223 C 115/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO:27242617 sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 216 109,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku ve výši 71 016 Kč, a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 13. 6. 2024 do zaplacení, b) částku ve výši 38 200 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 13. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky a) 48 858,92 Kč a co do úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 81 077,51 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 95 945,86 Kč od 1. 10. 2023 do 12. 6. 2024 a z částky 24 929,86 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, a co do částky b) 58 034,39 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 66 609,04 od 21. 9. 2023 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky 76 865,53 Kč od 1. 10. 2023 do 12. 6. 2024, a z částky 38 665,53 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 96 234,39 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 10. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č., hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet, jež žalovaná ve smlouvě uvedla částku 70 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 975 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 62,09 % ročně. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vrátila jen 31 800 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2x 499 Kč za splátky, s nimiž se žalovaná dostala do prodlení o délce 30 dnů. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek více jak o 65 dní, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 20. 9. 2023. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 78 263,53 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 21. 9. 2023 je žalovaná povinna zaplatit úrok ve výši 30 % ročně. Úrok se počítá z dlužné jistiny ve výši 66 609,04 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy též vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 76 865,53 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nyní požaduje novou dlužnou jistinu ve výši 76 865,53 Kč, smluvní pokutu ve výši 19 368,86 Kč, úrok ve výši 30 % ročně z částky 66 609,04 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 865,53 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 119 874,92 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 4. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č., hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet, jež žalovaná ve smlouvě uvedla částku 82 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po 5 492 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 73,82 % ročně. Žalovaná nehradila řádně a včas jednotlivé splátky, právní předchůdkyni žalobkyně vrátila jen 10 984 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2x 499 Kč za splátky, s nimiž se žalovaná dostala do prodlení o délce 30 dnů. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek více jak o 65 dní, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 20. 9. 2023. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 97 343,86 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 21. 9. 2023 do zaplacení je žalovaná povinna zaplatit úrok ve výši 29,49 % ročně. Úrok se počítá z dlužné jistiny ve výši 81 077,51 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy též vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 95 945,86 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nyní požaduje novou dlužnou jistinu ve výši 95 945,86 Kč, smluvní pokutu ve výši 23 929,06 Kč, úrok ve výši 29,49 % ročně z částky 81 077,51 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 945,86 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 1. 2025. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k těmto zjištěním a celkovému skutkovému závěru.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 70 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku v 48 měsíčních splátkách po 3 975 Kč vrátit. Celková částka, kterou měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit, činila 190 800 Kč, úroková sazba činila 62,09 % ročně, RPSN činila 83,19 %. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet č., č. účtu, . Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 228 960 Kč, dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. Dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru má právní předchůdkyně žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaná dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru má právní předchůdkyně žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Listina je podepsána právní předchůdkyní žalobkyně, místo podpisu žalované je uveden jen číselný kód.

7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem částku 19 320 Kč, jako své výdaje uvedla částku 8 188 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 620 Kč a výdajů na bydlení ve výši 3 568 Kč. Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 10 132 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má maturitní zkoušku a je zaměstnána ve společnosti LINET spol. s. r. o. Forma bydlení je vlastní a žalovaná je svobodná.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 70 000 Kč byl dne 18. 10. 2022 vyplacen na bankovní účet č. , Anonymizováno, Z přehledu splácení úvěru bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem 31 800 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne 19. 6. 2023.

9. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 20. 8. 2023 zesplatnila, neboť žalovaná byla více jak 65 dní v prodlení s hrazením splátek. Dlužná částka po zesplatnění byla 78 263 Kč.

10. Ze smlouvy o úvěru č., hodnota, ze dne 14. 4. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 82 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku v 42 měsíčních splátkách po 5 492 Kč vrátit. Celková částka, kterou měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit, činila 230 664 Kč, úroková sazba činila 73,82 % ročně, RPSN činila 104,7 %. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet č., č. účtu, . Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 276 796,8 Kč, dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. Dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru má právní předchůdkyně žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaná dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru má právní předchůdkyně žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Listina je podepsána pouze právní předchůdkyní žalobkyně, místo podpisu žalované je uveden jen číselný kód.

11. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem částku 25 049 Kč, jako své výdaje uvedla částku 12 750 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3 915 Kč a výdajů na splátky u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 975 Kč. Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 11 299 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má maturitní zkoušku a je zaměstnána ve společnosti , Anonymizováno, Forma bydlení je vlastní a žalovaná je svobodná.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 82 000 Kč byl dne 17. 4. 2023 vyplacen na bankovní účet č. , Anonymizováno, Z přehledu splácení úvěru bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem 10 984 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne 19. 6. 2023.

13. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 20. 8. 2023 zesplatnila, neboť žalovaná byla více jak 65 dní v prodlení s hrazením splátek. Dlužná částka po zesplatnění úvěru byla 97 343 Kč.

14. Ze společného prohlášení smluvních stran a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 a podacího lístku ze dne 16. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení obou pohledávek na žalobkyni.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 5. 2024 včetně podacího lístku ze dne 29. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě dlužných částek plynoucích z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a č., hodnota, do 12. 6. 2024.

16. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že obě dohody právní předchůdkyně žalobkyně a žalované jsou smlouvami o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daných právních jednáních vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

26. Pohledávky na zaplacení částek za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalované oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

27. Soud žalobkyni na jednání konaném dne 20. 1. 2025 vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby předložila či označila důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalované, a ne pouze z informací získaných od žalované. Žalobkyně žádné další relevantní důkazy neoznačila, své břemeno důkazní tedy neunesla.

28. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, si vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře „hodnocení klienta“. Právní předchůdkyně žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla, ale za situace, kdy poskytnuté, resp. dostupné, údaje kriticky nevyhodnotí, a to zejména posouzením výdajů na straně spotřebitele (na což ostatně rezignovala, neboť do „hodnocení klienta“ např. nijak nepromítla elementární výdaje např. na dopravu a záliby), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena či má tak vysoké výdaje, že úvěruschopná není. V listině hodnocení klienta žalovaná nejprve uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem tvoří částku 19 320 Kč a své měsíční výdaje vyčíslila částkou 10 132 Kč, tvořenou životním minimem ve výši 4 620 Kč a výdaji na bydlení ve výši 3 568 Kč. Později žalovaná uvedla, že její průměrný čistý příjem tvoří 25 049 Kč a své měsíční výdaje vyčíslila částkou 11 299 Kč, tvořenou životním minimem ve výši 4 860 Kč, výdaji na bydlení ve výši 3 915 Kč a splátkami na úvěr ve výši 3 975 Kč. Takovéto údaje od žalované vyvolávají více než malé pochybnosti o tom, že se skutečně zakládají na pravdě, a právní předchůdkyně žalobkyně tedy měla po žalované požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje žalované tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalované. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

29. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na povinnost eurokonformního výkladu českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

30. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

31. Protože, jak uvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

32. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dle neplatné dohody uzavřené dne 18. 10. 2022 částku 70 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila jen 31 800 Kč a dle neplatné dohody uzavřené dne 14. 4. 2023 částku 82 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila jen 10 984 Kč. Celkem tedy žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela 152 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila zpět jen 42 784 Kč. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. V případě neplatné dohody ze dne 18. 10. 2022 je jedná o částku 38 200 Kč a v případě neplatné dohody ze dne 14. 4. 2023 se jedná o částku 71 016 Kč. Celkem je žalovaná povinna vrátit žalobkyni 109 216 Kč.

35. Vedle práva na zaplacení vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takové výzvy žalobkyně žalované zaslala dne 29. 5. 2024, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 12. 6. 2024, splatnost tak nastala 13. 6. 2024, od tohoto dne se tudíž žalovaná dostala do prodlení a je povinna uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 71 016 Kč od 13. 6. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 38 200 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení.

36. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud pode § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.