221 C 222/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 838 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení a co do částky 9 838 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 18. 9. 2024 do 14. 3. 2025, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 16 838 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovanou byla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě dne 18. 8. 2024 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, zejména lustrací v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a posouzením veškerých informací, které ji žalovaná za tímto účelem poskytla. Žalovaná se úvěr zavázala spolu s úrokem a poplatkem splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Pro případ prodlení byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč a náklady spojené s upomínáním ve výši 1 800 Kč (800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 K za upomínky formou písemných výzev). Žalovaná úvěr nesplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností LeanderFin s.r.o. a společností , právnická osoba, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhala dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatku za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, poplatku za upomínky formou písemných výzev ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 12,75 % od 18. 9. 2024 do 14. 3. 2025 a z částky 7 000 Kč ve výši 12,75 % od 15. 3. 2025 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 10. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, co do neuhrazeného úroku 300 Kč, co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, co do poplatku za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, co do poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, co do poplatku za upomínky zasílané písemnou formou ve výši 1 000 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 438 Kč, s odůvodněním, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. V tomto rozsahu tak soud ve výroku I. řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/). Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila ve dnech 29. 1. 2025, 20. 2. 2025 a 14. 3. 2025 celkem 3 000 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač byla řádně předvolána, bez důvodné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z listin předložených žalobkyní (smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě, zpráva banky, výzva k úhradě, smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností LeanderFin s.r.o. a společností , právnická osoba, , smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní vč. přílohy, předžalobní výzva vč. podacího archu) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.

5. V listině nazvané „smlouva o spotřebitelském úvěru 538767“ vystupuje společnost , právnická osoba, . na straně úvěrujícího a žalovaná na straně dlužníka. Společnost , právnická osoba, . se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se měla zavázat splatit do dne 17. 9. 2024 celkem částku 13 900 Kč zahrnující vedle poskytnutého úvěru také poplatek za jeho poskytnutí ve výši 3 600 Kč a úroky ve výši 300 Kč. Pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků se žalovaná měla zavázat zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením. Listina neobsahuje podpis věřitele ani žalované. Společnost , právnická osoba, . dne 18. 8. 2024 převedla na bankovní účet ve vlastnictví žalované č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2024 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2024 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne 31. 10. 2025.

6. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

14. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

15. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru.

17. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický.

18. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

19. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni20. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy k prokázání, že smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy tak nebylo v řízení prokázáno.

21. I kdyby bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétně příjmy a výdaje žalované posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

22. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu převzala částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalobkyně uvedla, že žalovaná dosud uhradila toliko 3 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka podle § 1879 o. z. postoupena, co do částky 7 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Soud žalobu zamítl v části, kdy žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 18. 9. 2024 do 14. 3. 2025, neboť žalobkyně neprokázala skutečnost, že žalovaná byla v prodlení právě ode dne 18. 9. 2024 nebo i později, když pouze uvedla, že žalovaná uhradila částku 3 000 Kč, a to ve dnech 29. 1. 2025, 20. 2. 2025 a 14. 3. 2025, aniž by specifikovala, jakou konkrétní výši z celkové částky tímto žalovaná měla uhradit.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly a ani je nepožadovala.