221 C 187/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částek [částka], [částka], [částka], [částka] a úroku ve výši 21,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky [číslo] bodu 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. ve výši [částka] do 3 dnů právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovanému byla fakticky poskytnuta částka [částka] a částka [částka] byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť zkoumala a ověřovala výši příjmu žalovaného a stran nákladů vycházela z normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dále vycházela z výše existenčního a životního minima. Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem 21,05 % ročně splácet v 40 měsíčních splátkách po [částka]. Celková cena úvěru tak činila [částka]. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] představujících poplatek [částka] za každou odeslanou upomínku. Dále žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši [částka]. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas neplatil, byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek, která činí [částka]. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Žalovaná částka tak sestává z dlužné jistiny 26 136, dlužných splátek [částka], účelně vynaložených nákladů [částka], smluvní pokuty za opožděné splátky [částka] a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“)).

3. Ze smlouvy o úvěru včetně příloh, tabulky umoření a úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž částka [částka] představovala provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 21,05 % ročně, a to v 40 měsíčních splátkách po [částka], splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci. Ze zprávy banky a potvrzení o transakci vyplývá, že dne [datum] žalobkyně vyplatila žalovanému částku [částka]. Téhož dne pak byla vyplacena jiné osobě částka [částka]. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] za každou odeslanou upomínku. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Z upomínek a z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. Z posouzení úvěruschopnosti, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z účtu žalovaného, výplatních lístků, statistiky rodinných účtů, výše normativních nákladů na bydlení, životního a existenčního minima, bonity smlouvy, žádosti a výdajů na konečnou spotřebu domácnosti bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalobkyně od žalovaného zjistila, že žalovaný má příjem ve výši [částka], přičemž žalovaný doložil za říjen 2020 příjem ve výši [částka] výdajů pak vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení ve výši [částka], životního minima [částka] a nezabavitelné částky [částka]. Ke dni [datum] měl žalovaný na účtu zůstatek [částka].

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

7. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť stran jeho příjmů ověřila výši příjmu žalovaného za měsíc říjen, přičemž úvěr smlouva o úvěru byla uzavřena až [datum] a není tak zřejmé, zda žalovaný měl daný příjem i v době uzavření smlouvy. Žalobkyně soudu předložila pouze neúplné výpisy z účtu žalovaného obsahující vždy pouze 1 stránku výpisu za dané období, které tak nemohou poskytnout přehled o pohybu financí žalovaného na jeho účtu. Dále žalobkyně neprokázala, že by ověřovala výdaje. V tomto směru se žalobkyně spokojila s normativními náklady, přičemž skutečné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala ani neověřovala. Žalobkyně například nepožadovala po žalovaném uvedení a doložení skutečných nákladů na bydlení, nákladů za telefonní služby, přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl.

9. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila další důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

11. Žalovaný však od žalobkyně převzala částku ve výši [částka], přičemž jí dosud vrátil pouze [částka]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky [částka] bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

12. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, a to včetně částky [částka], která odpovídá provizi zprostředkovatele, jelikož v tomto směru se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, neboť případné bezdůvodné obohacení vzniká žalobkyni případně vůči zprostředkovateli a nikoli vůči žalovanému. K uvedené problematice se již dostatečně a zcela přesvědčivě vyjádřila soudní judikatura, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 18. 03. 2016 sp. zn. 69 Icm 2705/2014 uvedl, že„ Při posouzení otázky platnosti ujednání úvěrové smlouvy soud hodnotí dva zásadní právní principy, které se v případě uzavření úvěrové smlouvy podnikatele se spotřebitelem, jak je tomu v tomto případě, dostávají do konfliktu. Prvý princip podporuje povinnost stran dodržovat sjednané podmínky smlouvy (smlouvy se mají dodržovat), ovšem jiný princip, který u spotřebitelských smluv, které jsou uzavírány mezi subjekty s rozdílnými podmínkami a odlišnou mírou připravenosti a profesionality, hovoří pro ochranu toho subjektu smlouvy, který může být poškozen nerovností sjednaných podmínek. V tomto smyslu soud odkazuje například na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 342/09 ze dne [datum], který se zabývá fakticky nerovným postavením spotřebitele s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Cílem ve formulářových smlouvách u spotřebitele je cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost formou omezení autonomie vůle. Při posouzení smlouvy o úvěru, kterou dokládal žalobce svou pohledávku, soud vzal v úvahu, že účelem smlouvy bylo primárně poskytnutí úvěru dlužníku jako spotřebiteli. [jméno] dohoda o uzavření smlouvy o zprostředkování sjednání úvěru mezi dlužníkem a žalobcem (jak by bylo možné připustit dle § 17a zák. č. 145/2010 Sb.). Pokud byla v rámci smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v rámci smlouvy pojaté jako formulářové (adhezní), v textu smlouvy též sjednána jen odměna za zprostředkování třetí osobě, jedná se zjevně o ujednání, k němuž nelze přihlížet. Jedná se totiž o ujednání, které je v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. a zároveň ustanovení nevýhodné, které se bez zvláštního důvodu (samostatného požadavku spotřebitele) odchyluje od běžně uzavíraných úvěrových spotřebitelských smluv, jak postihuje § 1800 odst. 2 o.z. Ujednání naopak navozuje dojem, že uměle a úmyslně navyšuje celkové náklady úvěru, které dlužník v celkové ceně úvěru zaplatí ve splátkách. Z předložené úvěrové smlouvy proto dle názoru soudu nelze k závazku dlužníka hradit odměnu za zprostředkování přihlížet; jedná se o ujednání zdánlivé. Proto žalobce není ve věci aktivně legitimován a jeho přihláška není důvodná.“. Zdejší soud tento názor zcela sdílí, je zjevně v plné míře aplikovatelný i na tento případ, a proto soud v tomto směru na výše uvedené odůvodnění dále odkazuje.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 54,94 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

14. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.