222 C 182/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 032,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 33 292 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 292 Kč ode dne 1. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 6 740,71 Kč spolu s úrokem ve výši 1 993,44 Kč, s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 38 759,71 Kč ode dne 22. 5. 2024 do 15. 6. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 38 759,71 Kč ode dne 16. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 5 467,71 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 052,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 40 032,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 11. 8. 2023 smlouvu o úvěru v částce 40 000 Kč. Předmětná částka byla vyplacena žalované na účet. Žalovaná se úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 800 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 118 Kč. Žalovaná uhradila pouze splátky od 17. 9. 2023 do 17. 2. 2024, žalobce tak úvěr ke dni 22. 5. 2024 zesplatnil. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 38 759,21 Kč, úroku ve výši 1 993,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, pojistného ve výši 273 Kč a smluvního úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 38 759,71 Kč za období od 22. 5. 2024 do 15. 6. 2024.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne 11. 8. 2023, ta však nebyla podepsána žalovanou, na místě jejího podpisu byl pouze číselný kód. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z potvrzení o vyplacení úvěru a z výpisu z účtu o zaslání částky 40 000 Kč na účet vedený na jméno žalované bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované dne 11. 8. 2023 celkem částku 40 000 Kč. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem 6 708 Kč. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o interní evidenci žalobce, ve které k žalované eviduje, že je zaměstnána, měsíční příjem ze zaměstnání činí 27 000 Kč, žije u partnera, má jedno dítě. Příjem ze zaměstnání měl být ověřen prostřednictvím bankovního výpisu z účtu, žalovaná měla být dále ověřena v bankovním a nebankovním registru klientských informací a v centrální evidenci exekucí. Dle detailů úvěrových registrů byl žalované poskytnut kontokorent až do výše 20 000 Kč, přičemž zbývající jistina činila 16 284 Kč. Z upomínky bylo zjištěno, že žalobce žalovanou o zaplacení upomínal.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o.z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

8. Podle § 562 odst. 1 o.z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o.z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o.z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o.s.ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

13. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Lze uzavřít, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně. Z žalobcem předložené interní listiny vyplývá, že ověření příjmu žalované omezil pouze na bankovní výpis. Žalobci nic nebránilo vyžádat si od žalované i jiné dokumenty a zabývat se dále povahou a délkou pracovního poměru. Současně se žalobce stran výdajů spokojil s jedinou částkou nákladů na domácnost, kterou nijak neověřoval. Žalobce neprokázal, že by se vůbec zabýval tím, jaké má žalovaná náklady na bydlení a ostatní výdaje, když nadto z evidence žalobce vyplývá, že žalované byl poskytnut kontokorent. Žalobce rovněž neprokázal, že řádně ověřoval, zda má žalovaná exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Nesprávný byl i závěr žalobce, že nebylo identifikováno riziko exekuce, neboť v krátké době po sjednání úvěru napadlo zdejšímu soudu 8 žalob v souvislosti s úvěry a půjčkami (z toho v 7 případech od nebankovních společností), což zjištění žalobce o zdravé finanční situaci žalované staví do jiného světla. K doplnění tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti měl soud v úmyslu žalobce taktéž poučit, svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. I pro případ, že by soud měl uzavření smlouvy o úvěru v předloženém znění za prokázané, by přesto nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.

14. Bylo však prokázáno, že žalovaná od žalobce převzala částku 40 000 Kč, přičemž mu dosud vrátila pouze 6 708 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobce co do částky 33 292 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobci vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé učinil dne 22. 5. 2024, přičemž určil lhůtu k plnění do 31. 5. 2024. Žalovaná je tak v prodlení ode dne 1. 6. 2024. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 58,42 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 1 052,72 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 1 802 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 602 Kč a paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) v celkové výši 200 Kč (2 x 100 Kč) ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Výše náhrady hotových výdajů byla stanovena s ohledem na to, že bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 C 7/2023, 223 C 187/2024). O dani z přidané hodnoty nebylo rozhodnuto dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění.