223 C 124/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B zaplacení částky 28 980 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 28 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 6 558 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 28 980 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2023. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla na bankovní účet převedena částka s tím, že žalobkyně úvěr poskytla prostřednictvím své webové stránky, dle které si žalovaný vybral dle své volby dostupné parametry. Uvedla dále, že k ověření výše příjmů žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či příp. výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích, když na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně jeho platební schopnosti. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela, nebo zčásti, kdykoli během trvání smlouvy. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 31. 3. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 3. 4. 2024. Žalovaný byl upomínán i formou předžalobní upomínky, která mu byla odeslána 23. 5. 2024. Žalobkyně proto požaduje uhradit nesplacenou jistinu a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných 3. 4. 2024, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od 4. 4. 2024 do 23. 5. 2024 v kapitalizované výši 980 Kč, to vše s příslušenstvím v podobě zákonného z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. S ohledem na požadavek žalobkyně uvedený v žalobě, soud žalobkyni vyzval usnesením čj. 223 C 124/2024-30 ze dne 4. 11. 2024 s urgencí dne 19. 12. 2024 o doplnění žalobních tvrzení, jaká částka byla žalovanému poskytnuta a jakou částku na dluh žalovaný uhradil. Žalobkyně zaslala soudu odpověď v tom smyslu, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, neboť nedošlo k uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaný se domáhal porušení povinností ze strany žalobkyně řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žalovaného s tím, že smlouva je jako celek neplatná i z důvodu rozporu s dobrými mravy. Navíc žalovaný doložil osvědčení o tom, že žalobkyni již zaplatil 26 728 Kč, a to již 30. 11. 2023. Z tohoto důvodu navrhl zamítnutí žaloby a nárokoval zaplatit náklady řízení.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 7. 4. 2025. Žalobkyně i žalovaný se z jednání soudu omluvili a požádali, aby soud věc rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný doložil, že dne 30. 11.2023 zaplatil žalobkyni částku ve výši 26 728 Kč.

7. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného částku 20 000 Kč.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, obecných principů posuzování úvěruschopnosti, identifikovaných příjmů žalovaného soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala příjem žalovaného dle založených výpisů z jeho běžného účtu za měsíc květen 2023 (s počátečním zůstatkem 0 Kč, a konečným zůstatkem 582 Kč), červen 2023 (s počátečním zůstatkem 582 Kč, a konečným zůstatkem 751 Kč), červenec 2023 (s počátečním zůstatkem 751 Kč, a konečným zůstatkem 472 Kč). Již z těchto výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaný splácel několik již poskytnutých úvěrů.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 5. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byla před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit15. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitelka (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

21. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon.

22. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

23. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, které byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

24. Protože žalovaný osvědčil, že žalobkyni uhradil částku ve výši 26 728 Kč, nevzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení, proto byla žaloba žalobkyně zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 558 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 980 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 4. 4. 2025 a z částky 2 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 4. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 420 Kč ve výši 1 138,20 Kč.