221 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní titul Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] ([anonymizována tři slova]“), s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru přes webové stránky této společnosti. Žalovaný si zde zřídil uživatelský účet a podal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na základě které mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost zkoumala [právnická osoba] výpočtem doložitelných příjmů a výdajů tak, že klientovi musí zůstat rezerva ve výši 10 % příjmů, která je současně alespoň ve výši životního minima [částka]. Žalovaný na základě smlouvy čerpal úvěr celkem [částka], který měl být splacen dne [datum]. Pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou uzavřenou dne [datum] postoupena na žalobkyni. Nárok žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb žalovaného činí [částka]. Žalobkyně dále žádala zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť řádně předvolaná žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a žalovaný, ač rovněž řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti.

5. V nepodepsané smlouvě o revolvingovém úvěru datované dnem [datum] se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do limitu [částka]. Úvěr byl úročen sazbou 8,5 % měsíčně. Žalovaný byl též povinen platit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Úvěr, úroky a poplatek měly být spláceny v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z dlužné částky, anebo [částka], podle toho, která z těchto částek je vyšší, vždy do 30. dne v měsíci počínaje [datum]. Pro případ prodlení se splácením této částky bylo sjednáno právo [právnická osoba] žádat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, se kterou je žalovaný v prodlení.

6. Přílohou této smlouvy jsou obchodní podmínky, které mj. stanoví, že smlouva se uzavírá prostřednictvím webových stránek. Společnost [anonymizováno] na základě žádosti klienta posoudí jeho úvěruschopnost a případně nabídne uzavření smlouvy. Klientovi dále zašle SMS na mobilní telefon, jehož číslo v žádosti uvedl, s identifikačním kódem, který klient následně vloží do formuláře na webových stránkách. Tím je potvrzeno přijetí smlouvy.

7. Listina označená jako„ Platební informace“ uvádí, že žalovaný má zůstatek po poslední platbě ke dni [datum] celkem [částka] a úrok za období čerpání činí ke dni [datum] celkem [částka] (dohromady jde o [částka]). Aktuální povinná částka k úhradě k datu splatnosti ([datum]) je [částka].

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] soubor pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným, žalobkyni. Oznámením ze dne [datum] [právnická osoba] postoupení této pohledávky oznámila žalovanému. Výše pohledávky měla činit [částka].

9. Předžalobní výzvou odeslanou téhož dne (viz podací lístek) žalobkyně na žalovaném žádala úhradu výše uvedené částky na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a nákladů právního zastoupení do tří dnů.

10. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

11. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

13. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § [číslo] věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy. Samo o sobě tedy není rozhodné, zda byla listina, která má zachycovat obsah smlouvy, podepsána, či zda právní jednání bylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku). To za určitých okolností může vést toliko k neplatnosti – již uzavřené – smlouvy (nikoliv ale u smluv o spotřebitelském úvěru, viz § 104 věta druhá a speciální § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Podpisy stran na smlouvě (jsou-li pravé) či právní jednání v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku však stále mají zásadní důkazní význam, neboť zpravidla prokazují, že mezi stranami bylo dosaženo konsensu, tedy došlo k přijetí nabídky.

16. V projednávané věci žalobkyně toliko obecně tvrdí, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, aniž by konkrétněji vylíčila, jak k tomu mělo dojít – tedy jak měl žalovaný přijmout nabídku žalobkyně. Žalobkyně toliko popisuje, že si žalovaný zřídil na webových stránkách [právnická osoba] uživatelský účet, podal žádost o čerpání úvěru a byl mu zaslán návrh smlouvy, z čehož ovšem neplyne nic o přijetí nabídky jedním či druhým účastníkem, a ani to neodpovídá popisu postupu uzavření smlouvy, jak je uveden v obchodních podmínkách. Žalobkyní předložená listina (smlouva o revolvingovém úvěru) není podepsána žádnou ze stran (vlastnoručním ani elektronickým podpisem) a jí navržené důkazy ani jinak neprokazují, že by došlo k přijetí nabídky.

17. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě jí měl žalovaný plnit, tíží právě žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a zde citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, jakým způsobem měla být smlouva a jakého obsahu s žalovaným uzavřena. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně své břemeno tvrzení a důkazní neunesla.

18. Soud dále zkoumal, zda na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení, jelikož z listiny„ Platební informace“ je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému určité peněžní prostředky. Mohlo by se tak jednat o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), neboť vůbec nedošlo k uzavření smlouvy. Žalobkyně ovšem v žalobě pouze vágně tvrdí, že celkový nárok„ po zohlednění případných dílčích plateb“ ze strany žalovaného činí [částka]. Přestože byla opakovaně soudem vyzvána (viz usnesení na čl. 29 a 32), aby tvrdila, jakou celkovou částku vlastně žalovanému poskytla (údajná dlužná částka je totiž dokonce vyšší, než limit revolvingového úvěru dle smlouvy) a kolik jí naopak žalovaný zaplatil, žalobkyně nic dalšího neuvedla. Poučení podle § 118a odst.1 o. s. ř. soud žalobkyni pro neúčast na jednání opět nemohl poskytnout (viz výše). I v tomto případě proto žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, které ji tížilo (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 ICdo 50/2017).

19. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než prvním výrokem žalobu zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a důkazního žalobkyní.

20. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona, neboť již začal jednat o věci samé. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.