221 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 443 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 500 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 943 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 943 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 10 500 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 443 Kč od 29. 4. 2025 do 26. 9. 2025, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 266,75 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 443 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 18. 2. 2025 s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr v původní výši 10 500 Kč, když žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 10 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28. 4. 2025. Do uvedeného data však žalovaná dlužnou částku nevrátila. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www.zaplo.cz, kde si žalovaná vybrala dle vlastní volby dostupné parametry – výši úvěru a termín splatnosti a vyplnila registrační formulář se svými osobními údaji včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté se žalovaná seznámila s obsahem a podmínkami konkrétní smlouvy o úvěru. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr vyplatila dne 18. 2. 2025 převodem z účtu na bankovní účet žalované č. ú. , č. účtu, . Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými právní předchůdkyní žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictví právního zástupce žalobkyně. Pohledávka byla smluvně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná částka se skládala z nesplacené jistiny ve výši 10 500 Kč a smluvního úroku ve výši 3 943 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 443 Kč ve výši 12 % od 29. 4. 2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný, navrhovala žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila a ani se z něj neomluvila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a o odročení jednání nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Na základě žalobkyní předložených listin („Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, výpisů z účtu vedeného na právní předchůdkyni žalobkyně, zprávy banky ze dne 27. 2. 2026, výzvy k úhradě ze dne 26. 3. 2025 a 28. 4. 2025, smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek, dodatku 1 a příloh 1-2, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky a předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2025 včetně podacího lístku) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 18. 2. 2025 bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 10 500 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila a pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2025. Žalovaná byla současně vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaná však na dlužnou částku nezaplatila ničeho. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 2. 2025 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaná zavázala jistinu ve výši 10 500 Kč spolu s se smluvním úrokem ve výši 3 943 Kč splatit do 28. 4. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 500 Kč s poplatkem a úrokem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle.

6. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

14. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalované (úvěrované) byla její tímto elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána. Na místě očekávaném pro podpis žalované je uveden toliko údaj o odeslání kódu na telefonní číslo a e-mailovou adresu a datum a čas potvrzení návrhu smlouvy pomocí kódu.

19. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

20. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni.

21. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. , spisová značka, ).

22. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitelka a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétně příjmy a výdaje žalované posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

23. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši 10 500 Kč, přičemž na dlužnou částku nezaplatila ničeho; žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 10 500 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 27. 9. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 18. 9. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalované třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 26. 9. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení.

24. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 500 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 266,75 Kč, přičemž tato částka představuje 45 % z jejich celkové výše 2 815 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 443 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

26. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.