222 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 56 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně ode dne 28. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 24 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ode dne 18. 10. 2024 do zaplacení, ve výši , právnická osoba, % ročně z částky 32 000 Kč ode dne 28. 3. 2025 do zaplacení a ve výši 12,75 % ročně z částky 32 000 Kč ode dne 18. 10. 2024 do 27. 3. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 56 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel prostřednictvím internetu smlouvu o podnikatelském úvěru v částce 32 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami žalobce. Předmětná částka byla vyplacena žalovanému na účet. Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 400 Kč do 17. 10. 2024. Za prodlení s vrácením úvěru v dohodnutém termínu si žalobce dále dle smlouvy nárokuje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Žalovaný svůj závazek nedodržel a úvěr ve stanoveném termínu nevrátil, a to ani k výzvě žalobce.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne 9. 8. 2024, tato listina však nebyla podepsána žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že žalobce zaslal dne 9. 8. 2024 částku ve výši 32 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Z dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z výzvy včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 561 odst. 1 o.z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

6. Podle § 562 odst. 1 o.z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o.z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

7. Dle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o podnikatelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o.z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o.z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o.s.ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

10. Protože však žalobce prokázal, že žalovanému poskytl celkem částku 32 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že se žalovaný na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Co do částky 32 000 Kč tak bylo žalobci vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 19. 3. 2025, ve smyslu § 573 o.z. ji doručil žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 24. 3. 2025, a určil lhůtu k plnění do tří dnů. Žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť míra procesního úspěchu stran je v zásadě rovnocenná. Při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku dosahovala částky 4 369,47 Kč, celkem tak žaloba byla zamítnuta co do výše 29 269,47 Kč.