221 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 121 504,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 77 150 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 44 354,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 77 150 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 504,38 Kč od 21. 10. 2024 do 14. 4. 2025, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 6 848,82 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 121 504,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 18. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr měl být splacen 48 pravidelných měsíčních splátkách a konečná splatnost měla nastat dne 15. 4. 2028. Žalovaná se dostala do prodlení, a proto došlo dne 20. 10. 2024 k zesplatnění veškerých závazků. Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 87,54 % ročně, který běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Spolu se smlouvou byl dne 18. 4. 2024 uzavřen dodatek č. , hodnota, , dle kterého k uzavření smlouvy a dodatku došlo prostřednictvím internetových stránek www.proficredit.cz a dalších prostředků komunikace na dálku. Žalované byla nejprve poskytnuta veškerá smluvní dokumentace včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žalovaná následně podepsala smlouvu, dodatek a související smluvní dokumentaci tak, že žalobkyni zaslala na její tel. číslo , tel. číslo, zprávu ve formátu jméno, příjmení a jedinečný kód znějící 6631582752 odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně za tímto účelem zaslána pro posouzení úvěruschopnosti na bankovní účet žalované č. ú. , č. účtu, . Právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení správnosti a úplnosti údajů uvedených v nabídce a rozhodla se nabídku akceptovat, o čemž informovala žalovanou v oznámení o schválení úvěru, které odeslala na e-mailovou adresu žalované. Před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované na základě fotokopie platného osobního dokladu, dokladů o příjmu a dalších dokladů a informací. Současně právní předchůdkyně lustrovala žalovanou v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru a byla upomínaná ke splnění dluhu upomínkami a následně i formou předžalobní výzvy, která byla odeslána dne 5. 4. 2025. Dosud žalovaná splatila částku 22 850 Kč. Pohledávka byla smluvně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 100 000 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 44 354,38, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 504,38 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

4. Z listiny nazvané „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 18 4. 2024 a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že na listině je na straně úvěrujícího (věřitele) označena právní předchůdkyně žalobkyně, na straně úvěrovaného (klienta) pak žalovaná. V listině je uvedeno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 87,51 % ročně a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 362 400 Kč se splatností 48 měsíců, přičemž dobu splatnosti bylo možno za stanovených podmínek prodloužit. Na listině je připojen pouze vlastnoruční podpis právní předchůdkyně žalobkyně, vlastnoruční podpis žalované připojen není, namísto něj je uveden kód 6631582752.

5. Z listiny nazvané „dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že dle textu této listiny mělo dojít k uzavření těchto dokumentů prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, že zašle právní předchůdkyni žalobkyně SMS zprávu, kterou vyjádří souhlas s dokumenty a která bude obsahovat její jméno a příjmení a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla zaslána na bankovní účet žalované. I na této listině je připojen pouze vlastnoruční podpis právní předchůdkyně žalobkyně, vlastnoruční podpis žalované připojen není, namísto něj je uveden kód 6631582752.

6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala tyto údaje o žalované: pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 35 600 Kč, který je příjmem ze zaměstnání, kdy výdaje představují celkem 18 065 kč měsíčně (4 860 Kč představuje životní minimum, 3 490 Kč výdaje na 1 dítě, 9 715 Kč představující výdaje na bydlení). Rezerva by měla činit 1 000 Kč. Jako volné zdroje byla vypočtena částka 16 535 Kč. Ani tato listina neobsahovala vlastnoruční podpis žalované, pouze výše uvedený číselný kód. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná má evidován dluh po splatnosti ve výši 273 Kč a celkem , hodnota, žádostí o úvěr. Z výpisu z běžného účtu u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet bylo připsáno 5 plateb od RANDSTAD HR SOLUTION v částkách v rozmezí od 33 880 Kč do 37 876 Kč.

7. Z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně má k dispozici kopii dokladu totožnosti žalované.

8. Z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla poskytnutí úvěru za výše uvedených podmínek schválit. Ze splátkového kalendáře pak vyplynulo, že žalovaná měla hradit splátky v měsíční výši 7 550 Kč, a to počínaje dnem 15. 5. 2025 a konče dnem 15. 4. 2028.

9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 8. 3. 2026 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byla žalovaná. Dne 19. 4. 2024 byla na účtu evidována příchozí platba ve výši 100 000 Kč, a to z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, . Z dokladu o vyplacení úvěru je pak patrné, že z účtu právní předchůdkyně žalované byla platba ve výši 100 000 Kč odepsána dne 18. 4. 2024.

10. Z oznámení o zesplatnění ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že v důsledku prodlení o délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a zároveň listina obsahuje výzvu k zaplacení dluhu do 10 dnů od odeslání oznámení.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, společného prohlášení mluvních stran o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025 i podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne 5. 4. 2025.

13. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila dne na bankovní účet žalované částku ve výši 100 000 Kč. Dne 5. 4. 2025 bylo žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a současně jí byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovanou uzavřela dne 18. 4. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny a následných dodatků, na jejímž základě se žalovaná zavázala jistinu ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem uhradit do 15. 4. 2028, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny ze dne 18. 4. 2024 označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ a jejích dodatků ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k takové dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 100 000 Kč s úrokem za sjednaných podmínek, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentuje podpis žalované. Na tomto místě je uveden toliko údaj ve znění jedinečný kód: 6631582752 s časovým údajem.

14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

18. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 4. 2024 (jakož i její dodatky) vlastnoruční podpis žalované neobsahovaly, neobsahovaly ani podpis elektronický. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalované (úvěrované) byla jejím elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť byla potvrzena za stranu úvěrovanou dle připojené doložky jen (blíže nespecifikovaným) elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Co 10/2023).

27. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

28. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení kódu, který sám o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu nadto neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání nebylo prokázáno.

29. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak právní předchůdkyně žalobkyně konkrétní příjmy a výdaje žalované posuzovala, když předložila toliko výpis z účtu – historii pohybů (přijatých plateb od , Anonymizováno, ), nikoliv celkový přehled o příjmech a výdajích v relevantním období. Bez ověřených údajů o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023).

30. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

31. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit a ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání a že právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy a k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

32. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši 100 000 Kč, přičemž na dlužnou částku zaplatila 22 850 Kč; žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 77 150 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 15. 4. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 5. 4. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalované třetí pracovní po odeslání, tj. 9. 4. 2025, a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 14. 4. 2025 (první pracovní den po uplynutí lhůty). Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení.

33. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 77 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 77 150 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 848,82 Kč, přičemž tato částka představuje 27 % z jejich celkové výše 25 366 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63,50 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,50 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 121 504,38 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

35. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.