tisíc Kč, které však v součtu činily nezanedbatelné částky (v měsíci lednu 2022 dokonce až cca 126 000 Kč). Vedle toho zůstatek na účtu žalované v měsíci lednu 2022 činil cca 11 900 Kč, v měsíci prosinec 2021 činil 1 978 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se těmito nesrovnalostmi vůbec nezabýval a bez dalšího se s podanými údaji spokojil, aniž by je s odbornou péčí vyhodnotil a důkladně prověřil. Z výpisu nejsou seznatelné skutečné příjmy a výdaje domácnosti žalované. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda si od žalované vyžádala kopii její pracovní smlouvy, bez níž nelze ověřit příjem žalované ani odhadovat její příjmy do budoucna (např. pokud by pracovní smlouva byla uzavřena pouze na dobu určitou). Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) měl v situaci, kdy z bankovního výpisu vyvstaly důvodné pochybnosti o příjmové a výdajové stránce žalované, pátrat po účelu všech plateb a případně měl po žalované požadovat další údaje či listiny, které by tyto pochybnosti vyvrátily (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2023, č. j. , incidenční spisová značka, ). Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce čerpal informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly, žalobkyně přiložila pouze protokol o prověření úvěruschopnosti klienta.

28. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nemohl by dojít k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr neposoudil s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

29. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání a že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila, pouze odkázala na doplnění žaloby ze dne 19. 9. 2025 (doručené soudu dne 22. 9. 2025).

30. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez právního důvodu prostředky ve výši 498 000 Kč, přičemž žalovaná na dlužnou částku zaplatila 88 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 410 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 10. 4. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalované odeslala dne 26. 3. 2025 a stanovila lhůtu k plnění do 9. 4. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení.

31. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 410 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 10. 4. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 458,49 Kč, přičemž tato částka představuje 73 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 86,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,5 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 970 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 474 225,72 Kč (tj. žalovaná jistina včetně poplatků a kapitalizovaného úroku bez příslušenství ve smyslu § 8 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 10 220 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednání dne 27. 10. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025 a rovněž z částky 5 110 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v podání ze dne 17. 7. 2025 dle § 11 odst. 3 a. t. včetně jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 240 Kč ve výši 10 130,40 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v podání ve věci samé ze dne 19. 9. 2025 (doručené soudu dne 22. 9. 2025), neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby.

33. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.