222 C 204/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ode dne 27. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 8 992 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne 7. 9. 2023 do 26. 10. 2024 a ve výši 2,25 % ročně ode dne 27. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 090,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 28 992 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč dne 7. 8. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatky a úroky nejpozději do 6. 9. 2023. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Předmětná částka byla vyplacena žalovanému na účet. Žalovaný úvěr nesplatil ani částečně. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč, úroku ve výši 591,78 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 28 992 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru, ta však nebyla podepsána žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Ze zprávy banky a potvrzení o platbě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 7. 8. 2023 částku 20 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Z listiny nazvané informace o klientovi bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce v interní tabulce eviduje k žalovanému informace o výši příjmu v částce 22 166 Kč, výdajích v celkové částce 8 000 Kč, přičemž výdaje na splátku bankovního úvěru činí 8 000 Kč a výdaje na bydlení a ostatní výdaje činí 0 Kč. Smlouvou o postoupení byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Z výzvy vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že právní předchůdce žalobce záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo v řízení prokázáno.

11. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování příjmů a skutečných výdajů žalovaného. Lze uzavřít, že nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného řádně. Žalobce předložil pouze listinu nazvanou informace o klientovi, tedy interní listinu právního předchůdce. Zkoumání ze strany věřitele bylo pouze formální, zcela opomíjející výdajové položky, u nichž se věřitel spokojil s jedinou částkou 8 000 Kč na měsíční splátku bankovního úvěru. U výdajů na bydlení a ostatních výdajů věřitel na zkoumání zcela rezignoval, když u těchto položek evidoval částky 0 Kč. Právní předchůdce též nijak neověřoval údaje týkající se příjmu žalovaného a v řízení k nim nebyl označen jediný důkaz. Žalobce rovněž neprokázal, že právní předchůdce řádně ověřoval, zda má žalovaný exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.

12. Protože však žalobce prokázal, že právní předchůdce žalovanému poskytl částku 20 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do částky 20 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který činil 12,75 % ročně. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 20. 10. 2024, ve smyslu § 573 o. z. ji doručil žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 23. 10. 2024, a určil lhůtu k plnění do tří dnů. Žalovaný je tak v prodlení od 27. 10. 2024. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 37,96 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 1 090,59 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 873 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 421 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 224 C 202/2024, 219 C 67/2021) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představované částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.