221 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 51 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 5 454 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 000 Kč s úrokem z prodlení z důvodů, že s ním dne 7. 12. 2024 uzavřela smlouvu č. , hodnota, , kterou se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 7 500 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny a žalovaným podepsána pomocí SMS kódu, který mu žalobkyně odeslala na jeho telefonní číslo. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně na základě předložených kopií dvou dokladů a pomocí platby z účtu žalovaného ve výši 1 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet ujednané splátky na základě údajů sdělených žalovaným a předloženého výpisu z jeho účtu a nahlížením do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a registru SOLUS. Žalovaný však nezaplatil splátku splatnou dne 15. 1. 2025, a to ani přes upomínky, které mu žalobkyně odeslala ve dnech 20. 1. 2025 a 5. 2. 2025. Žalobkyně proto dne 21. 4. 2025 v souladu se smluvním ujednáním vyzvala žalovaného k vrácení všech poskytnutých peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč a nákladů na obě uvedené upomínky v celkové výši 1 000 Kč, to vše nejpozději do 5. 5. 2025. Žalovaný jí však nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal při jednání dne 29. 7. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 3. 7. 2025 (č. l. 30 a 66). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti (č. l. 44 p. v.). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Dokazování soud provedl při jednání písemnostmi předloženými žalobkyní.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, – – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 19 a elektronický spis ve věci sp. zn. EPR , č. účtu, v aplikaci CEPR) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako spotřebitel. V písemnosti je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Zápůjční úroková sazba úroku, k jehož zaplacení žalobkyni měl být žalovaný podle písemnosti povinen, byla v písemnosti uvedena ve výši 15 % měsíčně. Žalovaný se měl podle písemnosti zavázat vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 90 000 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 7 500 Kč se splatností vždy do 15. dne v měsíci. V případě nezaplacení některé splátky žalovaným ani po dvou upomínkách ze strany žalobkyně měla mít žalobkyně podle písemnosti právo celou jistinu zesplatnit. Každá z obou upomínek měla být zpoplatněna částkou 500 Kč. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného a namísto toho obsahovala pouze údaje o SMS kódu. Totéž platí pro písemnost označenou jako předsmluvní informace (č. l. 13–17) včetně tabulky umoření (č. l. 18) a pro souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 45–46) a zásady zpracování osobních údajů včetně kopie evropského průkazu zdravotního pojištění (č. l. 47–54 a 55–61).

5. Z kopie občanského průkazu (č. l. 62–63) soud zjistil, že tento náleží žalovanému.

6. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, . (č. l. 35) soud zjistil, že žalovaný je jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , na nějž byla v prosinci 2024 připsána částka 50 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, .

7. Dále soud z datového výstupu z , Anonymizováno, Info , Anonymizováno, (č. l. 65) zjistil, že podle textu této písemnosti žalovaný ke dni , datum, nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí ani v registru SOLUS.

8. Z upomínek ze dne 20. 1. 2025 a ze dne 5. 2. 2025 včetně e-mailů (č. l. 5–8) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila tyto upomínky, v jejichž textu vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

9. Konečně z předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2025 (č. l. 20) včetně podacího lístku (č. l. 12) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným téhož dne advokát zastupující žalobkyni vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky zahrnující i částku 50 000 Kč, a to nejpozději do dne 5. 5. 2025.

10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v prosinci 2024 poskytla ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Dopisem ze dne dne 21. 4. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky nejpozději do dne 5. 5. 2025.

11. Soud však neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem předložené písemnosti označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, natož že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předložené písemnosti nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Číselné kódy na písemnosti umístěné namísto očekávaného podpisu klienta neobsahovaly jméno nebo jakýkoliv jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalovaného, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení těchto dat s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jeho podpisu v podobě číselného kódu, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace tak pak nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že elektronická písemnost je uložena ve formátu PDF, nemá z hlediska integrity dokumentu při absenci kvalifikovaného časového razítka žádnou váhu.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“13. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“14. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto je podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. povinen vrátit žalobkyni jako bezdůvodné obohacení vše, co mu plnila. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou mu určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění nejpozději do 5. 5. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 6. 5. 2025 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 50 000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného žalobkyní jen z této částky od 6. 5. 2025 proto soud žalobě vyhověl.

15. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit poplatky za upomínky.

16. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez poplatků.

17. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

18. Co do částky 1 000 Kč požadované na tvrzených poplatcích tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení co do jistiny úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 5 454 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 550 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč a sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., dále paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně a jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.