221 C 205/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 672 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 672 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 434 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 7. 8. 2024 do 1. 9. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 675,67 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 3 648,13 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 672 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, , IČO, Anonymizováno, , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím do 2. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou z bankovního účtu, na který mu byla jistina úvěru poskytnuta. O půjčku žalovaný zažádal online na internetových stránkách , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde vyplnil požadované registrační údaje do formuláře, jehož součástí bylo i poskytnutí kopie občanského průkazu. Verifikační platba sloužila k prokázání totožnosti žalovaného a byla jí dokončena žádost o půjčku. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací) a prověřování úvěruschopnosti, a žádost o půjčku následně schválila. Veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení s úhradou splátek vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Dne 13. 11. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na jejím základě došlo k uzavírání dílčích smluv. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 5. 8. 2024. Dlužná částka se skládala z nesplacené jistiny ve výši 11 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 675,67 Kč za období od 3. 3. 2024 do 2. 8. 2024, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, tj. za období od 3. 3. 2024 do 2. 8. 2024 v celkové výši 1 672 Kč. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že k ověření totožnosti žalovaného sloužila kopie jeho občanského průkazu a verifikační platba. Částka 16 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na účet, ze kterého byla verifikační platba odeslána. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 5 000 Kč, žalobkyni neuhradil ničeho.

3. Současně vzala žalobkyně podáním ze dne 30. 1. 2025 žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1 672 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 672 Kč prvním výrokem zastavil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 24. 2. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jejímž předmětem podnikání je zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

7. Z listiny nazvané „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 1. 2. 2024 včetně obchodních podmínek bylo zjištěno, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako klient je na druhé straně označen žalovaný. V listině je uvedeno, že předmětem smlouvy o úvěru je závazek věřitele poskytnout klientovi peněžní prostředky ve výši jistiny úvěru a klient se zavazuje úvěr splatit a zaplatit věřiteli úroky. Celková částka jistiny úvěru činí 16 000 Kč s délkou splatnosti 30 dnů s roční úrokovou sazbou ve výši 0 %. Na listině není připojen vlastnoruční podpis žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně.

8. Z kopie občanského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které se shodují s údaji na shora uvedené listině.

9. Z výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 31. 1. 2024 byla na účet započtena částka 0,01 Kč z účtu žalovaného č. , č. účtu, .

10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 20. 1. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Na účet byla dne 1. 2. 2024 přijata platba ve výši 16 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, , což potvrzuje i výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za měsíc únor 2024.

11. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023, společného prohlášení smluvních stran včetně příloh a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem odeslaným na adresu žalovaného dne 16. 8. 2024 a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 10. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do dne 31. 10. 2024. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 21. 10. 2024.

13. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného částku ve výši 16 000 Kč. Dne 16. 8. 2024 bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a dne 21. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 31. 10. 2024. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaný zavázal zaplatit jistinu ve výši 16 000 Kč za sjednaných podmínek, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listin označených jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k tvrzené dohodě, neboť na předložených listinách zcela absentují podpisy účastníků.

14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

18. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložené listiny nazvané jako „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně neobsahovaly, neobsahovaly ani podpis elektronický. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla jeho elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

28. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis. Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovaným v tvrzeném rozsahu právního jednání nebylo prokázáno. Verifikační platba sice mohla sloužit k ověření totožnosti žalovaného, nikoliv však k projevu vůle smlouvu uzavřít, neboť z ní není nijak patrné, k jakému obsahu smlouvy vůle žalovaného měla směřovat.

29. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

30. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje absolutní neplatností smlouvy o úvěru. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost. Neplatnost právního jednání, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních.

31. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 16 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 11 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 9. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně žalovanému odeslala dne 16. 8. 2024, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 10 dnů, tj. do 1. 9. 2024. Ode dne 2. 9. 2024 je tak žalovaný v prodlení.

32. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě druhým výrokem vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 2. 9. 2024 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou třetím výrokem zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 648,13 Kč, přičemž tato částka představuje 73,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 86,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,2 %). Úspěch žalované je dán v rozsahu, ve kterém bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby co do jistiny ve výši 1 672 Kč (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu žalovaného nároku je úspěch na straně žalobkyně. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 12 672 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a z částky 1 620 Kč za jeden úkon právní služby po zahájení řízení spočívající v částečném zpětvzetí žaloby ze dne 30. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 a. t. (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t.. ve znění účinném od , datum, . Do nákladů řízení dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 270 Kč ve výši 686,70 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

34. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.