222 C 15/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , právnická osoba jméno , anonymizováno číslo příjmení jméno , anonymizována dvě slova zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 15 176 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 256 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 2. 7. 2015 do zaplacení vždy ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 13 920 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 2. 7. 2015 do zaplacení vždy ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 15 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] [IČO] (právní předchůdce žalobce) a žalovaná dne 2. 1. 2009 uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] znějící na částku 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit spolu s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku ve výši 33 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 18 744 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] a ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a to s účinností od 24. 8. 2018. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 15 176 Kč (jednalo se o neuhrazenou jistinu). Žalobce o úhradu dlužné částky žalovanou upomínal.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. žalovanou vyzval, aby ve stanovené lhůtě sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s jeho postupem souhlasí. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne 2. 1. 2009, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvami o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018 a výzvou k úhradě vč. poštovního podacího archu.

5. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 2. 1. 2009 právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti částku 20 000 Kč, a tak učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit 33 920 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 53 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila pouze částku 18 744 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Žalobce žalovanou o úhradu dlužné částky upomínal.

6. Dle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013.

7. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády 142/1994 Sb.

9. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 1879 nového občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky v celkové výši 20 000 Kč. U smlouvy o půjčce se dle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz právním předchůdcem žalobce žalované. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že právní předchůdce žalobce svou povinnost, vyplývající mu ze smlouvy, tedy žalované předat částku 20 000 Kč splnil, to ostatně žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, když potvrdila, že převzala celou částku„ půjčky“, přičemž ve smlouvě je coby„ půjčka“ definována částka 20 000 Kč (nikoliv tedy 33 920 Kč). Sám žalobce ve svých žalobních tvrzeních uvedl, že částka 13 920 Kč, ve smlouvě označená jako„ souhrnný poplatek“, byl fakticky kapitalizovaný úrok. I bez tohoto sdělení je však povaha„ souhrnného poplatku“ soudu zřejmá, jedná se o úrok, tedy cenu peněz, soud toto ujednání tedy posoudil podle jeho obsahu, nikoliv podle jeho označení. Soud tak má za to, že pokud byla půjčka sjednána na dobu 53 týdnů, smluvní úrok činí 68,29 % p.a. Soud tak dospěl k názoru, že smluvní ujednání o úroku v takové výši je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroků totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). Bez významu není ani skutečnost, že žalovaná při sjednávání půjčky pravděpodobně jednala v tíživé situaci. V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007). Ve smyslu § 41 občanského zákoníku je však možné neplatné ustanovení o úroku („ souhrnném poplatku“) oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že žalobce měl nárok pouze na vrácení částky 20 000 Kč, představující jistinu. Protože však žalovaná žalobci vrátila částku 18 744 Kč, nezbylo než žalobu v této části zamítnout jako nedůvodnou, a žalobě vyhovět pouze co do zbylé částky 1 256 Kč.

12. Soud taktéž přiznal žalobci příslušenství z přiznané jistiny v podobě úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne 2. 7. 2015, jak žalobce požadoval. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.