222 C 96/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, část obce o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky z titulu nezaplacení příspěvku určeného zákonem (zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen„ Zákon“) pro vozidlo s objemem válců nad číslo cm3 – registrační značka (dále jen„ Vozidlo“). Vozidlo bylo v době od datum do datum v rozporu se Zákonem provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a v daném období současně byl vlastníkem a provozovatelem vozidla žalovaný. Dlužná částka se skládá z příspěvku ve výši částka, vypočteného dle denní sazby určené Zákonem vynásobené počtem dní, kdy nebylo Vozidlo pojištěno, a částky částka za uplatnění a vymáhání pohledávky, resp. upomínání. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani přes výzvy žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum, z nějž se žalobce omluvil, odročení jednání nežádal, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud ve věci provedl dokazování výzvami k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ze dne datum, datum a datum vč. podacího lístku 3. výzvy a tabulkami – výpisem z interní databáze žalobce.

4. Z uvedených důkazů soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti, které má současně za prokázané: Žalobce 1x vyzval žalovaného (výzvou ze dne datum, odeslání prvních dvou výzev žalobce nedoložil) k zaplacení dlužné částky s odůvodněním, že žalovaný je povinen zaplatit poplatek, jestliže provozuje Vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu se Zákonem, a že v jeho interní evidenci se nachází tabulka, v níž je uvedeno, že provozovatelem Vozidla byl v rozhodném období žalovaný, není však zřejmé, zda se jedná o výpis z centrální evidence vozidel. Jiné navržené důkazy soud neprováděl, neboť výpis z Centrálního registru vozidel je ve smyslu zákona č. 56/2001 Sb. schopen obstarat žalobce, který však neuvedl, co mu v tom brání, a jiné důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce neoznačil.

5. Podle § 1 odst. 2 Zákona nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

6. Podle § 4 odst. 1 Zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

7. Žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem nebo provozovatelem Vozidla a že tedy měl povinnost žalovanou částku žalobci zaplatit. Důkazy, které žalobce označil a předložil k prokázání tvrzení, že žalovaný v rozhodném období vlastníkem Vozidla byl, nejsou bez dalšího důkazem způsobilým vlastnictví či provozování Vozidla žalovaným prokázat. Žalobce pouze uvedl, že žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky v souladu se zákonem. Toto tvrzení soud nijak nerozporuje. V civilním soudním řízení však platí jiné zásady, než jakými se dle zákona č. 168/1999 Sb. řídí žalobce, přičemž soud odkazuje zejména na zásadu volného hodnocení důkazů, vyjádřenou v ustanovení § 132 o.s.ř. Citovaný zákon současně nestanoví domněnku, že každý, kdo je Českou kanceláří pojistitelů označen za vlastníka vozidla, se za vlastníka vozidla považuje, pokud není prokázán opak. Ustanovení § 4 Zákona totiž pro splatnost požadované částky předpokládá, že výzva je doručena vlastníkovi nebo provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Je tak na žalobci, aby prokázal, že jeho výzva byla skutečně takové osobě doručena. K prokázání pasivní legitimace žalovaného je tak samotná výzva nedostatečná, nedostatečné jsou povětšinou i různé interní dokumenty a tabulky žalobce, a to i s ohledem na skutečnost, že v jiných sporech vedeným u zdejšího soudu žalobcem proti vyzvaným osobám byl mnohokrát zjištěn rozpor mezi sděleními žalobce, obsahy jeho výzev a interních dokumentů, a skutečným stavem v registru silničních vozidel (viz např. řízení 222 C 29/2013, 222 C 29/2014, 222 C 37/2014, 222 C 149/2014, 222 C 11/2014, 222 C 6/2015 a další, vedená při totožné argumentaci žalobce a při nezměněné zákonné úpravě ve vztahu k Centrálnímu registru vozidel dle § 15a odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.) Současně zákonná ustanovení, na která žalobce v minulosti pravidelně odkazoval ve své reakci na výzvu soudu k prokázání vlastnictví Vozidla (a z tohoto důvodu již soud od takových výzev upustil), nezavádějí průlom do zásady volného hodnocení důkazů, ani jakoukoliv domněnku k otázce vlastnictví, k níž by byl žalovaný povinen prokazovat opak. Soudu nadále není zřejmé, proč žalobce nepředkládá výpis z Centrálního registru vozidel, když současně v žalobních tvrzeních uvádí, že z něho vychází, o to méně je to zřejmé za situace, kdy je v silách žalobce tento výpis obstarat, neboť zákon mu to umožňuje, a případné náklady na obstarání důkazu mu budou v případě úspěchu přiznány. Pouze pokud účastník řízení takovou možnost nemá, obstará navržený důkaz soud, opačný postup je však v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Soud připomíná, že žalobce nemá ve vztahu k procesním břemenům ve sporném řízení nijak privilegované postavení.

8. Když žalobce neoznačil a ve smyslu § 79 odst. 2 o.s.ř. nepředložil příslušný důkaz k prokázání tvrzeného vlastnictví či provozování Vozidla žalovaným, měl soud v úmyslu žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobce se však na ústní jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání, a vystavil se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen. Této povinnosti si musí být žalobce vědom zvláště za situace, je-li právně zastoupen. Soud současně připomíná, že poučení podle ust. § 118a o.s.ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti žalobce i jeho zástupce. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu, jakož i právní teorii. Je na žalobci, aby vyvinul pro dosažení úspěchu ve sporu tak elementární procesní aktivitu, jako je označení důkazu (a jeho předložení v případě, že se jedná o důkaz listinný, pokud jeho získání je v silách žalobce), jehož opatření by s ohledem na povahu činnosti žalobce mělo být rutinním úkonem. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji.

9. Nad rámec uvedeného pak soud doplňuje, že žaloba by byla zamítnuta i z důvodu prekluze práva ve smyslu § 4 odst. 6 shora citovaného zákona (žalobce nadto ani nepředložil důkazy k odeslání prvních dvou výzev žalovanému), důvodem k částečnému zamítnutí žaloby by pak i v bez ohledu na již zmíněné nedostatky dále bylo neprokázání tvrzeného vyššího zdvihového objemu válců motoru dle § 2 vyhl. č. 205/1999 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s odůvodněním, že úspěšný žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).