221 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 51 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 857,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 857,01 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 142,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 292,44 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 149,45 Kč, co do částky 1 000 Kč a částky 1 850 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 17 660,50 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 51 850 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 8. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná fakticky načerpala úvěr ve výši 50 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila měsíční splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Žalobkyně proto žalované zaslala dne 20. 9. 2025 a dne 5. 10. 2025 písemné upomínky, na které však žalovaná nijak nereagovala. Žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 12. 2025 zesplatnila. Žalobkyně po žalované požadovala dlužnou jistinu ve výši 50 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 149,45 Kč (vypočtený jako úrok ve výši 57,99 % z částky 50 000 Kč od 16. 9. 2025 do 13. 12. 2025), náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 57 149,45 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení a náhradu nákladů soudního řízení. Dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 850 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované doplnila, že si pro tyto účely vyžádala od žalované občanský průkaz, průkaz pojištěnce, výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Žalovanou lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi odcizených dokladů, a v registru SOLUS. Žalobkyně následně vyhodnotila, že žalovaná má příjem ve výši 50 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 9 008 Kč, na domácnost ve výši 8 951 Kč a finanční závazky ve výši 6 051 Kč měsíčně, náklady na sázení a hazardní hry ve výši 333 Kč. Základem interního skóringového systému je algoritmus, který vyhodnocuje údaje spotřebitele. Výsledné skóre určuje, zda je spotřebitel dostatečně bonitní. K čerpání tranše uvedla, že první tranše úvěru ve výši 10 000 Kč byla vyplacena dne 4. 8. 2025. Z druhé tranše úvěru v částce 40 000 Kč byl odečten dlužný úrok ve výši 127,10 Kč, kdy tato tranše byla vyplacena dne 12. 8. 2025, později byla částka ponížena o 15,89 Kč, proto bylo dne 13. 8. 2025 vyplaceno 39 857,01 Kč. Ohledně čísel bankovních účtů uvedla, že se ve všech případech jedná o bankovní čísla žalované a byly na nich ověřovány transakce při posuzování úvěruschopnosti.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 23. 4. 2026, ke kterému se žalovaná, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z listiny nazvané „Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně jakožto poskytovatel, na druhé straně žalovaná jako spotřebitel. V listině je uvedeno, že žalované bude poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Zápůjční úroková sazba činí 57,99 % měsíčně. V listině se dále uvádí, že poskytovatel spotřebitele vyzve k úhradě dlužné částky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Tato upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč. Spotřebitel je tak povinen vrátit poskytovateli celkovou dlužnou částku do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Na listině je uveden podpis žalované prostřednictvím služby DigiSign.

6. Z dokumentu nazvaného předsmluvní informace, souhlas se zpracováním osobních údajů, zásady zpracování osobních údajů bylo zjištěno, že jako poskytovatel úvěru byla označena žalobkyně a jako spotřebitel žalovaná. V prvním z uvedených dokumentů je uveden podpis žalované prostřednictvím služby DigiSign.

7. Z bankovní historie a bankovní historie smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vyžila služeb externí společnosti a získala data z bankovního účtu č. , č. účtu, , , č. účtu, .

8. Ze záznamu o podpisu DigiSign bylo zjištěno, že došlo k elektronickému podpisu žádosti o čerpání tranše revolvingového úvěru a dále dokumentů předsmluvní informace a smluvní dokumentace, a to dne 1. 8. 2025 a 12. 8. 2025.

9. Z žádosti o čerpání tranše revolvingového úvěru je patrné, že požadovaná částka činila 40 000 Kč a zároveň je zde uveden souhlas s odečtením dlužného úroku ve výši 127,10 Kč z čerpané částky. V listině je uveden orientační platební kalendář, přičemž listina je za žalovanou podepsána prostřednictvím služby DigiSign.

10. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná. detailu pohybu – bezhotovostní platby bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované částky ve výši 39 857,01 Kč a 10 000 Kč a žalobkyně od žalované obdržela platbu ve výši 1 Kč (operace s ID 27195498270 a 27182625675 a 27180758921).

11. Z upomínek ze dne 20. 9. 2025 a 5. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomínala prostřednictvím písemné výzvy a e-mailové zprávy o úhradu dlužné částky.

12. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne 21. 12. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 4. 1. 2026.

13. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 49 857,01 Kč (od žalovanou požadovaných 50 000 Kč odečetla 142,99 Kč), přičemž žalovaná na dlužnou částku nezaplatila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná marně upomínána, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatila. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 1. 8. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaná seznámila s obsahem předložené písemnosti označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, natož že by projevila vůli být obsahem této písemnosti vázána. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalované. Byť byl k dokumentu připojen elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“), nebylo zjištěno žádné logické spojení těchto dat s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovanou mimo vlastní písemnost.

15. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat19. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaná připojila svůj podpis. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem), tedy elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu.

27. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

28. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

29. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu právního jednání, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů a výdajů. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitelka a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

30. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

31. V daném případě žalobkyně tvrdila, že v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti si od žalované vyžádala kompletní výpis z bankovních účtů za poslední 3 kalendářní měsíce na její jméno, k důkazu však všechny výpisy či jiné dokumenty, ze kterých by byly patrné pohyby na účtech, neoznačila. Žalobkyně soudu předložila toliko bankovní historii a bankovní historii JSON data, ze kterých nejsou patrné zůstatky na těchto účtech, což může mít podstatný dopad na výsledek zhodnocení úvěruschopnosti. Rovněž z těchto dokumentů nejsou patrné jednotlivé položky, kdy v některých případech není patrný ani údaj o protiúčtu transakce. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že by si o výpisy z bankovního účtu žalované požádala či že jej měla skutečně k dispozici.

32. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

33. Soud se následně zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 49 857,01 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila, a byla proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 5. 1. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 21. 12. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalované třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 4. 1. 2026. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. Pro úplnost soud uvádí, že vycházel z doložené předžalobní výzvy s podacím lístkem, nikoli z upomínek, u kterých žalobkyně nedoložila jejich odeslání a doručení žalované.

34. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 857,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 857,01 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 660,50 Kč, přičemž tato částka představuje 95 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 99 % a úspěchu žalované v rozsahu 4 %) z jejich celkové výše 18 590 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 950 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 999,45 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a.t, z částky 3 460 Kč za výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 460 Kč za podání návrhu ve věci samé (žaloba) podle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., a z částky 3 460 Kč za podání ve věci samé (vyjádření žalobkyně ze dne 24. 3. 2026) podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a ze čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Zaplacení nákladů soud uložil žalované k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. podle § 160 o. s. ř.