221 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 018,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 499,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 499,09 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 519 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 019,87 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 589,96 Kč od 2. 1. 2025 do 23. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 14 499,09 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 089 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 018,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Emma´s credit s.r.o., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. BD34C/879292, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 500 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 1.1.2025. Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 36% ročně. Smluvní úrok tak dle žalobkyně činil 429,04 Kč dle čl. II. odst. 2 písm. b) smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla sjednat úvěr prostřednictvím své webové stránky www.creditgo.cz, k uzavření smlouvy tak došlo prostřednictvím uvedené webové stránky a dalších prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zaregistroval na webovou stránku zadáním svých osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovanému byla v rámci webového rozhraní zaslána smlouva, žalovaný znění smlouvy odsouhlasil odesláním SMS s verifikačním kódem ve znění 73743, který mu byl poskytnut na základě žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě fotokopie platného osobního dokladu, výplatních pásek za 2 měsíce, výpisu z bankovního účtu nebo daňového přiznání. Současně právní předchůdkyně lustrovala žalovaného v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Pohledávka byla smluvně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 14 500 Kč, smluvního úroku ve výši 428,13 Kč a poplatku za sjednání úvěru 6 089,09 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 018,90 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

4. Z listiny nazvané „smlouva o spotřebitelském úvěru č. BD34C/879292“ ze dne 2. 12. 2024 bylo zjištěno, že na listině je na straně úvěrujícího (věřitele) označena právní předchůdkyně žalobkyně, na straně úvěrovaného (klienta) pak žalovaný. V listině je uvedeno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 36% ročně a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 18 583,02 Kč při úhradě ve lhůtě splatnosti 30 dnů. Na listině je připojen pouze vlastnoruční podpis právní předchůdkyně žalobkyně, vlastnoruční podpis žalovaného připojen není, namísto něj je uveden kód 73743.

5. Z listiny nazvané „formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že dle textu této listiny měly být poskytnuty informace o úvěru včetně výše, doby splatnosti, výše úroku.

6. Ze zprávy mBank, a.s. ze dne 16. 4. 2026 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný.

7. Z potvrzení banky o provedené transakci ze dne 16.4.2026 bylo zjištěno, že dne 2.12.2024 byla na účet žalovaného připsána částka 14 500 Kč, a to z bankovního účtu č. , č. účtu, .

8. Z potvrzení transakce ČSOB ze dne 3. 2. 2026 bylo zjištěno, že dne 2. 12. 2024 byla z účtu č. , č. účtu, majitele účtu právní předchůdkyně žalobkyně odepsána částka 14 500 Kč.

9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026 včetně seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2026 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 2. 2026 a potvrdenia o podaji doporučenej zásilky ze dne 17.2.2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 17. 2. 2026.

11. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila dne 2.12.2024 na bankovní účet žalovaného částku ve výši 14 500 Kč. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a dne 17.2.2026 byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaný zavázal jistinu ve výši 14 500 Kč spolu s úrokem uhradit do 30ti dnů, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny ze dne 2. 12. 2024 označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. BD34C/879292“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k takové dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 500 Kč s úrokem za sjednaných podmínek, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentuje podpis žalovaného. Na tomto místě je uveden toliko údaj ve znění podpis proveden elektronickým kódem: 73743 s časovým údajem.

12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

20. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. BD34C/879292 ze dne 2.12. 2024 vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala ani podpis elektronický. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla jeho elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť byla potvrzena za stranu úvěrovaného dle připojené doložky jen (blíže nespecifikovaným) elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Co 10/2023).

25. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

26. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení kódu, který sám o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu nadto neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání nebylo prokázáno.

27. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr, jak byla i listina označena] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak právní předchůdkyně žalobkyně konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala, ač k tomu byla soudem vyzvána. Bez ověřených údajů o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023).

28. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

29. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit a ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání a že právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy a k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

30. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 14 500 Kč, přičemž na dlužnou částku zaplatil dílčí platbu 0,91 Kč; žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 14 499,09 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 24. 2. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 14. 2. 2026, odesláno 17.2.2026, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 20. 2. 2026, a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 23. 2. 2026. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

31. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 499,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 499,09 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 089 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 051 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 018,09 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.