223 C 121/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 646,49 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 16 646,49 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky od 14. 1. 2025 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 60 % ročně z této částky od 12. 11. 2024 do zaplacení, neumořeného smluvního úroku ve výši 60 % ročně z této částky od 1. 6. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 1 666,99 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se (po částečných zpětvzetí žaloby) domáhal zaplacení částky ve výši 16 646,49 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 14. 10. 2022 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., které jsou provozovány společností , právnická osoba, Mezi žalobcem a touto společností byla uzavřena smlouva o spolupráci. Žalobce se podle smlouvy o zápůjčce zavázal poskytnout žalované částku 30 000 Kč, žalované však poskytl jen 27 391,2 Kč, tento rozdíl odpovídá provizi zprostředkovatele, tj. společnosti , právnická osoba, Ve smlouvě o zápůjčce byl dále sjednán smluvní úrok ve výši 60 % ročně. Žalovaná se zavázala žalobci vrátit formou splátek po 2 174 Kč celkovou částku 52 176 Kč, a to do 24 měsíců. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná však uhradila jen 32 610 Kč, proto žalobce dluh ke dni 13. 3. 2024 zesplatnil, o čemž žalovanou písemně informoval. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 19 566 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, žalovaná dne 4. 4. 2024 uhradila 2 200 Kč, dne 11. 4. 2024 uhradila 2 200 Kč, dne 31. 5. 2024 uhradila 2 200 Kč, dne 18. 10. 2024 uhradila 2 200 Kč, dne 11. 11. 2024 uhradila 2 200 Kč a dne 13. 1. 2025 uhradila 2 200 Kč. Žalobce proto nyní požaduje jistinu 16 646,49 Kč, smluvní úrok ve výši 60 % ročně z částky 16 646,49 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 16 646,49 Kč od 14. 1 2025 do zaplacení a úrok ve výši 60 % ročně z částky 16 646,49 Kč od 1. 6. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 1 666,99 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu, neboť úvěr již splatila.

3. Žalobce a žalovaná se z jednání soudu omluvili a požádali, aby soud o věci rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 14. 10. 2022 ve spojení se smlouvou o spolupráci a kódu pro akceptaci smlouvy soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnut částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 60 % v měsíčních splátkách po 2 174 Kč do 24 měsíců. Za poskytnutí zápůjčky náležela žalobci jednorázová platba ve výši 2 608,8 Kč jako odměna za zprostředkování zápůjčky. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý de prodlení. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a neobsahovala žádný podpis žalované, na místo podpisu žalované byl jen číselný kód.

6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . převedla na účet žalobce částku 30 000 Kč.

7. Z detailu pohybu soud zjistil, že žalobce dne 14. 10. 2022 převedl na účet č. , č. účtu, částku 27 391,2 Kč.

8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná celkem uhradila 35 529,51 Kč.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalované č., č. účtu, za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu byl 307,3 Kč. Žalovaná měla příjem ze zaměstnání ve výši 15 052 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 19. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu do 10 pracovních dní.

11. Z fotokopie občanského průkazu žalované soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva. V dané věci žalovaná vystupovala jako spotřebitelka, což prokazuje zejména identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, žalovaná přitom smlouvu neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání. Zároveň nebylo v řízení prokázáno, že žalobce smlouvu o zápůjčce uzavíral jako podnikatel, nicméně i přesto je nutné na smlouvu o zápůjčce pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, když zprostředkovatel, jehož předmětem podnikání je mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, zprostředkoval spotřebitelský úvěr (předmětnou smlouvu) ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) bod 1 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o zápůjčce vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

24. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedl tvrzení a navrhl důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, přišel o možnost být v tomto směru soudem poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobce uzavřel smlouvu právě se žalovanou, neboť zadat údaje žalované do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

25. I pokud by žalobce prokázal uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedl žalobce prakticky ničeho. Předložení výpisu z bankovního účtu žalované za srpen 2022 je nedostatečné, z tohoto výpisu je sice patrná výše příjmů, ovšem nepodávají se z něj nezbytné výdaje žalované. Žalobce tedy neznal celkovou platební morálku žalované, nevěděl, jaké jsou její příjmy a výdaje a nemohl tedy mít jasný a ucelený obraz o tom, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit.

26. Soud dále zkoumal, zda na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaná od žalobce obdržela celkem 27 391,2 Kč, přičemž doposud vrátila 45 810 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, soud platby zohlednil. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalované a úbytek majetku na straně žalobce. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

27. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení byla úspěšnější žalovaná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení, žádné jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.