221 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 23 100 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 700,68 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 9. 2021 do 13. 1. 2022, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 926,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 24 166 Kč do 3. 4. 2021 Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný vyplnil registrační údaje na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaný tak dluží na nesplacené jistině 20 000 Kč, na smluvní pokutě částku 3 100 Kč, na úroku 4 316 Kč a na paušálních nákladech na upomínání 473 Kč.

2. Podáním ze dne 2. 3. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 100 Kč představující smluvní pokutu a co do částky 4 316 Kč představující kapitalizovaný úrok. V tomto rozsahu tak bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 9. 3. 2022 č.j. [číslo jednací].

3. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání u soudu omluvili. Žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /).

4. Z listin nazvaných smlouva o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrující vystupuje společnost [právnická osoba] (dále i jen„ právní předchůdce žalobkyně“), na straně úvěrované pak žalovaný. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 4 500 Kč a 20 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se pak měl zavázat vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 035 Kč a 4 166 Kč. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny a povinnost žalovaného platit náklady na upomínání. Na listině není připojen podpis právního předchůdce žalobkyně ani žalovaného.

5. Z předžalobní upomínky, výzev k úhradě a poštovního podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k plnění.

6. Zprávou banky a výpisy z účtu bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně převedl dne 5. 3. 2021 na shora specifikovaný účet žalovaného částku 4 500 Kč a dne 11. 3. 2021 částku 15 500 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, společného prohlášení stran a podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

8. Z obchodních podmínek žádné další relevantní skutečnosti zjištěny nebyly.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

16. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listiny nazvané jako smlouva o úvěru [číslo] vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovaly, neobsahovaly však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

17. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

18. Žalovaný však od právního předchůdce žalobkyně převzal částku ve výši 20 000 Kč, přičemž mu dosud nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o.z,. co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 14. 1. 2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 15. 12. 2021 s určením data plnění do 13. 1. 2022. Žalovaný je tak v prodlení od 14. 1. 2022.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 926,47 Kč, přičemž tato částka představuje 73 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 187 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.