222 C 202/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 715,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ode dne 10. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 9 715,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 324,10 Kč ode dne 10. 4. 2024 do 9. 9. 2024 a ve výši 2 % ročně z částky 8 324,10 Kč ode dne 10. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 17 715,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 7. 12. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 37 900 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaná načerpala celkem částku 8 000 Kč, kterou se zavázala splatit včetně poplatků a úroků. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, v důsledku čehož žalobce úvěr ke dni 10. 4. 2024 zesplatnil. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě informací sdělených žalovanou, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku a dalších registrů. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 159,13 Kč, úroku ve výši 9 230,21 Kč, poplatku za službu „presto“ ve výši 165 Kč, smluvní pokuty ve výši 161,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 8 324,1 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 7. 12. 2023, ta však nebyla podepsána žalovanou. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Ze zprávy banky a z přehledu transakcí bylo prokázáno, že žalobce zaslal dne 7. 12. 2023 částku 8 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce v interní tabulce eviduje k žalované informace o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 22 360 Kč, o výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem v částce 16 000 Kč, o výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení v částce 1 500 Kč, o výši dalších nezbytných výdajů v částce 100 Kč a o výši ostatních zbytných výdajů v částce 100 Kč. Z výzvy vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovanou o zaplacení upomínal.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

11. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Lze uzavřít, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně. Žalobce předložil pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti, tedy interní listinu. Zkoumání ze strany věřitele bylo pouze formální, zcela opomíjející výdajové položky, u nichž se věřitel spokojil s částkou 1 500 Kč za bydlení a částkou 200 Kč za zbylé výdaje. Žalobce měl postupovat obezřetněji a dotazovat se na další informace, které by tak nízké částky odůvodňovaly. Žalobce též nijak neověřoval údaje týkající se příjmu žalované a neoznačil k nim jediný důkaz. Žalobce rovněž neprokázal, že řádně ověřoval, zda má žalovaná exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.

12. Protože však žalobce prokázal, že žalované poskytl částku 8 000 Kč a žalovaná žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdila, vyšel soud z toho, že žalovaná se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatila. Žalobě tedy bylo co do částky 8 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který činil 12,75 % ročně. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalované odeslal dne 3. 9. 2024, ve smyslu § 573 o. z. ji doručil žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 6. 9. 2024, a určil lhůtu k plnění do tří dnů. Žalovaná je tak v prodlení ode dne 10. 9. 2024. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení nevznikly.