221 C 208/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 121 985,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 113 534 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 534 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 534 Kč za období od 17. 7. 2024 do 22. 9. 2024 ve výši, Anonymizováno, 2 736,48 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 451,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 451,08 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 746,13 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 119 446,83 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 20 237,74 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 31 121,28 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 15. 11. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem 120 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,93 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné a případně i nepravidelné poplatky a smluvní sankce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, dále přezkoumali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíželi do externích úvěrových registrů. Celkem žalovaný načerpal částku ve výši 122 319 Kč a uhradil částku 8 785 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně ke dni 19. 6. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka ve výši 121 985,08 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 119 446,83 Kč, poplatků za pojištění ve výši 938,25 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Vedle těchto částek se žalobkyně dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 20 237,74 Kč, úroku ve výši 25,9 % ročně z částky 119 446,83 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 482,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 985,08 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že limit nejvyšší měsíční splátky se vypočítává vždy jak na klienta, tak na jeho domácnost, přičemž do výpočtu se započítávají částky životního minima spolu se splátkovou zátěží. V daném případě žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, a výdajů na bydlení ve výši 12 000 Kč měsíčně. Dále započítala životní minimum žalovaného a členů jeho domácnosti a výši splátek již existujících úvěrů ve výši 556 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřuje tvrzení klienta a jejich pravdivost pomocí tzv. automatizovaných modelů, konkrétně prostřednictvím tzv. credit scoringu využívajícího statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Mimo to žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR bez negativního záznamu. Dle zprávy NRKI měl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy dva závazky, avšak neměl žádné splátky po splatnosti. Žalobkyně dále mimo jiné odkázala na judikaturu Soudního dvora EU, obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti a komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru a zdůraznila, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má být zohledněn princip přiměřenosti s tím, že není určen jediný ideální způsob posouzení úvěruschopnosti a rozhodně jím není dokladování příjmů a výdajů spotřebitele, nýbrž je dáno na uvážení poskytovatele úvěru, zda disponuje lepší odbornou znalostí a zkušeností a je schopen využít jiné zdroje informací, které mohou vést k lepší predikci úvěruschopnosti spotřebitele. K samotnému kontraktačnímu procesu doplnila, že smlouva byla podepsána jiným typem elektronického podpisu a nelze na ni vztahovat požadavek absolutní jistoty ohledně identity jednajícího. Elektronické dokumenty jsou uzavírány v systému, který je důvěryhodný a veškeré záznamy jsou opatřeny časovým razítkem. Tuto službu pro žalobkyni vykonává externí společnost , právnická osoba, .

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je českou akciovou společností a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny nazvané „, Anonymizováno, , Anonymizováno, – revolvingový úvěr“ ze dne 15. 11. 2023 včetně úvěrových podmínek bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně, na druhé straně žalovaný. V listině je žalovaný označen rodným číslem, adresou trvalého bydliště a kontaktními údaji, je uvedeno, že je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, . s příjmem ve výši , částka, měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti je uveden v částce 30 000 Kč. Výdaje na bydlení činí 12 000 Kč, ostatní výdaje 5 000 Kč měsíčně; splátky úvěrů vyčísleny nejsou. V listině je dále uvedeno, že celková výše úvěrového rámce činí 60 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 25,90 % a RPSN 29,2 %. Výše minimální měsíční splátky činí 1 757 Kč. Na místě předpokládaném pro podpis žalovaného je namísto vlastnoručního podpisu uveden kód 222582.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z údajů získaných od žalovaného a dále z dostupných registrů a databází. Žalovaný uváděl, že je ženatý, bezdětný, příjem má ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, měsíčně, bydlí v , Anonymizováno, a jeho měsíční výdaje činí , částka, . Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně prověřovala prostřednictvím tzv. kreditního skóre. Posuzována je při tom spotřebitelova příjmová i výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v minulosti žádal opakovaně o poskytnutí úvěru, jednou byla žádost odmítnuta, v ostatních případech byla odvolána, v době uzavírání úvěrové smlouvy pak čerpal úvěr na kreditní kartu. Prodlení se splácením ani jiné negativní záznamy evidovány nejsou.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem 122 319 Kč a dosud žalobkyni zaplatil částku v celkové výši 8 785 Kč.

9. Z výzvy ze dne 19. 6. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 20. 6. 2024.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2024 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván, aby dlužnou částku zaplatil ve lhůtě do 16. 7. 2024. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 10. 7. 2024.

11. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 122 319 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil toliko 8 785 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 15. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,93 % z výše sjednaného úvěrového rámce, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – revolvingový úvěr“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni načerpanou částku za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

13. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat17. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

20. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, – revolvingový úvěr“ vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla jeho elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť je opatřena za stranu úvěrovaného dle připojené doložky jen elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

25. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

26. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis. Poukazuje-li žalobkyně na to, že elektronické dokumenty jsou uzavírány v systému, který je důvěryhodný, a veškeré záznamy jsou opatřeny časovým razítkem, pak toto není ze zaslaného dokumentu patrné. Listina, která je součástí spisu, v elektronické podobě po ověření na elektronické podatelně soudu neobsahuje žádný elektronický podpis ani časové razítko, na jehož základě by soud mohl ověřit, že na dokumentu nebyly ex post provedeny žádné změny. Soud proto dospěl k závěru, že obsah tvrzené dohody nebyl prokázán.

27. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, přitom tíží žalobkyni. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že uzavřela smlouvu právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila, pouze odkázala na doplnění žaloby ze dne 13. 2. 2025.

28. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu právního jednání, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

29. V daném případě žalobkyně dle svého tvrzení posuzovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, dále přezkoumali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení. Rovněž byl žalovaný prověřován v externích úvěrových registrech, kde nebyly nalezeny žádné negativní záznamy. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně a jeho měsíčních výdajů ve výši , částka, . Žalobkyně po takto provedeném posouzení vyhodnotila, že žalovaný byl schopna hradit splátky úvěru, a proto mu úvěr poskytla.

30. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

31. Z pohledu soudu je nedostatečné, pokud žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených žalovaným, aniž by tyto údaje sama ověřovala. Byť statistický model má svou relevanci a umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat, informace od žalovaného, které slouží jako vstupní data pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet, je však třeba řádně doložit a prokázat. Žalobkyně přitom soudu nepředložila žádný doklad o příjmech žalovaného (např. pracovní smlouva se mzdovým výměrem, výpis z bankovního účtu) ani o jeho výdajích (zejm. o platbách za bydlení). Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „to, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného“. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

32. Nedostatečné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

33. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu , Anonymizováno, ve výši 122 319 Kč, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku uhradil 8 785 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 113 534 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 10. 7. 2024 a žalovanému stanovila lhůtu k plnění do 16. 7. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení ke dni sepsání žaloby, tj. 23. 9. 2024. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 534 Kč za období od 17. 7. 2024 do 22. 9. 2024 činí 2 736,48 Kč.

34. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 113 534 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 534 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 534 Kč za období od 17. 7. 2024 do 22. 9. 2024 ve výši 2 736,48 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 121,28 Kč, přičemž tato částka představuje 86 % z jejich celkové výše (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v řízení 93 % a úspěchem žalovaného 7 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 985,08 Kč, a to za tři úkony právní služby po 5 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., neboť tyto honorované úkony právní služby byly učiněny před nabytím účinnosti této vyhlášky, a za jeden úkon právní služby v částce 5 980 Kč za účast na jednání dne 21. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, neboť k tomuto úkonu došlo až po nabytí účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb., dále z nákladů spojených s cestou realizovanou na jednání soudu dne 25. 2. 2025 (, adresa, a zpět) za 40 ujetých km v částce 304 Kč (34,70 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a za promeškaný čas v trvání 2 x 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 874 Kč ve výši 5 433,54 Kč.

36. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.