221 C 161/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 543,99 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 183,16 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 363,80 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 400 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 8 143,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 542,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 277,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 403,70 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024 a z částky 1 003,70 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 4 400 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 5 176,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 25. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 304 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2 940 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 820 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 080 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 11 144 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 796 Kč nejpozději do 25. 8. 2023. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 7. 2022 ve výši 800 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 5 176,65 Kč, na úroku 227,05 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 2 512 Kč, na úhradě za administrativní činnost 702,58 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 925,71 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení a dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván., právnická osoba, výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne 25. 11. 2024 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutém do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 25. 6. 2022 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že je od 19. 1. 2022 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši , částka, měsíčně, přičemž jeho měsíční výdaje činí 9 500 Kč. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalovaného.

3. Podáním ze dne 25. 11. 2024 vzala současně žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 183,16 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a co do částky 363,80 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Jelikož ta žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, postupoval soud podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že žalobkyně neuvedla dostatečná tvrzení o skutkových okolnostech, jak bude uvedeno níže.

7. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 25. 6. 2022 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, který by splácel v 14 splátkách po 796 Kč. V žádosti uvedl, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně. Bydlí v , Anonymizováno, , za bydlení a energie platí měsíčně 4 000 Kč, za jídlo a osobní náklady 5 500 Kč. V žádosti je zaškrtnuto, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami a pracovní smlouvou.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 19. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl od tohoto data zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, . Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za měsíc duben 2022 činila čistá mzda žalovaného částku , částka, a za měsíc květen 2022 částku , částka, .

11. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 25. 6. 2022 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 304 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 940 Kč, náklady na vyhodnocení ve výši 820 Kč a inkasní poplatek 1 080 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaný svým podpisem na listině stvrdil, že částka 6 000 Kč mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.

12. Z transakční historie žalovaného bylo zjištěno, že ve dnech 26. 6. 2022 a 24. 7. 2022 zaplatil vždy částku 800 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně její přílohy č. 1, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 25. 9. 2024. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 9. 2024.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 25. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 14 splátkách po 796 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž bylo zjištěno, že pracuje pro společnost , právnická osoba, se mzdou ve výši cca , částka, měsíčně. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí v , Anonymizováno, a jeho výdaje na bydlení včetně energií činí 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzýván.

16. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

22. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a dále např. rozsudek , adresa, soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

23. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila, pouze odkázala na doplnění žaloby ze dne 25. 11. 2024.

24. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek a jeho výdaje pak z výpisů z jeho bankovního účtu. Tyto výpisy však soudu nedoložila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaný tyto výpisy k ověření svých příjmů a výdajů předkládal a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy v dispozici (na rozdíl od pracovní smlouvy a výplatních pásek není výpis z bankovního účtu v žádosti výslovně označen). Žalovaný ve své žádosti o úvěr označil své výdaje v celkové výši 9 500 Kč měsíčně s tím, že zahrnují náklady na bydlení včetně energií ve výši 4 000 Kč a náklady na jídlo a osobní výdaje ve výši 5 500 Kč měsíčně. Částka 4 000 Kč měsíčně na , Anonymizováno, bydlení (včetně energií) je přitom již na první pohled zcela neadekvátní v poměru k běžným nákladům na bydlení v daném místě a čase. Není přitom patrné, zda právní předchůdkyně výši nákladů žalovaného ověřovala např. z nájemní smlouvy, případně z bankovního účtu žalovaného (jak uvedeno shora), neboť tyto listiny nebyly doloženy. V tomto směru jsou tvrzení žalobkyně a předložené důkazy zcela nedostatečné. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Žalobkyně tak neprokázala, že s odbornou péčí ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, přičemž nesrovnalosti v jejích tvrzeních a doložených listinách spíše ukazují na opak. Žalobkyně tak své břemeno důkazní a tvrzení ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

25. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně čerpal finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a dosud uhradil částku 1 600 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 4 400 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 26. 9. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 11. 9. 2024 a lhůta k plnění byla stanovena do 25. 9. 2024., Anonymizováno, Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

26. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 26. 9. 2024 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci úspěšnější žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.