221 C 49/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 37 867,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 842,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 842,88 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 17 932,73 Kč, co do částky 92,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 177,39 Kč od 29. 4. 2025 do 9. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 334,51 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 19 842,88 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 37 867,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 7. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 23 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 6. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 31. 3. 2026. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a poskytla údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 79 850 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů potvrdila ve smlouvě. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 7. 10. 2024 v částce 11 500 Kč, dne 14. 11. 2024 v částce 4 905 Kč, dne 25. 11. 2024 v částce 2 000 Kč a dne 29. 11. 2024 v částce 1 611 Kč. Žalovaná si zvolila volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 157,38 Kč. Na jistinu žalovaná splatila celkem 173,12 Kč. Žalovaná se s úhradou pravidelných denních splátek dostala do prodlení, a proto žalobkyně smlouvu dne 28. 4. 2025 vypověděla. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 19 842,84 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 330,89 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč, a smluvního úroku ve výši 17 598,22 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 24. 2. 2025 do 25. 5. 2025 v částce 92,15 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 177,39 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila a ani se z něj neomluvila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a o odročení jednání nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, obecných principů posuzování a filozofie žalobkyně bylo zjištěno, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru je označena žalobkyně. V souladu se svým interním předpisem žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady, přičemž doložené příjmy musí být stabilní, pravidelné a musí existovat předpoklad pro jejich udržitelnost po dobu trvání úvěrového vztahu.

5. Z informací pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že žalobkyně měla žalovanou informovat o procesu poskytování spotřebitelského úvěru, zejména o potřebných dokumentech a o rozsahu a účelu zpracovávání osobních údajů včetně práv klienta a rovněž o údajích zprostředkovatele.

6. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že jako výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalobkyně evidovala částku 79 850 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobkyně, ve které eviduje údaje o žalované, a to výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 79 850 Kč, výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 19 471 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč, výši ostatních nezbytných výdajů 2 500 Kč, výši ostatních zbytných výdajů 3 000 Kč. Rezerva pro výdaje činí 600 Kč. Počet členů domácnosti činí 2, s příjmem 1. Disponibilní příjem evidovala ve výši 6 900 Kč.

8. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 7. 10. 2024 včetně Všeobecných obchodních podmínek a předpisu denních splátek soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient je označena žalovaná. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované částku až do výše 23 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavazuje vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 31. 3. 2026 (konec doby platnosti kreditního rámce). Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,983 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále bylo sjednáno, že se žalovaná zavazuje platit poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalované.

9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2026 včetně přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Dne 8. 10. 2024 byla na bankovní účet žalované z bankovního účtu č. , č. účtu, odeslána částka ve výši 11 500 Kč, dne 14. 11. 2024 částka ve výši 4 905 Kč, dne 25. 11. 2024 částka ve výši 2 000 Kč a dne 29. 11. 2024 částka ve výši 1 611 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 včetně potvrzení o podání ze dne 30. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

11. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní informace.

12. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované postupně v 4 platbách ve dnech 7. 10. 2024, 14. 11. 2024, 25. 11. 2024 a 29. 11. 2024 celkovou částku ve výši 20 016 Kč. Dne 30. 1. 2026 byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem dne 7. 10. 2024 úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvními poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně žalobkyní vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být žalobkyní jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Elektronické jednání účastníků nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalované, není dostatečným důkazem jejího projevu vůle.

13. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Právně soud věc zhodnotil tak, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, nedošlo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě ale nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu elektronicky podepsala (případné, avšak neprokázané, přihlášení do uživatelského účtu nesplňuje definici elektronického podpisu dle nařízení, neboť osoba přihlašující se do svého profilu nepřipojuje specifikovaná data (elektronický podpis) k dalším specifikovaným datům (smlouva v elektronické podobě). Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis.

26. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

27. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná by dle smlouvy vystupovala jako spotřebitelka a žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. V daném případě žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek.

29. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně tvrdila, že příjem žalované ve výši 79 850 Kč byl ověřen z výpisu z bankovních účtů, případně jiným způsobem, nicméně tento výpis ani jiné listiny nedoložila. Dále je třeba uvést, že žalobkyně neuvedla ani to, o jaký příjem žalované se má jednat (např. z podnikání, ze zaměstnání, zda žalovaná doložila pracovní smlouvu apod.). Co se týče výdajů, nebylo tvrzeno a doloženo ani to, jaké bydlení má žalovaná zajištěné (vlastní nebo nájemní) a jaké další výdaje z bankovního účtu žalované byly zjištěny, pouze bylo uvedeno, že žalovaná má další nezbytné výdaje ve výši 2 500 Kč měsíčně a zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně. Pokud příjmy a výdaje žalované z doby před tvrzeným uzavřením smlouvy žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalované řádně, a to v době, než mělo dojít k uzavření smlouvy.

30. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

31. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku v celkové výši 20 016 Kč, na kterou dosud zaplatila toliko 173,12 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 19 842,88 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 10. 2. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Lhůta k plnění byla třídenní. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 842,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 842,88 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně a úspěch žalované v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný.