223 C 126/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 10 836 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 12. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 836 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 800 Kč od 6. 7. 2023 do 11. 12. 2023 a z částky 2 800 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 716 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 836 Kč, pokud by soud neuznal nárok v části jistiny z titulu smlouvy o úvěru, tak z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal dále zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet úvěr každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela, nebo zčásti, kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru s tím, že v upomínce ze dne 2. 7. 2023 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 5. 7. 2023. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou dne 6. 7. 2023. Předmětem žaloby je jistina ve výši 7 000 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 2 800 Kč (z jistiny nejpozději splatné 5. 7. 2023), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 1 036 Kč (od 6. 7. 2023 do 1. 12. 2023).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 7. 4. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/).

4. Z předložených listin učinil soud následující zjištění a závěr o skutkovém stavu.

5. Ze založené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně hodlala uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Listina nebyla žalovaným podepsána. K dotazu soudu poté, co žalobkyně v žalobě uvedla, že pokud by soud neměl její nárok na zaplacení z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, učinil soud dotaz, jakou celkovou částku žalovaný na úvěr zaplatil a jaká konkrétní částka mu měla být úvěrem poskytnuta. K dotazu soudu žalobkyně dotvrdila, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaný neuhradil ničeho.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2023 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů.

7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka. Smlouva o úvěru nemá povinně písemnou formu, avšak je povinností žalobkyně prokázat svoje tvrzení ohledně podmínek úvěru. Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu, ze které nebylo možno prokázat vůli žalovaného uzavřít smlouvu tvrzeného obsahu. Listiny předložené žalobkyní nemají dostatečnou důkazní sílu, když jejich obsahem může být cokoli, mohou být jednostranně vytvořené žalobkyní nebo její právní předchůdkyní. I pokud žalovaný na webu s nějakým zněním smlouvy a obchodních podmínek souhlasil, jejich obsah mohl být následně jakkoliv změněn.

16. Soud se dále zabýval tím, zda je smlouva o úvěru platná s ohledem na splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně na zjišťování úvěruschopnosti žalované. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z., ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103).

17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně zjišťovala, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného a zda tyto odůvodňují poskytnutí úvěru. Soud tak měl za to, že z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, které nevycházelo z žádných konkrétních skutečností, je úvěrová smlouva absolutně neplatná.

18. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

19. Žalobkyně však prokázala, že poskytla žalovanému dne 2. 3. 2023 částku 7 000 Kč, žalovaný jí částku nevrátil. Soud tak vyšel z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně co do částky 7 000 Kč obohatil a žalobě co do této částky vyhověl. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 1. 12. 2023, zaplatit žalobkyni měl do 3 dnů, protože tak neučinil, je od nejbližšího pracovního dne v prodlení. Od 12. 12. 2023 tak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z přiznané částky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 15 %.

20. Ve zbylé části nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (tedy co do částky 3 836 Kč, úroků z prodlení z částky 9 800 Kč od 6. 7. 2023 do 11. 12. 2023 a úroků z prodlení z částky 2 800 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 716 Kč, přičemž tato částka představuje 29,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 836 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 7. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 2. 7. 2024 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 7. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.