222 C 9/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného adresa pro doručování Adresa žalovaného o zaplacení 10 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 449 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 905,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 3 449 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 7 251 Kč spolu s úrokem ve výši 13 922,63 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2 319,86 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 753,54 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 6 202,54 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Kladně.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 700 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (právní předchůdce žalobce) a žalovaný dne 4. 5. 2012 uzavřeli smlouvu o půjčce, znějící na částku 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit spolu s touto půjčkou poplatek ve výši 7 251 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 954 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 17 251 Kč v 45 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 355 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Žalovaný zaplatil celkem částku 6 551 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud podle § 115a o.s.ř. žalovaného vyzval, aby ve stanovené lhůtě sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s jeho postupem souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne 4. 5. 2012, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 vč. příloh, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě vč. podacích lístků.

4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 4. 5. 2012 právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, a tak učinil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 7 251 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit 17 251 Kč, poplatek byl dále rozdělen na úrok a poplatky. Dlužná částka měla být splacena v 45 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč (poslední splátka měla činit 355 Kč), s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil pouze částku 6 551 Kč, tato byla částečně započtena na souhrnný poplatek, částečně i na jistinu. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Žalobce žalovaného o úhradu dlužné částky upomínal.

5. Dle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013.

6. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

8. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 1879 nového občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky v celkové výši 10 000 Kč. U smlouvy o půjčce se dle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz věřitelem žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že právní předchůdce žalobce svou povinnost, vyplývající mu ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 10 000 Kč splnil, to ostatně žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, když potvrdil, že převzal celou částku „půjčky“, přičemž ve smlouvě je coby „půjčka“ definována částka 10 000 Kč (nikoliv tedy 17 251 Kč). , adresa, 251 Kč, ve smlouvě označená jako „poplatek“, je fakticky příslušenstvím pohledávky. Fakticky se jedná, a to v plné výši, o úrok, tedy cenu peněz, soud toto ujednání posoudil podle jeho obsahu, nikoliv podle označení. Je logické, že tento úrok pak mimo jiné kryje i náklady věřitele, vč. nákladů tzv. administrativních. K poplatku za hotovostní výběr splátek pak soud dále poznamenává, že dle § 567 odst. 1 občanského zákoníku dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. Zákon tak stanovuje tzv. odnosné plnění, od čehož se dohoda účastníků nijak neodchýlila, žalobce tak neposkytoval žalovanému žádnou nadstandardní službu, kterou by bylo možné zpoplatnit částkou tvořící za dobu trvání smlouvy více než 46 % poskytnuté jistiny. Z uvedeného je zřejmé, že takové ujednání je spíše obcházením zákona, a ujednání o tomto poplatku je svojí povahou pouze umělým a formálním navýšením smluveného úroku. Není rozumného důvodu, aby administrativní poplatek a inkasní poplatek byly stanoveny procentem z půjčené částky (což se v případě obdobných smluv právního předchůdce žalobce běžně děje, což je soudu známo z rozhodovací činnosti), když výše nákladů (administrativa, cesta k věřiteli) je stejná bez ohledu na výši půjčené částky. I z toho je zřejmé, že se jedná pouze o ujednání, jež se snaží zastřít skutečnou podstatu souhrnného poplatku, tedy že se jedná o příslušenství pohledávky.

11. Soud tak má za to, že pokud byla půjčka sjednána na dobu 45 týdnů, smluvní úrok činí 83,79 % p.a. Soud tak dospěl k názoru, že smluvní ujednání o úroku v takové výši je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroků totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). Bez významu není ani skutečnost, že žalovaný při sjednávání půjčky pravděpodobně jednal v tíživé situaci. V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007). Ve smyslu § 41 občanského zákoníku je však možné neplatné ustanovení o úroku („poplatku“) oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že žalobce měl nárok pouze na vrácení částky 10 000 Kč, představující jistinu. Protože však žalovaný žalobci vrátil částku 6 551 Kč, z provedeného dokazování (aniž by žalovaný musel vznést námitku započtení, neboť se stále jednalo na plnění z téže smlouvy) vyšlo najevo, že dluh částečně zanikl splněním, nezbylo než žalobu v této části zamítnout jako nedůvodnou, a žalobě vyhovět pouze co do zbylé částky 3 449 Kč.

12. Soud taktéž přiznal žalobci příslušenství z přiznané jistiny v podobě úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne 28. 9. 2023, jak žalobce požadoval, předchozí kapitalizace byla zkrácena tak, aby odpovídala přiznané částce, ve zbytku byl nárok zamítnut. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl procesně úspěšnější, náklady řízení mu však nevznikly.

14. Soud ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůtu k plnění ve výroku IV. soud stanovil též v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.