221 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 140 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 Kč od 22. 1. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 9 962 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 332,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 1. 2026 do 21. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 38 Kč od 22. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu po žalované domáhala zaplacení částky 10 140 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena Rámcová smlouva o úvěru ID 28836931. V návaznosti na uzavření rámcové smlouvy uzavřela žalobkyně s žalovanou téhož dne i Smlouvu o úvěru ID 28836931, na základě které poskytla žalované úvěr s jistinou ve výši 10 000 Kč. Bylo sjednáno, že denní úroková sazba ze zapůjčené částky činí 1,20 %, přičemž bylo sjednáno, že jistina včetně úroků bude ze strany žalované splacena dne 10. 12. 2025 splátkou v celkové výši 13 600 Kč. Pro případ prodlení žalované si strany dojednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně a dále náhradu nákladů spojených se zasláním 1. upomínky ve výši 520 Kč a se zasláním 2. upomínky ve výši 580 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně převodem na její účet dne 11. 9. 2025. Žalobkyně zažádala o prodloužení termínu splatnosti, kterému žalobkyně vyhověla a prodloužila ji do 10. 12. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnuté finanční prostředky včetně úroků v termínu neuhradila, zaslala ji žalobkyně opakovaně písemnou upomínku s urgencí úhrady. Přes opakované výzvy uhradila žalovaná dne 9. 1. 2026 pouze částku 2 762 Kč, kterou žalobkyně částečně započetla na úhradu úroku z úvěru, na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a na úhradu smluvní pokuty a na úhradu úroků z prodlení. Žalovaná ničeho dalšího ani přes předžalobní výzvu, zaslanou právním zástupcem, neuhradila. Předmětem žalobního návrhu je jistina ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 2 332,50 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně od 10. 1. 2026 do 23. 1. 2026, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % rodně z částky 10 000 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu v kapitalizované výši 140 Kč za období od 10. 1. 2026 do 23. 1. 2026.

2. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že úvěrová smlouva byla podepsána na dálku. Klient ve webovém rozhraní žalobkyně zadá své údaje a informace o svých příjmech a výdajích. Po zadání těchto informací je žadatelům vytvořen klientský profil. Klientská zóna je personalizovaná pro každého klienta zvlášť, následně po přihlášení do klientské zóny je žadatel v rámci žádosti o úvěr vyzván k tomu, aby prostřednictvím webové kamery svého počítače zobrazil přední a zadní stranu svého občanského průkazu a dále aby zobrazil svůj obličej. V dalším kroku dochází po zadání přihlašovacích údajů do internetového bankovnictví k propojení s bankovním účtem. V případě schválení žádosti je žadatel vyzván ke kontrole smluvních informací a jejímu odsouhlasení. Žadatel obdrží unikátní SMS kód na svůj mobilní telefon a tento následně vloží do příslušeného formulářového pole na webových stránkách svoji klientské zóny a odesláním potvrdí svoji vůli být vázán rámcovou smlouvou a smlouvou o úvěru. Tento postup proběhl i u žalované. K posouzení úvěruschopnosti pak žalobkyně uvedla, že si před uzavřením smlouvy opatřila výpisy z bankovních účtů žalované za tři měsíce předcházející podání žádosti o poskytnutí úvěru. Z uvedených výpisů se žalobkyni potvrdilo, že žalovaná je zaměstnána u Základní školy Maltézských rytířů s průměrným čistým měsíčním příjmem za rozhodné období 20 000 Kč. Za výši osobních výdajů pak považovala částku 8 000 Kč, když vycházela ze statistických ukazatelů, dle kterých průměrné měsíční výdaje dosahují 30 % čistého měsíčního příjmu. Žalobkyně tento údaj nadhodnocuje a za výdaje považuje částku odpovídající 40 % čistého měsíčního příjmu, neuvede-li žadatel částku nižší. Žalobkyně si též opatřila náhled na zprávu z úvěrového registru, ze které zjistila, že žalovaná nehradí na splátky dlouhodobých úvěrů žádnou splátku a že součet poskytnuté jistiny mikroúvěrů činí 6 800 Kč. Rovněž zohlednila, že k aktualizaci výpisu z úvěrového registru dochází jedenkrát měsíčně a úvěry již byly splaceny. Dále žalobkyně ověřila platnost osobních dokladů žalované, provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, centrálním rejstříku exekucí. Na základě těchto údajů vyhodnotila, že je žalovaná úvěruschopná.

3. Žalovaná se vyjádřila tak, že žalobkyni již zaslala 3 platby (dne 9. 1. 2026 ve výši 2 762 Kč, dne 23. 10. 2025 ve výši 3 600 Kč a dne 14. 11. 2025 ve výši 3 600 Kč), které představují skoro celou jistinu. Z jednání soudu nařízeného na den 24. 3. 2026 se omluvila.

4. Žalobkyně ve svém podání ze dne 20. 3. 2026 uvedla, že platby ve výši 3 600 Kč představují úhradu poplatků za prodloužení splatnosti úvěru. Platbu ve výši 2 762 Kč pak započetla, jak je uvedeno výše. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, z jednání se omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že jde o obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako věřitel byla na listině označena žalobkyně. Výše spotřebitelského úvěru měla činit 10 000 Kč s tím, že doba trvání spotřebitelského úvěru byla 30 dnů. Celková částka k zaplacení činila 13 600 Kč.

8. Z historie žádosti bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje 3 žádosti žalované o úvěr, které byly schváleny a z toho jeden úvěr nebyl žalovanou splacen (úvěr ID 28836931). Z výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná má u , právnická osoba, . zřízeny 3 bankovní účty. Z výpisu bankovního účtu č. 25119540037/3030 bylo zjištěno, že za období od 11. 6. 2025 do 11. 9. 2025 byl rozdíl v příjmových a výdajových transakcích 5 668,62 Kč. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že za období od 12. 6. 2025 do 10. 9. 2025 byl rozdíl v příjmových a výdajových transakcích -2 462,60 Kč. Z printscreenu obrazovky o výsledku scoringu je patrné, že žalovaná má 1 aktivní kontrakt, přičemž celková dlužná částka činí 5 000 Kč a měsíční splátky pak činí celkem 6 800 Kč, kdy tento dluh byl po splatnosti. Žalobkyně u žalované evidovala příjem ve výši 20 000 Kč a výdaje ve výši 9 000 Kč. Z printscreenu obrazovky o provedení lustrace žalované je patrné, že žalovaná nemá žádný záznam v insolvenčním rejstříku, centrálním evidenci exekucí a rovněž není evidována jako veřejný dlužník. Její doklad totožnosti je platný.

9. Z listiny nazvané jako „Podepsání smlouvy“ bylo zjištěno, že na e-mailovou adresu , e-mail, byla odeslána e-mailová zpráva obsahující informace o podepsání smlouvy č. , hodnota, a odeslání finančních prostředků ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

10. Z listiny nazvané „Rámcová smlouva o úvěru ID: , Anonymizováno, “ a „Smlouva o úvěru ID: , Anonymizováno, “ s datem 11. 9. 2025 bylo zjištěno, že na listinách jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně (společnost), na druhé straně žalovaná (klient). Na listinách je žalovaná označena rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, číslem bankovního účtu, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Je zde uvedeno, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou denní sazbou ve výši 1,20 %, který měla žalovaná žalobkyni splatit do 11. 10. 2025. Ve smlouvě byl ujednán poplatek za první prodloužení doby splatnosti ve výši 120 Kč denně. Na místě předpokládaném pro podpis žalované je namísto jejího vlastnoručního podpisu uvedeno jméno žalované a kód SMS verifikace 2998.

11. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 11. 9. 2025 v 18:19 byla na bankovní účet č. , č. účtu, odeslána částka ve výši 10 000 Kč.

12. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že jediným majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Na tento účet byla v září 2025 evidována příchozí platba ve výši 10 000 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 1. 2026 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 21. 1. 2026. Výzva byla žalované odeslána téhož dne.

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vyplatila na účet žalované částku ve výši 10 000 Kč. Dne 13. 1. 2026 byla žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 21. 1. 2026. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 11. 9. 2025 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejíž základě se žalovaná zavázala uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 1,2 % denně ze zapůjčené částky za dobu čerpání úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny ze dne 11. 9. 2026 nazvané „Rámcová smlouva o úvěru ID: 28836931“ a „Smlouva o úvěru ID: 28836931“ ani z jiných listinných důkazů neplyne, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k takové dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 600 Kč, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentuje podpis žalované a listiny nebyly zabezpečeny proti změnám.

15. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 1725 věty první o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

23. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky tohoto řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Dospěl k závěru, že v tomto směru neunesla žalobkyně své břemeno důkazní, které ji v tomto sporu tíží. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy. Žalobkyně však dle soudu neprokázala své tvrzení o tom, že by k uzavření smlouvy došlo v rozsahu tvrzeného právního jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k důkazu označila toliko jím vyhotovené listiny nazvané „Rámcová smlouva o úvěru ID: 28836931“ a „Smlouva o úvěru ID: 28836931“, které nejsou nijak zabezpečeny proti pozdějším změnám a neobsahují ani časové razítko, nebyl prokázán obsah tvrzených dohod. V případě jiné právní formy není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

28. V řízení nebylo prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám.

29. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejíž základě měla žalovaná plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o tvrzeném rozsahu právního jednání a aby označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

30. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru platně v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů a výdajů. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitelka a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatelky s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatelka může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelky spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

31. Povinností poskytovatelky je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62).

32. Z žalobkyní předložených dokumentů je patrné, že vycházela toliko výpisů ze dvou účtů žalované za období 3 měsíců předcházejících žádosti o úvěr. Z doložených listin je ovšem patrné, že žalovaná měla účty celkem 3. Opomenutí posoudit stav všech bankovních účtů může mít vliv na závěr o úvěruschopnosti žalované. Dále je patrné, že na jednom z posuzovaných účtů je bilance příjmů a výdajů dokonce záporná a na druhém účtu je bilance v částce 5 668,62 Kč (tj. výdaje v jednom případě převyšují příjmy a ve druhém případě jsou příjmy jen nepatrně vyšší než výdaje). Nízké nebo záporné bilance příjmů a výdajů mohou být indikátorem, že daná osoba nemá dostatečnou finanční stabilitu. Finanční rezerva z účtů patrná není, když zůstatky na účtech z předložených listin neplynou. Ani přes tyto indicie žalovaná nedoložila, že by výdajovou a příjmovou stránku rozpočtu žalované zkoumala po delší období, na základě čehož by si mohla učinit ucelený závěr o skutečném stavu rozpočtu žalované. Nedoložila ani, že by se zabývala zůstatky na účtech, případně aktuálním stavem na třetím účtu.

33. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně žalované v minulosti dva úvěry poskytla a tyto byly řádně splaceny. Byť schopnost úvěry splatit může představovat významný indikátor schopnosti žalované dostát svým závazkům, je třeba, aby žalobkyně znovu podrobně vyhodnotila finanční situaci žalované a zohlednila případné změny. Pokud však žalovaná nevycházela z úplných informací, pak nelze dospět k závěru, že žalobkyně provedla dostatečné a řádné posouzení úvěruschopnosti. Uvedené platí tím spíše, pokud z žalobkyní předložené historie žádosti je patrné, že předchozí úvěry byly poskytnuty v poloviční výši.

34. Soud proto měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že žalobkyně dostála své povinnosti věřitele s odbornou péčí řádně posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

35. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že nebylo prokázáno uzavření předmětných smluv ani to, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost obou úvěrových smluv. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

36. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná převzala od žalobkyně celkovou částku 10 000 Kč, z čehož dosud vrátila částku 9 962 Kč (3 600 Kč+ 3 600 Kč + 2 762 Kč). Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 38 Kč obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z., resp. lhůtou v ní uvedené, tj. do 21. 1. 2026. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 22. 1. 2026.

37. Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně v části, kdy se domáhala zaplacení částky 38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 Kč od 22. 1. 2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly a ani je nepožadovala.