221 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Burešové a přísedících Mgr. Lucie Poštolkové a Ing. Zdeňka Večerka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 216 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 216 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 290 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení a z částky 134 490 Kč od 1. 8. 2014 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 134 576,29 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 216 780 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 82 290 Kč od 1. 1. 2014 a z částky 134 490 Kč od 1. 8. 2014 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici řidiče kamionu a v období od 8. 5. 2013 do 4. 7. 2014 odcizil žalobkyni při výkonu práce motorovou naftu, kterou použil pro vlastní potřebu. Odcizení nafty žalobkyně zjistila pravidelnými kontrolami počátečního stavu pohonných hmot a následnou kontrolou palivové nádrže a tachometru vozidla. Kontrolou byl zjištěn rozdíl mezi spotřebou vozidla a skutečným množstvím natankované nafty, a to za období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013 v hodnotě 82 290 Kč a za období od 2. 9. 2013 do 4. 7. 2014 v hodnotě 134 490 Kč. Dne 5. 9. 2013 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o náhradě škody ve výši 82 290 Kč vzniklé odcizením motorové nafty žalovaným v období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013 s tím, že žalovaný dluh uznal a zavázal se jej uhradit do 31. 12. 2013. Dne 8. 7. 2014 pak byla mezi účastníky uzavřena dohoda o náhradě škody na částku 134 490 Kč vzniklé odcizením motorové nafty žalovaným v období od 2. 9. 2013 do 4. 7. 2014 s tím, že žalovaný i tento dluh uznal a zavázal se jej uhradit do 31. 7. 2014. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud od žalovaného v daném období inkasovala nějaké finanční prostředky, jednalo se o splátky na náhradu jiných škod, které žalovaný žalobkyni způsobil, a to zejm. v důsledku zapadnutí nákladního vozu, jehož vyproštění bylo účtováno částkou 8 743 Kč, z důvodu chybějícího zboží při vykládce, neodborného zásahu do elektroinstalace automobilu či nezaplacení mýtného.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že u žalobkyně pracoval od 1. 2. 2012 do 29. 5. 2015 na pozici řidiče kamionové dopravy, žádnou škodu však žalobkyni nezpůsobil, přičemž skutky popsané v dohodách o náhradě škody nespáchal a motorovou naftu žalobkyni neodcizil. Žalobkyně dle žalovaného nesprávně vypočítala spotřebu jím užívaného vozidla, neboť nepřihlédla k tomu, že spotřeba nafty mj. závisí na hmotnosti nákladu, na terénu, na stáří a stavu vozidla a na nákladu, který je převážen, především pokud je připojen chladicí návěs. Žalovaný má za to, že žalobkyně spotřebu nafty podhodnotila a že množství spotřebované nafty ve skutečnosti odpovídalo tomu, co žalovaný natankoval. Žalovaný z nádrže naftu neodčerpával. Dohody o náhradě škody podepsal v kanceláři žalobkyně pod nátlakem jednatele žalobkyně, který mu vyhrožoval výpovědí z pracovního poměru, a žalovaný si z důvodu svých finančních problémů a probíhajícího insolvenčního řízení nemohl dovolit přijít o zaměstnání. Jednatel žalobkyně o insolvenčním řízení věděl, jednou žalovaný z důvodu pracovní cesty zmeškal soudní jednání u insolvenčního soudu. Jednatel žalobkyně mu dále vyhrožoval vězením s tím, že vše nahlásí na Policii ČR. Požadované částky žalovaný splácel z cestovného a diet, jejichž převzetí sice podepsal, ale které mu ve skutečnosti žalobkyně nevyplácela. Mzda dle výplatní pásky činila 16 000 Kč až 17 000 Kč, fakticky ale obvykle dostával více, tj. 6 000 Kč + 2,5 Kč za každý ujetý kilometr (cca 15 000 Kč až 20 000 Kč). Za měsíc květen 2015 mu žalobkyně již žádnou mzdu nevyplatila. V závěrečné řeči žalovaný namítl promlčení nároku žalobkyně v obecné tříleté promlčecí době, neboť uznání dluhu v dohodách o náhradě škody je neplatné s ohledem na nedostatečnou specifikaci uznání dluhu co do důvodu.

3. Mezi účastníky řízení jsou shodná právně významná skutková tvrzení o tom, že žalovaný byl v období od 1. 2. 2012 zaměstnán v pracovním poměru u žalobkyně na pozici řidiče zahraniční kamionové dopravy a tento pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany žalovaného ke dni 29. 5. 2015.

4. Sporné mezi účastníky řízení zůstalo, zda žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 82 290 Kč a ve výši 134 490 Kč odcizením motorové nafty, zda žalovaný podepsal dohody o náhradě škody ze dne 5. 9. 2013 a ze dne 8. 7. 2014 pod nátlakem ze strany jednatele žalobkyně spočívajícím ve výhrůžkách výpovědí z pracovního poměru, policií a vězením a dále zda žalovaný zaplatil žalovanou částku z cestovného a diet, které si žalobkyně na úhradu dluhu ponechala, ač žalovaný jejich převzetí podepsal.

5. K prokázání těchto sporných skutkových tvrzení účastníků soud provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Dne 5. 9. 2013 byl účastníky podepsán zápis o jednání, jehož předmětem bylo projednání rozsahu škody vzniklé v období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013. Jednatel žalobkyně písemně prohlásil, že revizí účetních dokladů bylo zjištěno, že žalovaný vykázal při výkonu své práce v období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013 spotřebu nafty 38,2 l [číslo] km, avšak kontrolou technického stavu vozidla byla vykázána spotřeba 30,50 l [číslo] km. Žalovaný výslovně uznal, že odcizil naftu, kterou použil pro vlastní potřebu, a požádal, aby na něj žalobkyně nepodávala trestní oznámení. Podpis žalovaného na zápisu z jednání byl úředně ověřen na poště v [obec] u [obec] dne 5. 9. 2013 (důkaz: Zápis z jednání s datem 5. 9. 2013).

7. V listině označené jako„ Dohoda o náhradě škody“ ze dne 5. 9. 2013 žalovaný učinil nesporným, že v daném období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013 odcizil žalobkyni motorovou naftu a způsobil tím žalobkyni škodu ve výši nejméně 82 290 Kč. Žalovaný v listině výslovně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu náhrady škody, tak co do částky 82 290 Kč, a zavázal se jej zaplatit do 31. 12. 2013. Dále bylo v listině výslovně uvedeno, že dohoda je vyhotovena ve dvou stejnopisech a každá strana obdrží po jednom vyhotovení, přičemž obě strany prohlašují, že dohoda odpovídá jejich svobodné a vážné vůli a nebyla učiněna v tísni. Podpis žalovaného na listině byl úředně ověřen na poště v [obec] u [obec] dne 5. 9. 2013 (důkaz: dohoda o náhradě škody s datem 5. 9. 2013).

8. Dne 8. 7. 2014 byl účastníky podepsán zápis o jednání, jehož předmětem bylo projednání rozsahu škody vzniklé v období od 2. 9. 2013 do 4. 7. 2014. Jednatel žalobkyně písemně prohlásil, že revizí účetních dokladů bylo zjištěno, že žalovaný vykázal při výkonu své práce v období od 2. 9. 2013 do 4. 7. 2014 spotřebu nafty 35,4 l [číslo] km, avšak kontrolou technického stavu vozidla byla vykázána spotřeba 31 l [číslo] km. Žalovaný výslovně uznal, že odcizil naftu, kterou použil pro vlastní potřebu, a požádal, aby na něj žalobkyně nepodávala trestní oznámení. Podpis žalovaného na zápisu z jednání byl úředně ověřen na Městském úřadě v [obec] dne 8. 7. 2014 (důkaz: Zápis z jednání s datem 8. 7. 2014).

9. V listině označené jako„ Dohoda o náhradě škody“ ze dne 8. 7. 2014 žalovaný učinil nesporným, že v daném období od 2. 9. 2013 do 4. 7. 2014 odcizil žalobkyni motorovou naftu a způsobil tím žalobkyni škodu ve výši nejméně 134 490 Kč. Žalovaný v listině výslovně uznal svůj dluh vůči žalobkyni jak co do důvodu náhrady škody, tak co do částky 134 490 Kč, a zavázal se jej zaplatit do 31. 7. 2014. Dále bylo v listině výslovně uvedeno, že dohoda je vyhotovena ve dvou stejnopisech a každá strana obdrží po jednom vyhotovení, přičemž obě strany prohlašují, že dohoda odpovídá jejich svobodné a vážné vůli a nebyla učiněna v tísni. Podpis žalovaného na listině byl úředně ověřen na Městském úřadě v [obec] dne 8. 7. 2014 (důkaz: dohoda o náhradě škody s datem 8. 7. 2014).

10. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení částky 82 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2014 do zaplacení a částky 134 490 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2014 do zaplacení z titulu náhrady škody do 7 dnů ode dne doručení výzvy, a to dopisem ze dne 15. 8. 2022 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 15. 8. 2022). Výzva byla odeslána na adresu žalovaného právním zástupcem žalobkyně dne 16. 8. 2022 (důkaz: podací stvrzenka ze dne 16. 8. 2022). K zaslané výzvě žalovaný sdělil, že neví, o jaké částky se jedná, a požádal žalobkyni o zaslání předmětných dohod o náhradě škody (důkaz: sdělení žalovaného).

11. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení náhrady škody dle předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2022 s tím, že předmětné dohody spolu se zápisy z jednání žalobkyně zaslala žalovanému na vědomí společně s touto výzvou a navrhla žalovanému mimosoudní řešení sporu (důkaz: výzva k úhradě žalovaných částek ze dne 13. 9. 2022). Výzva byla na adresu žalovaného odeslána právním zástupcem žalobkyně dne 13. 9. 2022 (důkaz: podací stvrzenka ze dne 13. 9. 2022). Na mimosoudní řešení věci žalovaný nepřistoupil s odůvodněním, že jde o neoprávněné vymáhání (důkaz: sdělení žalovaného ze dne 30. 10. 2022). Sdělení bylo odesláno na adresu právního zástupce žalobkyně poštovní zásilkou dne 7. 11. 2022 (důkaz: podací lístek).

12. Z detailu již skončeného insolvenčního řízení žalovaného vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že insolvenční řízení žalovaného bylo zahájeno dne 5. 12. 2013 a bylo skončeno dne 2. 7. 2019. Žalovaný podal dne 5. 12. 2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedl, že má závazky u více věřitelů déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Ke své příjmové situaci žalovaný v insolvenčním návrhu uvedl, že je zaměstnán u žalobkyně na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem 10 500 Kč měsíčně a dietami ve výši cca 4 000 Kč měsíčně (důkaz: insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení ze dne 5. 12. 2013). Insolvenční soud zjistil úpadek žalovaného a povolil řešení jeho úpadku oddlužením dne 30. 1. 2014. Insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. [jméno] [jméno] (důkaz: usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. 1. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka]). Poté, co žalovaný z důvodu neplánovaného zdržení na pracovní cestě zmeškal přezkumné jednání a schůzi věřitelů, žalobkyně na žádost matky žalovaného vystavila pro insolvenční soud potvrzení, že ke zmeškání jednání ze strany žalovaného došlo z důvodu pracovní cesty (důkaz: e-mailová komunikace a potvrzení o zmeškání soudního jednání ze dne 2. 5. 2014). Insolvenční soud schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře dne 22. 5. 2014 (důkaz: usnesení insolvenčního soudu ze dne 22. 5. 2014, [insolvenční spisová značka]). Do insolvenčního řízení žalovaného žalobkyně svou pohledávku za žalovaným nepřihlásila (důkaz: Seznam přihlášených pohledávek ze dne 16. 5. 2014). Poslední splátka schváleného splátkového kalendáře byla zaplacena v měsíci květnu 2019, načež insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli (důkaz: usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. 7. 2019, [insolvenční spisová značka]).

13. Z doložených níže uvedených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným v období let 2013 až 2015 opakovaně řešila náhradu škod vzniklých při převážkách zboží.

14. Žalovanému byla ze strany žalobkyně vyúčtována částka 8 743 Kč za zapadnutí nákladního vozidla dne 15. 2. 2013, tato částka byla splacena ve 4 splátkách v období od 20. 4. 2013 do 20. 7. 2013 (důkaz: zápis o náhradě škody). Odtah vozidla byl žalobkyni fakturován [právnická osoba] s.r.o. za částku celkem 10 579 Kč, tj. 8 743 Kč + DPH (důkaz: faktura vystavená dne 28. 2. 2013). Na upomínce od [právnická osoba] žalobkyni k zaplacení fakturované částky bylo ručně dopsáno„ Předepsal k náhradě [celé jméno žalovaného]“ (důkaz: sdělení/upomínka ze dne 10. 4. 2013).

15. Žalobkyně dále žalovanému dne 15. 4. 2014 předepsala náhradu škody ve výši 9 500 Kč za nedodané zboží při vykládce zboží z Fjerritslev v [obec] (důkaz: předpis náhrady škody ze dne 15. 4. 2014). Chybějící nedodané zboží - vepřové maso bylo žalobkyni fakturováno [právnická osoba] s.r.o. za částku celkem 10 924,30 Kč, tj. 9 499,39 Kč + DPH (důkaz: faktura vystavená dne 7. 4. 2014). Zboží bylo převáženo vozidlem [registrační značka], jehož řidičem byl označen žalovaný (důkaz: příjemka zboží).

16. Žalobkyně dále žalovanému dne 15. 4. 2014 předepsala náhradu škody ve výši 12 487 Kč za nedodané zboží při vykládce zboží z Luneburgu v [obec] (důkaz: předpis náhrady škody ze dne 15. 4. 2014). Jednalo se o rozdíl v množství zboží uvedeném v dodacím listu oproti skutečnému množství dodanému společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), konkrétně šlo o chybějících 27 kartonů rybích prstů a 23 kartonů rybího filé (důkaz: zápis o špatně dodaném zboží a porušených obalech ze dne 25. 2. 2014). Nedodané zboží bylo žalobkyni fakturováno společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) za částku celkem 14 360,10 Kč, tj. 12 487 Kč + DPH (důkaz: faktura vystavená dne 9. 4. 2014). Zboží bylo převáženo vozidlem [registrační značka], jehož řidičem byl označen žalovaný, dovezeno bylo 2 211 kartonů rybích prstů a 1 432 kartonů rybího filé (důkaz: příjemka zboží).

17. Dne 4. 7. 2014 bylo Policií ČR, Obvodní oddělení Říčany, přijato oznámení ve věci žalovaného ohledně možného odcizení marmelád z přepravované zásilky (důkaz: potvrzení o přijatém oznámení ze dne 4. 7. 2014). Dne 8. 7. 2014 byl podepsán zápis o jednání v provozovně žalobkyně, jehož předmětem bylo projednání rozsahu škody způsobené žalovaným žalobkyni odcizením dvou kartonů malinové marmelády ze zásilky naložené v Bad Schwartau a vyložené ve společnosti [právnická osoba] Jednatel žalobkyně písemně prohlásil, že prohlídkou vozidla žalovaného [registrační značka] bylo ze strany Policie ČR v kabině nalezeno několik sklenic malinové marmelády odpovídajících chybějícímu zboží z přepravy. Žalovaný výslovně uznal, že odcizil 2 kartony malinového džemu. Podpisy žalovaného a jednatele žalobkyně na zápisu z jednání byly úředně ověřeny na Městském úřadě v [obec] dne 8. 7. 2014 (důkaz: Zápis z jednání s datem 8. 7. 2014).

18. Žalobkyni byla dále způsobena škoda ve výši 10 160 Kč poškozením levých dveří vozidla [registrační značka] a neodborným zásahem do elektroinstalace ze strany žalovaného. Žalobkyně zajistila opravu elektroinstalace od [právnická osoba] 24, spol. s r.o. za částku 8 282,50 Kč, tj. 6 845,04 Kč + DPH (důkaz: faktura [číslo] vystavená dne 7. 10. 2014). Žalobkyně oznámila škodní událost spočívající v neodborném zásahu do elektroinstalace pojišťovně [právnická osoba] (důkaz: oznámení škodní události ze dne 8. 9. 2014). Pojišťovna žalobkyni vyplatila částku pojistného plnění ve výši 6 160 Kč, když vyčíslila spoluúčast v částce 685 Kč (důkaz: informace o vyplacení pojistného plnění ze dne 27. 3. 2015). Za poškození dveří vozidla pojišťovna vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 2 984 Kč (důkaz: informace o vyplacení pojistného plnění ze dne 3. 4. 2015). Rozdíl mezi vyplaceným pojistným plněním a výší způsobené škody byl k úhradě předepsán žalovanému, který z výplaty v únoru 2015 zaplatil částku 685 Kč a částku 331 Kč (důkaz: zápis o náhradě škody).

19. Žalobkyně dále žalovanému předepsala náhradu škody způsobené nezaplacením mýtného na Slovensku v celkové výši 42 000 Kč (1 500 eur) s tím, že škoda byla žalovaným uhrazena pravidelnými splátkami v období od července 2014 do února 2015 (důkaz: zápis o náhradě škody).

20. Dle výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] paní [jméno] [příjmení], matky žalovaného, za období od dubna do června 2015 nebyla na tento účet ze strany žalobkyně v daném období poukazována mzda žalovaného. Z uvedeného bankovního účtu byla v dubnu, květnu a červnu 2015 zaslána pravidelná splátka 11 200 Kč insolvenčnímu správci žalovaného, jiné částky placené z uvedeného účtu na účet insolvenčního správce nejsou ve výpisu z bankovního účtu zachyceny. Naopak na účet byly v dubnu a květnu 2015 inkasovány finanční prostředky od insolvenčního správce na nezabavitelné minimum, které žalovanému náleželo. Tak byla na účet dne 28. 4. 2015 inkasována částka 7 588 Kč a dne 28. 5. 2015 částka 7 566 Kč (důkaz: výpis z bankovního účtu č. [bankovní účet]). Ve výplatní pásce na jméno žalovaného za květen 2015 je uvedena čistá mzda ve výši 16 921 Kč určená k vyplacení v hotovosti (důkaz: výplatní páska za květen 2015).

21. Dne 1. 6. 2015 byl matce žalované prostřednictvím e-mailu zaslán koncept notářského zápisu dohody o splnění dluhu mezi žalobkyní a žalovaným na částku 134 490 Kč s návrhem splátkového kalendáře po 26 splátkách ve výši 5 000 Kč a jedné splátce ve výši 4 490 Kč (důkaz: e-mailová komunikace ze dne 1. 6. 2015 včetně příloh). Žalovaný podmínky podpisu notářského zápisu komunikoval s jednatelem žalobkyně formou SMS, a to zejména datum splatnosti jednotlivých splátek, k podpisu se však žalovaný nedostavil (důkaz: SMS komunikace, zaslaná v příloze e-mailu ze dne 1. 6. 2015 adresovaném matce žalovaného).

22. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalovaného, vyplynulo, že o dohodách o náhradě škody na částky 82 290 Kč a 134 490 Kč se dozvěděla od žalovaného, u podpisu osobně nebyla, žalovaný jí pouze sdělil, že neměl jinou možnost než dohody podepsat, protože jej jednatel žalobkyně uzavřel v kanceláři a nepustil jej, dokud dohody nepodepsal. Od žalovaného se dozvěděla i o dalších škodách, které měl žalobkyni způsobit s tím, že jednou jednala s pojišťovnou, jednou žalovanému přestala fungovat mýtná krabička, jednou sjel ze silnice a dále způsobil škodu při převážce marmelád. Svědkyně uvedla, že za žalovaného pravidelně komunikovala jak s žalobkyní, tak s insolvenčním správcem Mgr. [jméno] [jméno], se kterým řešila v červnu 2015 záležitost, že ze mzdy žalovaného za měsíc květen 2015 nebyla provedena srážka do oddlužení.

23. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalobkyně na pozici asistentky a mzdové účetní, vyplynulo, že s různými zaměstnanci žalobkyně řešila náhrady škod pravidelně, přijímala od nich peníze a inkasované částky zapisovala, dokud nebyla škoda uhrazena. Potvrzení zaměstnancům nevydávala. O cestovních náhradách a dietách nerozhodovala.

24. Z účastnického výslechu pana [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně, vyplynulo, že žalovaného ponechal v pracovním poměru i přes způsobené škody, které jsou předmětem sporu, neboť předpokládal, že žalovaný škody splatí obdobně jako ty předchozí. Srážky na náhradu škody byly obvykle v různé výši strhávány z cestovného a diet po domluvě se zaměstnancem. S žalovaným jednatel dohodu o náhradě škody za odcizenou naftu za období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013 v částce 82 290 Kč uzavíral dne 5. 9. 2013 osobně, dohodu podepisovali na poště. I poté však docházelo ke ztrátě nafty, to bylo zjištěno tak, že skutečně natankované množství nafty nesouhlasilo se skutečně projetým množstvím nafty. Porovnávány byly i ostatní kamiony a zohledněn byl i terén, zatížení, stáří a stav vozidla. Údaje o spotřebě stahoval software ve vozidle.

25. Soud po provedeném dokazování shora uvedenými důkazy vzal za prokázaný tento skutkový stav věci.

26. Žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru u žalobkyně na pozici řidiče kamionové dopravy v období od 1. 2. 2012 do 29. 5. 2015, kdy pracovní poměr skončil na základě výpovědi podané ze strany žalovaného. V období let 2013 až 2015 žalobkyně s žalovaným opakovaně řešila náhrady škody způsobené při převážkách zboží. Za škodu způsobenou zapadnutím nákladního vozidla dne 15. 2. 2013 byla žalovanému ze strany žalobkyně vyúčtována částka 8 743 Kč, která byla splacena ve 4 splátkách v období od 20. 4. 2013 do 20. 7. 2013. Žalobkyně dále žalovanému dne 15. 4. 2014 předepsala náhradu škody ve výši 9 500 Kč za nedodané zboží - vepřové maso a téhož dne rovněž náhradu škody ve výši 12 487 Kč za nedodaných 27 kartonů rybích prstů a 23 kartonů rybího filé. Žalobkyni byla dále způsobena škoda ve výši 10 160 Kč poškozením levých dveří nákladního vozidla a neodborným zásahem do elektroinstalace ze strany žalovaného, která byla ve výši 9 144 Kč uhrazena z pojistného plnění od pojišťovny a v částce 1 016 Kč byla zaplacena žalovaným. Žalobkyně dále žalovanému předepsala náhradu škody způsobené nezaplacením mýtného na Slovensku v celkové výši 42 000 Kč (1 500 eur) s tím, že škoda byla žalovaným uhrazena pravidelnými splátkami v období od července 2014 do února 2015. Škoda byla žalobkyni žalovaným splácena z cestovného a diet, částky přijímala účetní žalobkyně. Dne 5. 9. 2013 žalovaný výslovně písemně uznal svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 82 290 Kč z důvodu náhrady škody způsobené odcizením motorové nafty v období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013. Účastníci se dohodli na zaplacení uvedeného dluhu do 31. 12. 2013 Dohoda byla podepsána oběma účastníky řízení, podpis žalovaného byl opatřen ověřovací doložkou pro legalizaci vyhotovenou na pobočce České pošty v [obec] u [obec] dne 5. 9. 2013. Žalovaný však na uvedený dluh ničeho neuhradil. Dne 8. 7. 2013 žalovaný výslovně písemně uznal také svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 134 490 Kč z důvodu náhrady škody způsobené odcizením motorové nafty v období od 2. 9. 2013 do 8. 7. 2014. Účastníci se dohodli na zaplacení uvedeného dluhu do 31. 7. 2014 Dohoda byla podepsána oběma účastníky řízení, podpis žalovaného byl opatřen ověřovací doložkou pro legalizaci vyhotovenou na Městském úřadu v [obec] u [obec] dne 8. 7. 2014. Žalovaný ani na tento dluh ničeho neuhradil. Žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván k úhradě náhrady škody z titulu odcizení motorové nafty za období od 8. 5. 2013 do 4. 7. 2014 ve výši uznaného závazku, tj. ve výši 82 290 Kč a ve výši 134 490 Kč, a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla odeslána na adresu žalovaného zástupcem žalobkyně dne 16. 8. 2022.

27. Žalovaný podal dne 5. 12. 2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a insolvenční soud usnesením ze dne 30. 1. 2014 zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 22. 5. 2014 insolvenční soud oddlužení dlužníka schválil plněním splátkového kalendáře. Žalobkyně do insolvenčního řízení žalovaného svou pohledávku nepřihlásila. Insolvenční řízení žalovaného bylo skončeno dne 2. 7. 2019 vzetím na vědomí splnění oddlužení žalovaného, se kterým insolvenční soud spojil rozhodnutí o osvobození žalovaného od placení zbývajících dluhů.

28. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání žalobkyně a žalovaného, které je relevantní pro posouzení nároků žalobkyně, jež jsou předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen„ zák. práce“) a v souladu s ustanovením § 4 zák. práce subsidiárně též stran dohody o náhradě škody ze dne 5. 9. 2013 obsahující i uznání dluhu žalovaným dle zákona [číslo] Sb, občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) a stran dohody o náhradě škody ze dne 8. 7. 2014 obsahující též i uznání dluhu žalovaným dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“), jenž vstoupil v účinnost dne 1. 1. 2014.

29. Podle ustanovení § 1 písm. a) zák. práce tento zákon upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.

30. Podle ustanovení § 4 zák. práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

31. Podle ustanovení § 263 odst. 2 zák. práce uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.

32. Podle ustanovení § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

33. Podle ustanovení § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

34. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

35. Podle ustanovení § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

36. Z citovaných ustanovení obč. zák. a o. z. vyplývá, že oba právní předpisy upravují institut uznání dluhu obdobně a shodně s ním spojují běh nové promlčecí lhůty v délce 10 let. Následující závěry se proto shodně uplatní jak na dohodu o náhradě škody ze dne 5. 9. 2013, tak na dohodu o náhradě škody ze dne 8. 7. 2014.

37. Uznání dluhu je, spolu se smluvní pokutou, způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak„ pouhá třeba i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu (viz komentář k § 2053 o. z. v programu ASPI k datu 23. 5. 2018).

38. Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

39. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

40. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

41. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen„ IZ“) jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle odst. 2 se osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

43. Podle ustanovení § 416 odst. 1 IZ osvobození podle § 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

44. Soud po provedeném dokazování posoudil věc dle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.

45. Podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

46. Při uvedeném způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů a přihlédnutí ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně tvrzení účastníků, soud dospěl stran posouzení právního jednání žalovaného spočívajícího v písemném uznání dluhu žalovaným vůči žalobkyni dne 5. 9. 2013 v částce 82 290 Kč a v písemném uznání dluhu žalovaným vůči žalobkyni dne 8. 7. 2014 v částce 134 490 Kč k závěru, že uvedená právní jednání žalovaného splňují všechny zákonem požadované náležitosti uznání dluhu dle ustanovení § 558 obč. zák., resp. § 2053 o. z. Platnosti uznání dluhu nebrání, že toto bylo obsahem dohody o náhradě škody uzavřené v souladu s ustanovením § 263 odst. 2 zák. práce. Byť uznání dluhu představuje jednostranný projev dlužníka o tom, že uznává svůj určitý dluh, nebrání to projevit uznání dluhu v rámci smlouvy nebo vícestranného smluvního ujednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2940/2010). Uznání dluhu bylo v obou případech učiněno písemně a podpis žalovaného byl úředně ověřen. Soud nesdílí názor žalovaného, že by uznání dluhu bylo neplatné pro nedostatečné označení důvodu náhrady škody. V dohodách byl zcela pregnantně označen důvod dluhu, a to náhrada škody za odcizenou motorovou naftu v období od 8. 5. 2013 do 2. 9. 2013, resp. od 2. 9. 2013 do 4. 7. 2014, a rovněž je řádně vyčíslena výše dluhu, a to částka 82 290 Kč, resp. 134 490 Kč. Uznání dluhu učiněné žalovaným má tedy za následek existenci vyvratitelné domněnky, že dluh v době uznání trval. S ohledem na uvedené žalobkyně není v posuzovaném případě povinna v řízení prokazovat vznik škody v podobě odcizení motorové nafty žalovaným ani nárok žalobkyně na náhradu škody a její rozsah v době uznání dluhu, tj. ke dni 5. 9. 2013, resp. 8. 7. 2014. Důkazní břemeno tíží žalovaného, který, aby byl ve sporu úspěšný, musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl nebo že zanikl (splněním či z jiného právního důvodu). O tom soud žalovaného řádně poučil s tím, že v opačném případě se vystavuje nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci.

47. K tomu soud konstatuje, že ustanovení § 326 zákoníku práce sice s účinností do 31. 12. 2011 vylučovalo užití § 558 obč. zák. na pracovněprávní vztahy, tzn. platilo, že uznání dluhu co do důvodu a výše pro oblast pracovněprávních vztahů nezakládá vyvratitelnou právní domněnku, že nárok v době uznání trval, avšak s účinností od 1. 1. 2012 bylo ustanovení § 326 zákoníku práce zrušeno a subsidiárně se tak i na pracovněprávní vztahy užije obecná úprava občanského zákoníku. Jelikož dohody o náhradě škody, jejichž předmětem je uznání dluhu žalovaným, byly mezi účastníky uzavřeny dne 5. 9. 2013 a dne 8. 7. 2014, je v souladu s ustanovením § 558 obč. zák. a § 2053 o. z. založena domněnka existence a výše dluhu žalovaného ke dni uznání nároku žalobkyně.

48. Uznání dluhu co do jeho důvodu a výše má současně za následek přerušení promlčecí lhůty, kdy počíná běžet nová desetiletá promlčecí lhůta ode dne, kdy k uznání došlo, resp. od uplynutí lhůty k plnění. V posuzovaném případě tak ve vztahu k dohodě o náhradě škody ze dne 5. 9. 2013 na částku 82 290 Kč začala nová promlčecí lhůta běžet od 1. 1. 2014, neboť se v dohodě žalovaný zavázal svůj dluh uhradit do 31. 12. 2013, a posledním dnem promlčecí lhůty je proto den 31. 12. 2023. Ve vztahu k dohodě o náhradě škody ze dne 8. 7. 2014 na částku 134 490 Kč začala běžet nová promlčecí lhůta od 1. 8. 2014, neboť se v dohodě žalovaný zavázal svůj dluh uhradit do 31. 7. 2014, a posledním dnem promlčecí lhůty je tak den 31. 7. 2024. Žalobkyně podala žalobu dne 26. 9. 2022, tj. před uplynutím promlčecí lhůty. Nárok žalobkyně proto není promlčen a námitka žalovaného je v tomto směru nedůvodná.

49. Žalovaný tvrdil, že dluh vůči žalobkyni ve výši 82 290 Kč, který uznal v písemné dohodě o náhradě škody ze dne 5. 9. 2013, a dluh ve výši 143 490 Kč, který uznal v písemné dohodě o náhradě škody ze dne 8. 7. 2014, vůbec nevznikl, neboť motorovou naftu žalobkyni neodcizil, avšak na podporu svého tvrzení žalovaný nepředložil soudu žádné relevantní důkazy. Proti žalovanému nadto negativně vyznívá jeho minulost, kdy žalobkyni v průběhu let 2013 až 2015 opakovaně hradil škody způsobené při převážkách zboží, které nikdy nerozporoval.

50. Žalovaný rovněž neprokázal, že by předmětné dohody o náhradě škody podepisoval pod nátlakem ze strany jednatele žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že mu jednatel vyhrožoval ukončením pracovního poměru, na kterém byl závislý vzhledem ke svému insolvenčnímu řízení, a měl proto obavu, že pokud by přišel o zaměstnání, oddlužení by mu nebylo schváleno. Jednatel mu měl rovněž hrozit policií a držet ho v zavřené kanceláři, dokud dohody nepodepíše. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že dohodu ze dne 5. 9. 2013 žalovaný podepsal na pobočce České pošty v [obec] u [obec], kde byl jeho podpisu úředně ověřen, a dohodu ze dne 8. 7. 2014 na Městském úřadu v [obec], kde byl jeho podpis rovněž úředně ověřován. Na těchto místech se mohl žalovaný svobodně rozhodnout, zda dokumenty podepíše či nikoliv. Nevěrohodně pak vyznívají protichůdná tvrzení žalovaného o tom, že měl obavy z ohrožení průběhu své insolvence, přitom insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán až dne 5. 12. 2013, tj. až po uzavření dohody o náhradě škody ze dne 5. 9. 2013, a oddlužení žalovaného bylo schváleno dne 22. 5. 2014, tj. před uzavřením dohody o náhradě škody ze dne 8. 7. 2014, kdy žalovanému již nic nebránilo ve změně zaměstnání (jak nakonec učinil v roce 2015). Neprokázalo se rovněž tvrzení žalovaného, že jednatel žalobkyně úmyslně činil kroky ke zmaření oddlužení žalovaného tím, že žalovanému naplánoval pracovní cestu těsně před konáním přezkumného jednání dne 25. 4. 2014, na které se žalovaný z důvodu nečekaného prodloužení pracovní cesty nemohl dostavit, když ze samotných dokumentů doložených žalovaným vyplývá, že žalobkyně bezprostředně poté vystavila žalovanému pro účel omluvy z jednání potvrzení o pracovní cestě a insolvenční soud jeho omluvu akceptoval.

51. Nakonec žalovaný neprokázal ani zánik dluhu jeho splněním. Žalovaný tvrdil, že žalovanou částku z náhrady škody žalobkyni již uhradil, a to tak, že žalobkyně žalovanému srážela prostředky z cestovních náhrad a diet, které mu měla k základní mzdě vyplácet. Na podporu tohoto tvrzení však žalovaný nedoložil žádné písemné potvrzení o úhradě dluhu, nedokázal vyčíslit, na jakou výši cestovného a diet měl nárok a v jakých měsících, jakou částku si ten který měsíc žalobkyně započítala na úhradu dluhu ani kdy přesně byl dluh splněn. Ani výpověďmi žalovaným navržených svědků, matky žalovaného a mzdové účetní žalobkyně, nebyly výše uvedené skutečnosti zjištěny.

52. Vzhledem k již skončenému insolvenčnímu řízení žalovaného, které bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno dne 5. 12. 2013 a do kterého žalobkyně svou pohledávku nepřihlásila, soud konečně zkoumal i to, zda nebyl žalovaný v té části, jakou výše pohledávky žalobkyně činila k datu úpadku žalovaného, usnesením insolvenčního soudu ze dne 2. 7. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], od placení pohledávky žalobkyně osvobozen. Pohledávka žalobkyně z titulu náhrady škody, jež je předmětem tohoto řízení, spočívá v úmyslném odcizení motorové nafty žalovaným, tj. v úmyslném protiprávním jednání žalovaného. Podle výše citovaného ustanovení § 416 odst. 1 IZ platí, že osvobození se nedotýká pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Pro pohledávky uvedené v § 416 odst. 1 IZ tak platí výluka z účinků osvobození dlužníka od placení dluhů. To jestli je věřitel předtím přihlásil do insolvenčního řízení, nehraje roli (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2153/2018). [ulice] přiznané žalovanému v insolvenčním řízení se proto pohledávky žalobkyně z titulu náhrady škody nedotýká.

53. S ohledem na vše výše uvedené soud konstatuje, že žalovaný neunesl důkazní břemeno k prokázání, že za dluh ve výši žalované částky neodpovídá, a proto soudu nezbylo než žalobě v plném rozsahu vyhovět a stanovit žalovanému povinnost žalobkyni částku 216 780 Kč zaplatit. Současně soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit v souladu se shora citovanými ustanoveními § 517 odst. 2 obč. zák. stran částky 82 290 Kč a § 1970 o. z. stran částky 134 490 Kč i zákonný úrok z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně, a to z částky 82 290 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení a z částky 134 490 Kč od 1. 8. 2014 do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. soud s ohledem na majetkové a výdělkové poměry žalovaného umožnil žalovanému uloženou povinnost k peněžitému plnění splnit v měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, tj. nesplní-li žalovaný některou ze splátek řádně a včas, má žalobkyně právo žádat po žalovaném zaplacení celé pohledávky.

54. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, jenž měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 134 576,29 Kč, z toho částka 8 672 Kč za zaplacený soudní poplatek, částka 120 624,90 Kč za náklady zastoupení advokátem a částka 5 279,39 Kč za náklady cestovného a náhradu za zmeškaný čas. Náklady zastoupení advokátem se sestávají z odměny stanovené dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty dle § 7 bod 6 a. t. ve výši 216 780 Kč, tj. v částce 9 180 Kč za každý z 10 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 9. 2022, účast na jednání u Okresního soudu v Kladně dne 3. 5. 2023, 8:36 – 10:54 hod., tj. 2x započaté 2 hodiny, vyjádření ve věci samé k výzvě soudu dne 3. 5. 2023, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 12. 6. 2023, účast na jednání u Okresního soudu v Kladně dne 13. 6. 2023, 8:30 – 12:27, tj. 2x započaté 2 hodiny, závěrečná řeč ze dne 11. 7. 2023, účast na jednání u Okresního soudu v Kladně dne 1. 8. 2023, 8:30 – 8:56 hod.) a v částce 4 590 Kč za 1 úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (výzva k plnění ze dne 15. 8. 2022). Náklady zastoupení advokátem se dále sestávají dle § 13 odst. 4 a. t. z náhrady hotových výdajů advokáta v paušální výši 300 Kč za jeden úkon, tj. za 11 úkonů právní služby v celkové výši 3 300 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a režijního paušálu činí 20 934,90 Kč Náklady cestovného dle § 13 odst. 1 a. t. tvoří na cestě [obec] – [obec] a zpět, dne 13. 4. 2023, vozidlem Škoda Octavia, při průměrné spotřebě benzínu 6,6 l [číslo] km, ujeto 70 km, cena benzínu 41,20 Kč dle vyhl. č. 467/2022 Sb., amortizace 5,20 Kč/km, cestovné ve výši 554,33 Kč a náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 odst. 1, 3 a. t. za 5 půlhodin po 100 Kč, tj. 500 Kč; dále na cestě [obec] – [obec] a zpět, dne 13. 6. 2023, vozidlem [anonymizována dvě slova], při průměrné spotřebě nafty 4,87 l [číslo] km, ujeto 70 km, cena nafty 44,10 Kč dle vyhl. č. 467/2022 Sb., amortizace 5,20 Kč/km, cestovné ve výši 514,50 Kč a náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 odst. 1, 3 a. t. za 5 půlhodin po 100 Kč, tj. 500 Kč; dále na cestě [obec] – [obec] a zpět, dne 13. 6. 2023, vozidlem [anonymizováno], při průměrné spotřebě benzínu 12,3 l [číslo] km, ujeto 122 km, cena benzínu 45,20 Kč dle vyhl. č. 467/2022 Sb., amortizace 5,20 Kč/km, cestovné ve výši 1 312,70 Kč; dále na cestě [obec] – [obec] a zpět, dne 1. 8. 2023, vozidlem [anonymizována dvě slova], při průměrné spotřebě nafty 4,87 l [číslo] km, ujeto 70 km, cena nafty 34,40 Kč dle vyhl. č. 191/2023 Sb., amortizace 5,20 Kč/km, cestovné ve výši 481,60 Kč a náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 odst. 1, 3 a. t. za 5 půlhodin po 100 Kč, tj. 500 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty z cestovného a náhrady za promeškaný čas činí 916,26 Kč.

55. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v jednání s protistranou v období od 16. 8. do 13. 9. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t., neboť toto jednání spočívalo toliko v zaslání předžalobní výzvy žalovanému a následné odpovědi na sdělení žalovaného, ve které nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti ani návrhy a žalobkyně v ní pouze opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky. Dle názoru soudu se tak nejedná o náklad potřebný k účelnému uplatňování práva zamýšlený pod § 11 odst. 1 písm. i) a. t. jako jednání s protistranou. Soud rovněž odlišně od vyúčtování právního zástupce žalobkyně ohodnotil předžalobní výzvu ze dne 15. 8. 2022, odeslanou žalovanému dne 16. 8. 2022, pouze poloviční sazbou dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., neboť je nutné důsledně rozlišovat, zda se jedná o upomínku s právním a skutkovým rozborem věci nebo o stručnou upomínku bez právního posouzení. V daném případě předžalobní výzva ze dne 15. 8. 2022 neobsahuje žádný skutkový ani právní rozbor věci, žalobkyně v ní pouze žalovaného vyzývá k zaplacení částky 216 780 Kč z titulu náhrady škody, aniž by blíže popisovala rozhodné skutkové a právní okolnosti věci. Soud žalobkyni rovněž nepřiznal náhradu za parkovné ve výši 200 Kč zaplacené dne 13. 6. 2023, kdy bylo konáno ústní jednání u Okresního soudu v Kladně, neboť poplatek za parkování je již dle názoru soudu jako přepravné zahrnuto v režijním paušálu dle § 13 odst. 4 a. t. a právní zástupce žalobkyně nadto tento výdaj ničím nedoložil.

56. Platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. s tím, že lhůtu k plnění stran náhrady nákladů řízení určil soud dle ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s ohledem na majetkové a výdělkové poměry žalovaného.