221 C 171/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 935 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 ve výši 74,31 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 425 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 425 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20,69 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 363,31 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12. 4. 2024 úvěrovou smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas splácet včetně poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč v pravidelných měsíčních splátkách dle stanoveného splátkového kalendáře. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné pouze na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci. Po vyplnění požadovaných údajů probíhá automatizovaný schvalovací proces a pokud je žádost o úvěr schválena, objeví se text smlouvy a žadateli je na telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód, jehož zadáním na webu či v aplikaci je smlouva uzavřena. Totožnost žadatele je ověřována prostřednictvím kopie dokladu totožnosti a při uzavírání první smlouvy je dále ověřováno vlastnictví bankovního účtu žadatele o úvěr. V tomto případě žalovaný zaslal kopii výpisu z bankovního účtu či printscreen z internetového bankovnictví. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zároveň hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když prostřednictvím registrů NRKI a BRKI zkoumala, zda má žalovaný jiné úvěry, dále žalovaného lustrovala prostřednictvím registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Posuzovala jak příjmovou, tak výdajovou stránku. Schválená částka úvěru byla žalovanému odeslána dne 12. 4. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr společně se sjednanými poplatky byl splatný dne 24. 6. 2024, přičemž žalovaný si splatnost úvěru prodloužil o dalších 30 dnů. Žalovaný se s úhradou dlužné částky dostal do prodlení, načež byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Dohromady za trvání smlouvy uhradil částku 1 490 Kč. Žalovaná částka ve výši 10 935 Kč sestává z dlužné jistiny 8 510 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 198 Kč, poplatku za SMS servis 98 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 490 Kč, účelně vynaložených nákladů 600 Kč a smluvních pokut 510 Kč, vedle toho se žalobkyně dále domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 95,50 Kč za období od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 935 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně stran procesu uzavření smlouvy doplnila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím Klientského centra, webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Uzavírání smluv je podmíněno registrací a přístupem do Klientského centra, přičemž s registrací je spojeno rovněž ověření totožnosti klienta. Vlastnictví účtu žalovaného bylo ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID a dále byla vyžádána kopie občanského průkazu. Projev vůle byl stvrzen SMS kódem zaslaným na verifikované telefonní číslo.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny nazvané „Úvěrová smlouva, ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, “ a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně, na druhé straně žalovaný. V listině je uvedeno, že celková výše úvěru činí 10 000 Kč, jedná se o hotovostní bezúčelový úvěr se splatností dne 12. 5. 2024. Sjednány jsou poplatky, přičemž roční procentní sazba nákladů činí 48,30 %. Na místě předpokládaném pro podpis žalovaného je namísto vlastnoručního podpisu uvedeno, že smlouva byla žalovaným podepsána dne 12. 4. 2024 v 08:39 hod. podpisovým kódem , Anonymizováno, .

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými na shora uvedených listinách.

8. Z výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že na účtu žalobkyně je evidována odchozí okamžitá úhrada ze dne 12. 4. 2024 ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl v rozhodném období jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který byla dne 12. 4. 2024 v 08:41 hod. připsána příchozí platba z bankovního účtu žalobkyně ve výši 10 000 Kč.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně před procesem uzavírání smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když vyšla z údajů získaných od žalovaného a dále z dostupných registrů a databází. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je bezdětný, příjem má ze , Anonymizováno, povolání ve výši 22 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 45 000 Kč měsíčně, žádné jiné závazky nehradí. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně prověřovala prostřednictvím tzv. kreditního skóre. Posuzována je při tom spotřebitelova příjmová i výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době uzavírání úvěrové smlouvy žádné jiné evidované závazky.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dosud žalobkyni zaplatil částku v celkové výši 1 490 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 9. 2024 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván, aby dlužnou částku zaplatil ve lhůtě do 20. 9. 2024. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 9. 9. 2024.

12. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil toliko 1 490 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 12. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 12. 5. 2024 se sjednanými poplatky, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Úvěrová smlouva, ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Úvěrová smlouva, ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, “ vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla jeho elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť je opatřena za stranu úvěrovaného dle připojené doložky jen elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

26. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

27. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis. Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání nebylo prokázáno. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, přitom tíží žalobkyni.

28. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru platně v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

29. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však žalobkyně žádné konkrétní informace neuvedla, žádné konkrétní listiny, ze kterých příjmy a výdaje žalovaného ověřovala, neoznačila ani nedoložila. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, doložila toliko úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací.

30. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

31. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání a že řádně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného zkoumala jeho příjmy a výdaje. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), Anonymizováno32. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku uhradil 1 490 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 8 510 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 9. 9. 2024 a žalovanému stanovila lhůtu k plnění do 20. 9. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení za období od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024, přičemž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč za toto období činí 74,31 Kč.

33. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 ve výši 74,31 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 363,31 Kč, přičemž tato částka představuje 55,60 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v řízení 77,80 % a úspěchem žalovaného 22,20 %) z jejich celkové výše 2 452 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 935 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

35. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Při vyhlášení rozsudku došlo v důsledku chybného matematického výpočtu výše bezdůvodného obohacení k uvedení nesprávné částky, v jejímž rozsahu se žalobě vyhovuje (výrok I.), v jejímž rozsahu se žaloba zamítá (výrok II.), načež i ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, jakož i z obsahu spisu, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně čerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a na dlužnou částku dosud uhradil 1 490 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 8 510 Kč (10 000 Kč – 1 490 Kč = 8 510 Kč). Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 pak činí 74,31 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výši bezdůvodného obohacení v částce 8 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 510 Kč od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024 ve výši 74,31 Kč a ve zbytku nároku ve výši 2 425 Kč (10 935 Kč – 8 510 Kč = 2 425 Kč) včetně zbylého příslušenství žalobu zamítl. V důsledku nesprávného výpočtu pak byla žalobkyni původně přiznána náhrada nákladů v rozsahu 70 % namísto správných 55,60 %. Soud proto postupem podle § 164 o. s. ř. tyto chyby opravil opravným usnesením, jehož písemné vyhotovení zapracoval do písemného vyhotovení tohoto rozsudku.