222 C 163/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně ode dne 24. 6. 2025 Kč do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 3 670 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně ode dne 11. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne 11. 3. 2025 do 23. 6. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 303,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 13 670 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne 8. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se úvěr spolu s úroky a poplatkem zavázal splatit do 10. 3. 2025. Pro případ prodlení žalovaného byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , Anonymizováno, . a , právnická osoba, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobcem byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 11. 3. 2025 do 29. 8. 2025 ve výši 1 720 Kč, úroku ve výši 150 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, žádná z listin však nebyla podepsána žalovaným ani věřitelem. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z potvrzení o platbě a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . převedla dne 10. 2. 2025 částku 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Z výpisu z účtu dále vyplynulo, že příjmy žalovaného ke konci období, za které byl výpis předložen (31. 5. 2022 – 20. 5. 2024), sestávaly z podpory v nezaměstnanosti, invalidního důchodu prvního stupně a příchozích úhrad od fyzických osob. Z výpisu je dále patrné, že výdaje žalovaného jsou mj. tvořeny sázkami. Žalovaný se rovněž opakovaně dostával do debetních zůstatků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2025 uzavřenou mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalobcem byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 6. 2025.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že právní předchůdce žalobce záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo v řízení prokázáno.

11. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobce žádná konkrétní tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedl a předložil pouze výpis z bankovního účtu žalovaného, ze kterého vyplynulo, že příjmy žalovaného ke konci období, za které byl výpis předložen, sestávaly pouze z podpory v nezaměstnanosti, invalidního důchodu prvního stupně a příchozích úhrad od fyzických osob. Nadto bylo z výpisu zřejmé, že část výdajů žalovaného tvořily sázky a žalovaný se opakovaně dostával do debetního zůstatku. V daném případě tak nelze mít povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet za splněnou, čemuž ostatně odpovídá též výsledek splácení. Svou nepřítomností na jednání se žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.

12. Protože však žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce žalovanému poskytl částku 10 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobce, na kterého byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do částky 10 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 11. 6. 2025, ve smyslu § 573 o. z. ji doručil žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 16. 6. 2025 a určil lhůtu k plnění do sedmi dnů od doručení. Žalovaný je tak v prodlení od 24. 6. 2025. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 46,3 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 1 303,34 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 815 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, výzva k plnění, podání žaloby) po 400 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21 % DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představované částkou 315 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Postup dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je odůvodněn tím, že se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 220 C 190/2025, 220 C 170/2025. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.