222 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 75 428,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 75 428,50 Kč spolu s úrokem ve výši 7 200,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 69 921,57 Kč ode dne 16. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 75 428,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 5. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 30 dnů. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil. V souladu se smlouvou je odstoupení od smlouvy doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání. Dlužná částka se tak stala splatnou dne 15. 11. 2025. Žalobce se domáhal jistiny ve výši 69 921,57 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, pojistného ve výši 3 006,93 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 7 200,25 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 69 921,57 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2017. Z listiny bylo zjištěno, že zde jako smluvní strany vystupují žalobce a žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobce zavazuje poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, který má dvě části – účelovou a neúčelovou. Disponibilní úvěrový limit činí 30 000 Kč. První čerpání úvěru má být určeno k nákupu předmětu , Anonymizováno, vesmírně šedý, celková částka čerpání úvěru činí 23 990 Kč, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činí 31 200 Kč. Listina není podepsána žalovaným, na místě jeho podpisu je pouze číselný kód. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z odstoupení od smlouvy bylo zjištěno, že žalobce informoval žalovaného o tom, že z důvodu nesplácení úvěru od smlouvy o úvěru č. , hodnota, odstupuje, a současně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. Z výzvy bylo zjištěno, že žalobce žalovaného opakovaně o úhradu dlužné částky upomenul.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o.z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

8. Podle § 562 odst. 1 o.z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Po provedeném dokazování nejprve soud žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval, aby doplnil tvrzení, z jaké částky se skládá jistina úvěru 69 921,57 Kč, když ve smlouvě o úvěru součet úvěrového limitu a splátek za mobilní telefon činí maximálně 61 200 Kč, za jaké služby jsou účtovány poplatky, za jaké pojistné období je požadováno pojistné, jak byla zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet a jaká konkrétní zjištění byla učiněna a jaká částka byla žalobcem žalovanému skutečně poskytnuta.

11. Poté soud žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval k označení důkazů k prokázání případných doplněných tvrzení, a dále k prokázání skutečnosti, že smlouva o úvěru byla uzavřena právě s žalovaným, že byla uzavřena právě ve znění, které odpovídá listině založené do spisu, a že záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému byly provedeny systematicky, posloupně a jsou chráněny proti změnám ve smyslu § 562 odst. 2 o.z., a k prokázání plnění žalobce žalovanému.

12. Po poučení zástupce žalobce pouze uvedl, že zkoumal příjmy žalovaného žalobce a nahlédl do příslušné evidence. Žádná další tvrzení neuvedl, uvedl, že nemá k dispozici žádné podklady, žádné další důkazy neoznačil. Požádal o poskytnutí lhůty 15 dnů k doplnění tvrzení a označení důkazů.

13. Důvody pro poskytnutí lhůty soud neshledal. V takto typově projednávané věci nešlo pro žalobce o okolnost novou, nepředvídatelnou či překvapivou, která by vyšla najevo teprve v průběhu jednání a bránila žalobci splnit jeho povinnost tvrzení a důkazní bezprostředně. Požadované doplnění se týkalo základních a typových skutkových okolností uplatněného nároku a důkazů k jejich prokázání, tedy skutečností, k nimž měl být zástupce žalobce, pokud již nebyly uvedený v žalobě, s ohledem na předmět sporu a dosavadní průběh řízení připraven. Poskytnutí lhůty by v dané procesní situaci vedlo pouze k odročení jednání bez existence důležitého důvodu (§ 119 odst. 1 o.s.ř.). Samotná skutečnost, že zástupce žalobce nebyl schopen po poskytnutém poučení bez další lhůty uvést potřebná tvrzení a označit důkazy k prokázání žalobního nároku, takový důležitý důvod nepředstavuje. Jinými slovy – nepřipravený advokát nemůže být důvodem pro poskytnutí lhůty a odročení jednání. Soud je povinen postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby řízení nevedlo ke zbytečným průtahům (§ 6 o.s.ř.). Věc by měla být rozhodnuta zpravidla při jediném jednání. Za tohoto stavu soud žalobci lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů neposkytl, neboť pro to neshledal zákonný důvod.

14. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Nejprve se zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z ustanovení § 562 odst. 1 o.z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o.z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož žalobce po poučení žádný další důkaz neoznačil, tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu mezi žalobcem a žalovaným nebylo v řízení prokázáno.

16. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobce byl poskytovatelem podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatel (§ 420 o.z.) měl poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobce ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.) řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62).

18. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce pouze tvrdil, že vycházel z příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč, a dále že učinil dále nespecifikovaná zjištění z příslušné evidence. Neuvedl ani, o jaký příjem se má jednat (např. z podnikání, ze zaměstnání, zda žalovaný doložil pracovní smlouvu apod.), příp. co konkrétně bylo zjištěno. K výdajovým položkám netvrdil ničeho.

19. Žalobce tak v řízení neposkytl dostatečná tvrzení a neoznačil žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumal a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce tak rovněž neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek , adresa, soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

20. Vedle toho žalobce netvrdil, za jaké konkrétní služby byly účtovány smluvní poplatky, ani za jaké konkrétní období je požadováno pojistné. I pokud byl soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru a řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, nemohl by přezkoumat, z čeho se žalobcem tvrzená pohledávka skládá, zda jednotlivé položky byly mezi stranami ujednány a zda jsou uplatněny v odpovídající výši.

21. V řízení však nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno poskytnutí jakýchkoliv peněžních prostředků žalovanému. Žalobce pouze tvrdil, že žalovanému poskytl úvěr. Ani po poučení však neuvedl, jakou konkrétní částku žalovanému poskytl, ani nevysvětlil, z jakých konkrétních položek se skládá jím uplatněná jistina ve výši 69 921,57 Kč, ačkoli z jím předložené listiny plyne, že součet úvěrového limitu a splátek za mobilní telefon činí maximálně 61 200 Kč. K poskytnutí plnění žalovanému rovněž neoznačil žádný důkaz.

22. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak soud rozhodl o zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.