Okresní soud v Kladně · Rozsudek

221 C 52/2026

č. j. 221 C 52/2026-45

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-05-12 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSKD:2026:221.C.52.2026.1

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 199 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 900 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 092 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 092 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 992 Kč od 11. 1. 2025 do 11. 12. 2025, co do částky 2 000 Kč, co do částky 4 207 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 9 900 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 619 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 199 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 11. 12. 2024 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně téhož dne žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 9 900 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 092 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve dne 10. 1. 2025, žalovaný však své závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si parametry požadované zápůjčky a poté vyplnil formulář žádosti o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného podle kopie jeho občanského průkazu a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je informace o majiteli účtu. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který mu žalobkyně zaslala na jeho telefonní číslo. Žalobkyně si dále vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech žalovaného a tyto ověřila na základě dokumentů od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni vedle jistiny a poplatku rovněž nárok na úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 992 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, účelně vynaložené náklady ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 207 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o zápůjčce“ ze dne 11.12. 2024 soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto klientem, na základě které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 9 900 Kč, kterou se žalovaný zavazuje vrátit společně s poplatkem ve výši 2 092 Kč do 10.1.2025. Osobní údaje žalovaného uvedené na listině odpovídají kopii jeho občanského průkazu. Listina nicméně neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis je uveden pouze PIN kód 5749. Shodným kódem jsou označeny i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 11. 12. 2024 byla z účtu žalobkyně provedena odchozí platba ve výši 9 900 Kč. Dle zprávy , právnická osoba, ze dne 23. 4. 2026 byl žalovaný jediným majitelem a disponentem uvedeného účtu, na který byla v rozhodné době přijata platba ve výši 9 900 Kč od žalobkyně.

6. Z upomínek a z opakovaných výzev k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně měla opakovaně upomínat žalovaného k úhradě dlužné částky. Odeslání upomínek žalovanému však žalobkyně nedoložila.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 4. 12. 2025.

8. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 104 ZoSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Podle § 110 ZoSÚ neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o zápůjčce vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Pokud tedy žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem smlouvu o zápůjčce dne 11.12. 2024, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť z předložených listin neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

17. Z provedených důkazů nelze prokázat uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Písemná smlouva uzavřena nebyla. Smlouvu lze uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby, neprokazuje tvrzený obsah smlouvy ani osobu jednajícího. Samotná smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis. Kód zaslaný formou SMS na telefonní číslo, o němž není ani známo, zda se jednalo o číslo žalovaného, nebo k němu měl výhradní přístup, nemůže elektronický podpis nahradit. Telefonní číslo mohlo patřit komukoliv, proto mohl s takovým kódem disponovat kdokoliv, kdo měl k dispozici identifikační údaje žalovaného. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám a nebylo prokázáno, že by se záznamy prováděly systematicky a posloupně. Dostatečnou míru věrohodnosti elektronického dokumentu poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba tvrzené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila.

18. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu tak nebylo v řízení prokázáno.

19. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem i peněžitá zápůjčka. Žalobkyně však v tomto směru soudu neposkytla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

20. Žalobkyně však žalovanému prokazatelně předala částku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný dosud neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 15 000 Kč bezdůvodně obohatil a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 12. 12. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu učinila žalobkyně dne 4. 12. 2025. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla dle zákonné domněnky doručena žalovanému dne 7. 12. 2025 a od 8. 12. 2025 běžela třídenní lhůta k zaplacení dluhu. Splatnost nastala dne 11. 12. 2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

21. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 12. 12. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 619 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 199 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.