221 C 195/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 273 26 Slatina o zaplacení částky 63 164,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 087 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 087 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 48 077,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 656 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 28. 12. 2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 38 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou jistinu spolu se zákonným úrokem ve výši 54 432 Kč a administrativním poplatkem ve výši 57 528 Kč v 71 měsíčních splátkách po 2 083 Kč a v 72. splátce ve výši 2 067 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na 12. 2. 2024. Žalovaný se však dostal do prodlení, neboť žalobkyni zaplatil pouze částku 22 913 Kč. V souladu se smlouvou proto byla zápůjčka ke dni 19. 7. 2025 zesplatněna. Žalovaný tak dlužil na jistině částku 35 997 Kč, na úroku 8 354 Kč a na poplatcích za správu 6 392 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úrok z prodlení ve výši 1 871,85 Kč. Pro případ žalovaného se zaplacením jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Pro případ porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Na smluvní pokutě za prodlení se zaplacením splátky dlužil žalovaný 5 957 Kč. Na smluvní pokutě za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění dlužil žalovaný 2 943 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 1 650 Kč. Žalobkyně požadovala i zákonné úroky z prodlení z částky 50 743 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení. Žalovaný neplnil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací žalovaného v databázi ISIR, CEE. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtů, výplatních pásek, přičemž vycházela z rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Rovněž uvedla, že provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, na jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se na jednání dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).

3. Z listiny nazvané smlouva č. , hodnota, , splátkového kalendáře, obchodních podmínek a sazebníku a standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně věřitele vystupuje žalobkyně, na straně klienta pak žalovaný. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se pak měl zavázat zaplatit jistinu, úrok ve výši 35,6 % a poplatek za správu ve výši 799 Kč měsíčně, v 72 měsíčních splátkách po 2 083 Kč, resp. poslední ve výši 2 067 Kč. Pro případ prodlení se splacením splátky či její části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Pro případ nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady. Na smlouvě o zápůjčce je připojen vlastnoruční podpis zástupce žalobkyně. Na místě pro podpis žalovaného jsou pouze uvedeny údaje žalovaného, přičemž o vlastnoruční podpis se nejedná.

4. Z výpisu z účtu žalobkyně a zprávy banky bylo prokázáno, že žalovaný dne 29. 12. 2023 načerpal od žalobkyně částku 38 000 Kč.

5. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění do 4. 9. 2025.

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného, kopie řidičského průkazu žalovaného, čestného prohlášení o příjmech a údajích, výplatního lístku žalovaného a z údajů z internetového bankovnictví žalovaného i elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv bylo zjištěno, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala doklad o příjmu, ze kterého je patrné, že v říjnu 2023 činila mzda žalovaného celkem 20 865 Kč, přičemž v této částce jsou obsaženy prémie ve výši 1 986 Kč. Průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 21 300 Kč. Za období od září 2023 do listopadu 2023 měl žalovaný na svém účtu záporný zůstatek, jeho příjmy v tomto období byly nepatrně vyšší než výdaje (rozdíl činil 2 055,21 Kč).

7. Z výzvy k úhradě dlužných splátek a upozornění na možnost zesplatnění půjčky včetně oznámení o zesplatnění bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19. 7. 2025.

8. Z vyčíslení pohledávky, výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a zákonného úroku za dobu do zesplatnění bylo zjištěno, že žalovaný úvěr splácel do 1. 3. 2025 a splatil celkem 22 913 Kč, přičemž žalobkyně ke dni 16. 9. 2025 vyčíslila pohledávku na částku 63 164,94 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 35 997 Kč (žalovaný uhradil 2 003 Kč), neuhrazených obchodních úroků ve výši 8 354 Kč )žalovaný uhradil 12 121 Kč), neuhrazených administrativních poplatků ve výši 6 392 Kč (žalovaný uhradil 8 789 Kč), neuhrazeného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 871,85 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 8 900,09 Kč, neuhrazených účelně vynaložených nákladů ve výši 1 650 Kč.

9. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. o spotřebitelském úvěru“), platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

12. Podle § 86 odst. 1 z o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

16. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

21. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva č. , hodnota, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

22. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

23. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení údaje o tom, že smlouva byla podepsána elektronicky s uvedením jeho jména a data a času podpisu samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Rovněž elektronická verze listiny neobsahuje žádný záznam o tom, že by obsahovala elektronický podpis, ani o tom, že by zde byla označena časový razítkem, ze kterého by bylo patrno, že nedošlo k žádným změnám textu.

24. Soud proto při jednání poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena se žalovaným v žalobkyní tvrzeném rozsahu a obsahu a dále ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splátek spotřebitelský úvěr.

25. K poučení soudu žalobkyně odkázala na podání ze dne 11. 11. 2025, kde uváděla, že žalovaný provedl verifikační platbu a následně mu byl zaslán jednorázový časově omezený kód pro podpis smlouvy, který zadal do klientského centra a poté mu byl zaslán prostřednictvím SMS další kód, jehož zadáním v klientském centru žalovaný vyslovil souhlas se smlouvou. Žádná další tvrzení žalobkyně neuvedla, žádné důkazy neoznačila.

26. Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce o konkrétním obsahu právě se žalovaným vzhledem k výše uvedenému tak nebylo prokázáno.

27. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru platně v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy nahlížela do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, o tomto však soudu nedoložila žádný důkaz. Rovněž tvrdila, že vycházela z výplatních pásek žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o půjčce, k tomuto tvrzení však soudu předložila toliko jednou výplatní pásku žalovaného za měsíc říjen 2023. Dále žalobkyně neprokázala, že by provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Nadto z žalobkyní předloženého výpisu z účtu není patrné jaký byl počáteční a konečný zůstatek v jednotlivých měsících. V tomto ohledu soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru je povinen analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Z žalobkyní předložených dokumentů, zejména z výpisů z účtu žalovaného je patrné, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy, když jeho zůstatek je záporný. Není však zřejmé, zda se žalovaný nenachází v uvedených evidencích, tj. zda je jeho schopnost splácet ovlivněna případnou insolvencí či exekucemi a zda se žalovaný prokazoval platným dokladem totožnosti. Poskytovatel úvěru přitom může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku jeho posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

28. Bylo však prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku 38 000 Kč, z čehož vrátil částku 22 913 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 15 087 Kč bezdůvodně obohatil a je tak v tomto rozsahu povinen plnění žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok bylo možno žalobkyni přiznat od 5. 9. 2025, kdy v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 14. 8. 2025 s určením data splatnosti do 4. 9. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Jelikož však žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení až od 17. 9. 2025, vyhověl soud jejímu návrhu a přiznal jí úrok z prodlení až od tohoto pozdějšího data.

29. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a ani je nepožadoval.