222 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ode dne 11. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 5 780 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč ode dne 7. 4. 2024 do 10. 10. 2024 a ve výši 2 % ročně z částky 4 000 Kč ode dne 11. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 655,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobce úvěr ke dni 6. 4. 2024 zesplatnil. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 780 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 7. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání soudu omluvil, odročení nežádal. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrujícího vystupuje žalobce, na straně úvěrovaného žalovaný. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 30 000 Kč, a to na jeho účet. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, dále byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na listině není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Ze zprávy banky a z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že žalobce převedl na bankovní účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného, dne 3. 12. 2023 částku 7 000 Kč a dne 29. 12. 2023 částku 3 000 Kč. Z výzvy k úhradě bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o úhradu dlužné částky upomínal. Ostatní navržené důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

8. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

9. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

11. Nad rámec odůvodnění dále soud uvádí, že žalobce neprokázal, že posoudil úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i pokud by tedy uzavření smlouvy tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouva by byla neplatná, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020). Žalobci se i v tomto případě pro jeho nepřítomnost u jednání nedostalo poučení podle § 118a o.s.ř.

12. Protože však žalobce prokázal, že žalovanému poskytl částku 10 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do částky 10 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který činil 12,75 % ročně. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 2. 10. 2024, ve smyslu § 573 o. z. ji doručil žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 7. 10. 2024, a určil lhůtu k plnění do tří dnů. Žalovaný je tak v prodlení od 11. 10. 2024. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 26,74 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 655,66 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 452 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 209 C 110/2024, 218 C 121/2024) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.