223 C 125/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení částky 105 246,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 246,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 104 746,82 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 948,58 Kč za období od 20. 3. 2025 do 22. 4. 2025, s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 104 746,82 Kč za období od 23. 4. 2025 do 19. 7. 2025 a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 104 746,82 Kč od 20. 7. 2025 do zaplacení, to vše do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 10. 2023 s žalovaným uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 19,99 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 2 926 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 400 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zkoumala jeho příjmy a výdaje z předložených výpisů z bankovního účtu a lustrovala žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Žalovaný hradil splátky úvěru od 20. 11. 2023 do 20. 3. 2025, následně se dostal do prodlení, a proto žalobkyně úvěr ke dni 23. 4. 2025 zesplatnila. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 104 746,82 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 948,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč, smluvní ´ho úroku ve výši 19,99 % ročně z jistiny od 23. 4. 2025 do 19. 7. 2025, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z jistiny od 20. 7. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 3. 5. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Soud nařídil první jednání ve věci na den 2. 12. 2025. Dne 28. 11. 2025 žalovaný soudu zaslal žádost o odročení jednání, ke kterému se nemůže dostavit z pracovních důvodů. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije s manželkou, která má rakovinu a musí se o ni starat. V současné době museli změnit bydlení poté, co je sestra vyhodila z bytu, a hradí nájemné ve výši 23 000 Kč měsíčně. Nemůže si dovolit přijít o zaměstnání. Nebrání se zaplacení dlužné částky, ale není ji schopen dát dohromady takhle rychle najednou; zaplatil by vše do konce února.

3. Soud žádost žalovaného o odročení jednání posoudil jako nedůvodnou. Žalovaný soudu nijak nedoložil, že by se dne 2. 12. 2025 nemohl k soudu dostavit. Žádnou výjimečnou situaci v zaměstnání žalovaný ani netvrdil. Obecné tvrzení, že si nemůže dovolit o práci přijít není ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) důležitý důvod pro odročení jednání. Jelikož žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že dne 23. 10. 2023 se účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, a to v částce 60 000 Kč jako úvěr účelový k refinancování již existujícího závazku, a ve zbývající výši jako úvěr bezúčelový. Úrok byl sjednán ve výši 19,99 % ročně a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za opožděnou splátku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 2 926 Kč měsíčně. Na místě určeném pro podpis žalovaného je uveden SMS kód , Anonymizováno, . Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a o následném podpisu smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byl kód , Anonymizováno, zaslán dne 23. 10. 2023 v 11:56:39 na jeho telefonní číslo. Žalovaný byl identifikován podle e-mailové adresy, ze které soudu zaslal žádost o odročení jednání.

6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala u žalovaného informace o jeho příjmu ve výši 24 000 Kč měsíčně z důchodu, druh bydlení u rodinných příslušníků, celkové výdaje 8 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 20 000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z bankovního účtu. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru měl již jeden existující závazek z prosince 2022 se zůstatkem 60 000 Kč a splátkami 4 874 Kč, který se rozhodl novým úvěrem refinancovat.

7. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 byly zjištěny příjmy a výdaje žalovaného v období před uzavřením úvěrové smlouvy, přičemž konečný zůstatek v jednotlivých měsících vykazoval vždy kladnou částku (pohybující se okolo 7 000 Kč) dostatečnou pro splácení úvěru. Z účtu je patrný měsíční příjem ze starobního důchodu ve výši 24 071 Kč zasílaný žalovanému od ČSSZ.

8. Z potvrzení o vyplacení úvěru a zprávy banky bylo zjištěno, že částka 120 000 Kč byla dne 23. 10. 2023 vyplacena na bankovní účet žalovaného.

9. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 4. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 5. 2025.

10. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

11. Na základě listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 23. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 2 926 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19,99 % ročně a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za opožděnou splátku. Před podpisem smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména z výpisů z jeho bankovního účtu a lustrací žalovaného v bankovních a nebankovních registrech a veřejných rejstřících. Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení a žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 4. 2025 zesplatnila. Dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl k tomu před podáním žaloby vyzván.

12. Soud posoudil věc po právní stránce za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru. Z provedených důkazů a rovněž z vyjádření žalovaného je zřejmé, že byla řádně projevena vůle akceptovat smlouvu daného obsahu za současné dostatečné identifikace osoby žalovaného předložením výpisů z jeho účtu. Na takto ověřený účet pak žalobkyně požadovanou částku 120 000 Kč také převedla (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 22 Co 144/2023). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle předložených bankovních výpisů a lustrací ve veřejných a neveřejných registrech, přičemž správně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet úvěrovou jistinu ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný však své smluvně sjednané povinnosti neplnil a dostal se se splátkami do prodlení, pročež byl jeho závazek zesplatněn. Vedle nároku na zaplacení zůstatku úvěru tak žalobkyni vzniklo právo i na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za opožděnou splátku a smluvní úrok. Vzhledem k prodlení žalovaného s peněžitým plněním soud přiznal žalobkyni také požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. S ohledem na uvedené soud žalobě zcela vyhověl. Při stanovení lhůty k plnění soud přihlédl k vyjádření žalovaného ve věci, podle kterého se aktuální nachází v tíživé životní situaci, ale je schopen a ochoten dlužnou částku doplatit do února 2026. Současně soud vzal v potaz i oprávněné zájmy žalobkyně, která je zavedeným bankovním subjektem a delší lhůta k plnění ji nepoškodí. Soud proto podle § 160 odst. 1 věty druhé za středníkem žalovanému umožnil uloženou částku zaplatit žalobkyni ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 810 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 210 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony (sepis žaloby a výzva k plnění) podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.