221 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 511,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 375 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 136,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 036,99 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 905,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 411,99 Kč od 16. 2. 2025 do 20. 2. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 3 588,58 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 511,99 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ním dne 11. 7. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému k opakovanému a průběžnému čerpání peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v ujednané výši, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný takto čerpal při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 19 799 Kč za ujednaným účelem a zavázal se je splácet měsíčními splátkami po 1 166 Kč počínaje dnem 15. 8. 2023, přičemž celkově se takto zavázal splatit částku 27 984 Kč. Dále žalovaný čerpal bez ujednaného účelu peněžní prostředky dvakrát ve výši 20 432 Kč a jednou ve výši 365 Kč, přičemž tyto se zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 29,9 % ročně v měsíčních splátkách ve výši odpovídající 3,7 % z výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků podle stavu na konci měsíce se zaokrouhlením na celé desítky korun nahoru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet ujednané splátky a zjistila, že příjem žalovaného ke dni uzavření smlouvy činil 22 000 Kč měsíčně, takže výše splátek podle smlouvy představovala pouze 5 % z výše tohoto měsíčního příjmu. Žalovaný však splatil jen 4 splátky v celkové výši 43 653 Kč, z nichž žalobkyně započetla celkem 41 616,01 Kč na poskytnuté peněžení prostředky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 30 dnů. Jelikož žalovaný přes uvedenou výzvu svůj dluh nesplatil, žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem dne 5. 2. 2025, jenž se podle smluvního ujednání považuje za doručený uplynutím 10 dnů od jeho odeslání. Žalobkyní požadovaná částka 21 511,99 Kč se skládala z neúčelově poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 19 411,99 Kč a ze smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč. Poplatky se skládaly z částky 400 Kč za první písemnou upomínku odeslanou v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo dosud trvající prodlení žalovaného, z částky 600 Kč za druhou písemnou upomínku odeslanou při trvajícím prodlení žalovaného v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla odeslána první upomínka, a z částky 1 500 Kč za ukončení závazku ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného o délce nejméně 3 měsíců, přičemž žalovaný ze součtu těchto částek ve výši 2 500 Kč již zaplatil částku 400 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení smluvního úroku z neúčelově poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků za období od 15. 7. 2024 do 31. 1. 2025 kapitalizovaný na částku 2 401 Kč, z níž po odečtení úhrady žalovaného ve výši 492,16 Kč zůstalo k zaplacení 1 905,20 Kč, přičemž tento úrok žalobkyně vypočetla sazbou 26,45 % ročně pro období do 30. 11. 2024 a sazbou 13,40 % pro období od 1. 12. 2024. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 411,99 Kč ode dne 16. 2. 2025 jako dne následujícího po splatnosti dluhu, jež podle žalobkyně nastala dne 15. 2. 2025, až do zaplacení. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k plnění výzvou odeslanou mu dne 29. 4. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal při jednání dne 29. 7. 2025, k němuž se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 30. 6. 2025 (č. l. 22 a 37). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, číslo , hodnota, (č. l. 9–12) soud zjistil, že podle této smlouvy datované 11. 7. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky, a to jednak ve výši 19 799 Kč za účelem financování nákupu zboží nebo poskytování služeb od společnosti s tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jednak až do výše 150 000 Kč bez ujednaného účelu. Žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí úrok, to vše v měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci, v případě peněžních prostředků poskytnutých za ujednaným účelem v měsíčních splátkách splatných po 1 166 Kč zahrnujících i úrok ve výši 39,99 % ročně, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 8. 2023 a celková takto splatná částka činila 27 984 Kč, v případě peněžních prostředků poskytnutých bez ujednaného účelu pak v měsíčních splátkách ve výši odpovídající 3,7 % z výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků podle stavu na konci měsíce se zaokrouhlením na celé desítky korun nahoru, přičemž úroková sazba pro tyto peněžní prostředky měla být uvedena v sazebníku, jenž byl součástí smlouvy. Dále se žalovaný podle smlouvy zavázal v případě prodlení se splacením splátky zaplatit žalobkyni částku 400 Kč za první písemnou upomínku odeslanou v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo dosud trvající prodlení žalovaného, částku 600 Kč za druhou písemnou upomínku odeslanou při trvajícím prodlení žalovaného v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla odeslána první upomínka, a částku 1 500 Kč za ukončení závazku ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného o délce nejméně 3 měsíců. Žalobkyně měla podle smlouvy právo od ní písemně odstoupit, pokud se žalovaný dostal do prodlení se splacením více než 2 splátek nebo do prodlení se splacením 1 splátky delšího než 3 měsíce. V případě odstoupení od smlouvy byl žalovaný podle smlouvy povinen vrátit žalobkyni okamžitě všechny poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky. Součástí smlouvy bylo ujednání, že zásilka odeslaná žalobkyní žalovanému se považovala za doručenou uplynutím 10 dnů od jejího odeslání. O žalovaném bylo ve smlouvě uvedeno, že je svobodný a má 1 vyživované dítě. Jako kontaktní adresu měl žalovaný ve smlouvě uvedenu adresu , adresa, .

5. Ze sazebníku (č. l. 33) soud zjistil, že úroková sazba pro neúčelové čerpání peněžních prostředků činila 29,9 % ročně.

6. Dále soud ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 30–31) zjistil, že se jedná o písemnost vyhotovenou samotnou žalobkyní. Žalobkyně v písemnosti uvedla, že schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky posoudila na základě ověření v registru SOLUS, na základě údaje o příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč měsíčně a na základě údajů o výdajích žalovaného na nájemné ve výši 4 000 Kč měsíčně a na splátky úvěrů ve výši 2 000 Kč. Tyto údaje o příjmu a výdajích žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně dále za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet ujednané splátky vycházela ze skutečnosti, že rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji žalovaného činil 16 000 Kč.

7. Z odstoupení od smlouvy (č. l. 6) včetně poštovního podacího archu (č. l. 34) soud zjistil, že uvedeným dopisem ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy č. , hodnota, , a vyzvala jej k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 23 419,19 Kč. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 5. 2. 2025 na adresu , adresa, .

8. Konečně z předžalobní upomínky (č. l. 5) včetně potvrzení podání (č. l. 7) soud zjistil, že dopisem ze dne 29. 4. 2025 odeslaným dne 5. 5. 2025 advokát zastupující žalobkyni vyzval žalovaného k plnění.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky. Podle žalobkyní předložené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v ujednaných splátkách, přičemž v případě porušení této povinnosti mohla žalobkyně od smlouvy odstoupit a žalovaný byl v takovém případě povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky okamžitě. Dopisem odeslaným dne 5. 2. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy, a vyzvala jej k okamžitému zaplacení dlužné částky.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Podle § 84 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[p]oskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“ Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“14. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění § 87 odst. 1 věty první daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

16. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela toliko z údajů o příjmu a výdajích žalovaného sdělených samotným žalovaným a ve své zprávě o posouzení úvěruschopnosti výslovně uvedla, že tyto údaje nijak neověřovala, zejména za pomoci nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ačkoliv například neobvykle nízké tvrzené nájemné ale i jediný tvrzený příjem žalovaného ze zaměstnání takové ověření nutně vyžadovaly. Navíc při posuzování schopnosti žalovaného splácet ujednané splátky, které vzhledem k neúčelové části úvěru mohly činit i více než 1 166 Kč uvedených ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně bez dalšího vycházela pouze z rozdílu žalovaným sděleného příjmu a sdělených výdajů, přestože žalovaný nepochybně musel mít i jiné než sdělené výdaje na nájemné a splátky úvěrů, přinejmenším výdaje spojené se zajištěním své výživy a ostatních základních osobních potřeb a výdaje spojené s vyživovací povinností k dítěti, jež byla uvedena přímo ve smlouvě.

17. Soud při jednání vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, jakým způsobem před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 2023 s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to nejen stran příjmů, ale i stran výdajů žalovaného. Současně soud žalobkyni poučil o následcích nevyhovění této výzvě v podobě možnosti pro žalobkyni věcně nepříznivé rozhodnutí. Ani po této výzvě s poučením žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a žádné další důkazy neoznačila. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

18. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit řešenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

20. Žalovaný od žalobkyně převzal celkovou částku 61 028 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaný již žalobkyni splatil celkem 43 653 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 17 375 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 17 375 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou žalobkyně ve smyslu § 1958 o. z.

21. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 21. 2. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně odeslala dne 5. 2. 2025. Ode dne 21. 2. 2025 je tak žalovaný v prodlení.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud žalobu co do zbývajících nároků, tedy co do zbývající částky zahrnující i tvrzené poplatky, co do kapitalizovaného úroku a co do úroku z prodlení nad rámec přiznaného, výrokem II. zamítl.

23. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, náhradu nákladů řízení v částce 3 588,58 Kč, přičemž tato částka představuje 61,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 80,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 511,99 Kč a sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 980 Kč za účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., dále paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a jednou ve výši 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z částky 3 930 Kč ve výši 825,30 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu například ve věci sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ) a jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.