222 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 605 221,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 528 108 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 1. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 77 113,80 Kč spolu s úrokem ve výši 36 203,40 Kč, úrokem z prodlení ve výši 37 807,77 Kč, úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 604 321,80 Kč ode dne 1. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 213,80 Kč ode dne 1. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 47 905,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s poukazem na to, že účastníci uzavřeli dne 15. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 600 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci. Strany si sjednaly úrok 7,90 % ročně. Žalovaný celkem uhradil pouze 71 892 Kč, a protože se dostal do prodlení, žalobce úvěr ke dni 3. 3. 2021 zesplatnil. Dlužná částka, jež nebyla zaplacena ani k písemné výzvě, se skládá z jistiny ve výši 604 321,80 Kč a poplatků ve výši 900 Kč, žalobce dále požaduje úrok a úrok z prodlení, částečně kapitalizované.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce na jednání trval, avšak bez omluvy se na něj nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /).

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobce vyhotovil text smlouvy o úvěru, jež však neobsahuje podpisy smluvních stran.

4. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalobce poskytl dne 15. 7. 2019 žalovanému částku 600 000 Kč, a žalovaný mu do 20. 7. 2020 vrátil celkem částku 71 892 Kč. Z výzev bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o úhradu dlužné částky opakovaně upomínal. Z ostatních důkazů nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

7. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis účastníků neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický (navzdory textu„ podepsáno elektronickým podpisem“, což pro závěr o existenci takového podpisu nepostačuje). Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

13. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby uvedl tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování příjmů a skutečných výdajů žalovaného nikoliv jen dle informací sděleným žalovaným. Žalobce k tomuto v žalobě neuvedl nic, a je třeba připomenout, že zákonná povinnost dopadá na poskytovatele úvěru i v situaci, kdy je na trhu zavedenou bankou. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.

14. Žalovaný však od žalobce převzal částku 600 000 Kč, přičemž mu dosud vrátil pouze 71 892 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce co do částky 528 108 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobci vrátit. Nevyžaduje se (nepředpokládá) projev směřující k započtení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). Žalobci tak žádné další plnění nenáleží, neboť jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pouze nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 20. 10. 2021 s určením data splatnosti do 3. 3. 2021 (§ 573 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od data dřívějšího, než od kdy žalobce požadoval nekapitalizovaný úrok z prodlení. Co se týče požadavku na kapitalizovaný úrok z prodlení, tento nemohl být přiznán, když žalobce netvrdil nic, z čeho by soud mohl dovodit správnost výpočtu, a svou neúčastí u jednání se připravil o možnost poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. i v tomto směru.

15. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému včasnou výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř. a současně byl v řízení úspěšný jen částečně. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části 74,52 % z celkové částky nákladů, neboť žalobce byl úspěšný v rozsahu 87,26 %, a neúspěšný co do 12,74 %. Ve výši rozdílu pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování práva u soudu. Tato částka nákladů pak činí 47 905,33 Kč - poměrná část nákladů řízení v celkové výši 64 285,20 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 24 210 Kč a z nákladů právního zastoupení, tj. z odměny za zastupování advokátem ve výši 32 220 Kč § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 6 955,20 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.