221 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 890 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, to vše do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, co do částky 1 890 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 3. 2024 do 10. 10. 2024.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 525,14 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 890 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 23. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral parametry požadovaného úvěru a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy a hesla pro přístup k uživatelskému profilu. Registrace a vstup do účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. K ověření uvedených údajů doložil žalovaný kopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal zaplatit 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platbu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu , Anonymizováno, , který žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, a který následně žalovaný vložil do formuláře. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla dne 23. 10. 2023 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a přirostlý úrok se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení a ke dni 26. 3. 2024 byl úvěr zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 23. 3. 2024. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dlužná částka tak sestává z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 890 Kč a kapitalizovaného úroku (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) ve výši 4 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na den 11. 3. 2025 dostavil osobně a k žalobě uvedl, že s žalobkyní uzavíral úvěr přes telefon, žádné listiny stran svého příjmu nedokládal, stačilo, že žalobkyni výši svého příjmu pouze napsal. Na výdaje tázán nebyl. Už si nepamatuje, jakou částku přesně obdržel, ale oznámení o zesplatnění úvěru mu doručeno bylo. Splácet přestal proto, že byl , Anonymizováno, s , Anonymizováno, , když si vzal úvěr , částka, v domnění, že bytem ručí, ale de facto ho , Anonymizováno, . Chápe, že peníze musí zaplatit. Aktuálně žije sám, pobírá důchod , částka, měsíčně a má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

3. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 10. 2023 bylo zjištěno, že se žalobkyně na straně jedné jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč a žalovaný na straně druhé jako úvěrovaný se zavázal prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % p. m. Žalovaný se zavázal přirostlý úrok splácet měsíčně, a to nejpozději vždy k 22. dni v měsíci, přičemž jistinu poskytnutého úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny úvěru. V rámci smlouvy byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které odpovídají údajům uvedeným ve smlouvě.

6. Z oznámení , Anonymizováno, ze dne , datum, a poštovních poukázek bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy pobíral starobní důchod ve výši , částka, měsíčně a vedle toho si přivydělával , Anonymizováno, nepravidelně v částkách dosahujících až , částka, měsíčně.

7. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 bylo zjištěno, že dne 23. 10. 2023 byla provedena odchozí úhrada ve výši 10 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “.

8. Z listiny o zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 3. 2024.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 10. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 10. 2024.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč. Téhož dne na bankovní účet žalovaného vyplatila částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % p.m. Žalovaný se zavázal přirostlý úrok splácet měsíčně, a to nejpozději vždy k 22. dni v měsíci, přičemž jistinu poskytnutého úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny úvěru. V rámci smlouvy byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni doložil oznámení , Anonymizováno, o výši , Anonymizováno, důchodu a poštovní poukázky prokazující výši jeho příjmu z , Anonymizováno, . Žalovaný nesplácela úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá nejen z předložené listiny smlouvy o úvěru, ale i ze samotného chování žalovaného, který na jednání soudu uzavření smlouvy o úvěru v žalobkyni tvrzeném rozsahu potvrdil, smlouvou se řídil a poskytnutý úvěr přijal. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), soud na věc vedle občanského zákoníku aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně ověřila příjem žalovaného z oznámení , Anonymizováno, o výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, a z poštovních poukázek, kterými mu byla vyplácena , Anonymizováno, z , Anonymizováno, , avšak nebylo prokázáno, že by zkoumala i jeho výdaje. Žalobkyně v řízení netvrdila ani nedoložila, jaké měsíční výdaje má žalovaný (na bydlení, osobní spotřebu atd.) a v jaké výši. I s tvrzení samotného žalovaného plyne, že žalobkyně jeho výdaje žádným způsobem nezjišťovala. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.

23. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

24. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá žalobní tvrzení, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to nejen stran příjmů, ale i stran výdajů žalovaného, kdy nelze vycházet pouze z tvrzení žalovaného, aniž by tato tvrzení byla jakkoliv ověřena. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

25. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou péčí, a smlouvu o úvěru proto shledal jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 10 000 Kč, přičemž nevyšlo najevo, že by jakoukoliv částku žalobkyni uhradil zpět. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od , datum, , neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 2. 10. 2024 a stanovila žalovanému k zaplacení dlužné částky lhůtu do tří dnů. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva tak byla dne 7. 10. 2024 doručena žalovanému a posledním dnem k plnění byl den 10. 10. 2024. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení.

27. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 11. 10. 2024 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 větu za středníkem o. s. ř., kdy soud přihlédl k aktuální situaci žalovaného a stanovil prodlouženou lhůtu k plnění v délce 2 měsíců, což se soudu jeví jako adekvátní jak s ohledem na poměry žalovaného, tak na oprávněné zájmy žalobkyně. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 525,14 Kč, přičemž tato částka představuje 62,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 890 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

29. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil v prodloužené lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. tak, aby bylo v jeho možnostech dlužnou částku uhradit, a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.