221 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 607 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 800 Kč, částky 2 807 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 9. 5. 2024 do 22. 6. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 607 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry požadovaného úvěru a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy a hesla pro přístup k uživatelskému profilu. Registrace a vstup do účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. K ověření uvedených údajů doložil žalovaný kopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal zaplatit 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platbu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu ve znění 78777, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalovaného a který následně žalovaný vložil do formuláře. Tímto způsobem žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 4. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný se zavázal přirostlý úrok splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení. Proto žalobkyně ke dni 8. 5. 2024 úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 5. 5. 2024. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 807 Kč a kapitalizovaného úroku (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) ve výši 2 800 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 9. 5. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně posouzení uplatněného nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a ani se z něj neomluvil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

4. Z listiny nazvané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 4. 1. 2024 bylo zjištěno, že na listině je jako úvěrující označena žalobkyně, jako úvěrovaný je na druhé straně označen žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavazuje prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % p. m. Žalovaný měl přirostlý úrok splácet měsíčně, a to nejpozději vždy k 3. dni v měsíci, jistinu poskytnutého úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, přičemž smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny úvěru. V rámci smlouvy byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na smlouvě není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které odpovídají údajům uvedeným na listině.

5. Z dokumentu nazvaného jako „Všeobecné obchodní podmínky“ soud zjistil, že žalobkyně poskytuje služby za pomoci prostředků komunikace na dálku.

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně o žalovaném evidovala následující údaje. Žalovaný je svobodný muž, žije sám v pronajatém bytě. Jeho vzdělání je středoškolské s maturitní zkouškou a zdrojem příjmů je zaměstnání u zaměstnavatele Hanon systems Thermal Technology. Jako měsíční příjem je evidována částka 31 069 Kč, měsíční výdaje jsou evidovány ve výši 20 000 Kč.

7. Z výplatních pásek za měsíce září až listopad 2023 bylo zjištěno, že čisté příjmy žalovaného v tomto období činily 31 641 Kč a 31 755 Kč a 38 077 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 6. 10. 2023 do 3. 1. 2024 soud zjistil, že obsahuje příjmové i výdajové transakce, přičemž zůstatek na účtu za toto období činil 0,57 Kč. Nadto se zde objevovaly položky spadající do kategorie gambling apod.

8. Z potvrzení o platbě a výpisu operací bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla dne 4. 1. 2024 evidována odchozí platba ve výši 7 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem uvedeného bankovního účtu byl v rozhodné době žalovaný. Na účet byla připsána částka 7 000 Kč a z bankovního účtu č. , č. účtu, .

9. Z listiny o zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru mělo ze strany žalobkyně dojít dne 5. 5. 2024, potvrzení o doručení zesplatňujícího dopisu žalovanému doloženo nebylo.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů, výzva byla odeslána téhož dne.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Před poskytnutím prostředků žalobkyně ověřila totožnost dle předložené kopie občanského a řidičského průkazu. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 4. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru do výše 30 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 104 ZoSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 110 ZoSÚ neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický.

20. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že uzavřela smlouvu právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru s žalovaným a v tvrzeném rozsahu nebylo v řízení prokázáno.

21. V řízení však vyšlo najevo, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 7 000 Kč, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by jakoukoliv částku žalobkyni uhradil zpět. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 7 000 Kč bezdůvodně obohatil a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 23. 6. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 14. 6. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů. Ode dne 23. 6. 2025 je tak žalovaný v prodlení22. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše 2 500 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 607 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Za podání ve věci samé ze dne 13. 11. 2025 soud náhradu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní již v době podání žaloby. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

24. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.