222 C 200/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 237,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 25 237,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 032,45 Kč ode dne 10. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhrada nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 25 237,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 8. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný načerpal celkem částku 11 500 Kč, kterou se zavázal splatit včetně poplatků a úroků. Úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož žalobce úvěr ke dni 9. 5. 2024 zesplatnil. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací sdělených žalovaným, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku a dalších registrů. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 228,85 Kč, úroku ve výši 12 942,38 Kč, poplatku za službu „presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč, smluvní pokuty ve výši 262,42 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 12 032,45 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 8. 1. 2024, ta však nebyla podepsána žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce v interní tabulce eviduje k žalovanému informace o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 57 747 Kč, o výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem v částce 35 000 Kč, o výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky v částce 3 000 Kč, o výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení v částce 5 000 Kč, o výši dalších nezbytných výdajů v částce 0 Kč a o výši ostatních zbytných výdajů v částce 4 000 Kč. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že se jedná o interní tabulku žalobce, ve které eviduje převod částky ve výši 11 500 Kč dne 8. 1. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Ze zprávy banky bylo prokázáno, že na bankovní účet č. , č. účtu, , který je vedený na jméno žalovaného, nebyla v tvrzeném období zaslána žádná částka s variabilním symbolem , var. symbol, . Z výzvy vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

10. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti, tedy interní listinu. Zkoumání ze strany věřitele bylo pouze formální, zcela opomíjející ověřování skutečných výdajů a příjmů žalovaného. Žalobce rovněž neprokázal, že řádně ověřoval, zda má žalovaný exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, nadto za situace, kdy k žalovanému evidoval informaci o splácení nejméně jedné půjčky ve výši 3 000 Kč měsíčně. V daném případě tak nelze mít povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet za splněnou, čemuž ostatně odpovídá též výsledek splácení. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.

11. V úvahu případně přicházelo bezdůvodné obohacení žalovaného. V řízení však nebylo prokázáno ani plnění ze strany žalobce, tedy poskytnutí peněžních prostředků v tvrzené výši žalovanému. Žalobci se i v tomto případě pro jeho nepřítomnost u jednání nedostalo poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak soud rozhodl o zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.