222 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem titul Lukášem Randou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul. jméno příjmení sídlem Národní číslo, PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se dne datum na lince tramvaje číslo hromadné dopravy provozované žalobcem neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby na ní žalobce požadoval úhradu jízdného (částka) a přirážky k jízdnému (částka), což žalovaná nezaplatila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, taktéž se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobce věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z předložené hlášenky kontrolora, smluvních přepravních podmínek a tarifu soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalované zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav.

4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem.

5. Podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu.

6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle § 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku částka.

7. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná cestovala hromadnou dopravou provozovanou žalobcem, tedy využívala plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. občanského zákoníku, avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnila. Povinnost k zaplacení jízdného (částka) a přirážky (částka) jí tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobci též právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (tj. ke dni následujícímu po kontrole). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě by náklady řízení byly přiznány žalobci, který měl ve věci úspěch. Z informačního systému soudu však bylo zjištěno, že proti žalované byla u zdejšího soudu vedena řízení ve skutkově i právně stejných věcech, např. 209 C 52/2020, 223 C 48/2021, v nichž mu byla náhrada nákladů řízení přiznána, když se jednalo o černé jízdy za období předcházející podání všech žalob. Žalobce tak mohl podat jedinou žalobu najednou pro více pohledávek (jak to obvykle činí), což neučinil, a vznikly mu tak náklady, které nebyly vynaloženy účelně, a to včetně soudního poplatku. Na takový procesní postup má žalobce právo, avšak náklady, které s takovým postupem žalobci vzniknou, nelze přenášet na žalovaného. Proto soud o těchto nákladech rozhodl jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.