223 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 13 796 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 715,52 Kč zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 13 080,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 718,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 285,54 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 5 116,26 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 253,60 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 18. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 507 Kč a dále se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč nejpozději do 18. 8. 2023. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 26. 7. 2023 ve výši 500 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 5 116,26 Kč, na úroku 137,34 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 2 100 Kč, na úhradě za administrativní činnost 593,49 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 848,91 Kč. Dne 5. 2. 2025 žalovaná ještě zaplatila částku 1 100 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 8. 10. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. K výzvě soudu stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně podáním ze dne 2. 12. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná v žádosti ze dne 18. 6. 2022 uvedla, že je od 4. 11. 2021 na dobu určitou do 22. 2. 2024 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., výše jejího měsíčního příjmu činí 15 020 Kč a výše jejích měsíčních výdajů činí 11 776 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má dokončené základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalované. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.

3. Podáním ze dne 2. 12. 2025 vzala současně žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 715,52 Kč na smluvní pokutě. Jelikož tak žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, postupoval soud podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a aniž by zjišťoval stanovisko žalované, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především stran výše sjednaných poplatků a procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jak bude uvedeno níže.

7. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Z žádosti o úvěr ze dne 18. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, který by splácela v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, bezdětná, pracuje pro společnost , právnická osoba, . a má příjem ve výši 15 020 Kč měsíčně. Bydlí v nájmu, za bydlení a energie platí měsíčně 3 000 Kč, další výdaje činí 4 250 Kč měsíčně a z příjmu jsou prováděny exekuční srážky 4 526 Kč.

10. Z pracovní smlouvy a výplatních lístků bylo zjištěno, že žalovaná pracovala od 4. 11. 2021 u společnosti , právnická osoba, ., pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 22. 2. 2024. Za měsíc březen 2022 jí byla vyplacena čistá mzda 10 144 Kč, za měsíc duben 2022 čistá mzda 10 645 Kč.

11. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 18. 6. 2022 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky uhradit včetně úroku ve výši 507 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasní poplatek 1 800 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 10 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy v místě jejího bydliště. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že v období od 19. 6. 2022 do 26. 7. 2023 zaplatila žalovaná na úvěr celkem 9 796 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 včetně její přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně písemně informována.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 8. 2. 2025.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 18. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 14 splátkách po 1 328 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Strany si sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila pracovní smlouvu a výplatní lístky, podle nichž činil její příjem v měsících březen a duben 2022 částku cca 10 000 Kč v čistém po provedení exekučních srážek. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a její výdaje na bydlení a energie činí 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná na úvěr zaplatila částku v celkové výši 10 896 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaná dlužné částky neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní před podáním žaloby ve lhůtě do 8. 2. 2025 vyzvána.

15. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla žalované poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.

20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

21. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran výdajů žalované. Žalobkyně však po poučení pouze odkázala na písemné doplnění žaloby ze dne 2. 12. 2025 a nic dalšího neuvedla.

22. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalované byl ověřen zejména z výplatních lístků. Doloženy byly výplatnice pouze za měsíce březen a duben 2022, z nichž vyplynulo, že po provedení exekučních srážek žalované byla vyplacena částka 10 000 Kč až 10 500 Kč. Pokud pak jde o výdaje žalované, k nim žalobkyně uvedla, že byly ověřovány z výpisů z bankovního účtu žalované. Tyto výpisy však již soudu nedoložila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaná tyto výpisy k ověření svých výdajů předkládala a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy k dispozici (výpis z bankovního účtu není v žádosti o úvěr výslovně označen). Žalovaná ve své žádosti o úvěr označila své výdaje na bydlení včetně energií ve výši 3 000 Kč, další výdaje na dopravu, jídlo atd. ve výši 4 250 Kč. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně výdaje žalované zkoumala. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Výdaje na nájemní bydlení a energie se soudu jeví jako velmi nízké v poměru k běžným nákladům dospělého člověka, přičemž z úřední činnosti je soudu známo, že obdobná částka je v žádostech o úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně uváděna opakovaně. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s vyčíslením žalované, aniž by toto dále prověřovala a ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak sice měla doložen příjem žalované, ale analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

23. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Primárním ukazatelem schopnosti žalované úvěr splácet by přitom v daném případě byl s ohledem na informace uváděné žalovanou o již existujícím splátkovém zatížení výpis z Centrální evidence exekucí a rovněž nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Právě za této situace, kdy z příjmu žalované byly prováděny exekuční srážky, žalovaná má trvalé bydliště hlášené na adrese úřadu, a i vycházeje z údajů uvedených v žádosti a z výplatních lístků by měsíční splátka činila cca 50 % z potenciálních volných prostředků žalované, bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby výdajovou stránku žalované zkoumala důkladněji.

24. Rovněž lze poukázat na rozhodnutí Soudního dvoru EU ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 (jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce), který uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, neboť cílem směrnice je nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Na základě shora prezentované judikatury Evropského soudního dvora je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru. (byť je zřejmé, že žalovaná úvěr v prvotním období splácela).

25. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr s řádnou péčí. Smlouvy o úvěru proto soud shledal jako absolutně neplatné. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

26. Nad rámec výše uvedeného je třeba dále poukázat na nepřiměřenou výši sjednaných poplatků. Účastníci sjednali 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč s tím, že byla sjednána celková RPSN 272,44 %. Sjednání poplatků soud shledal v rozporu s dobrými mravy podle § 580 o. z. a tedy jako neplatné, neboť ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru, administrativní činnost a hotovostní splátky zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, které je dle § 1813 o. z. zakázáno. Tyto poplatky dle názoru soudu pouze fakticky uměle navyšují zisk právní předchůdkyně žalobkyně z poskytnutého úvěru. Celkové poplatky včetně úroku činí 86 % poskytnuté jistiny. Žalobkyně při jednání ani k výzvě soudu nedoplnila svá tvrzení, jaké konkrétní účelně vynaložené náklady při poskytnutí a administraci úvěru mají být těmito poplatky pokryty. Tedy i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované, soud má ujednání o poplatcích úvěru za neplatné.

27. Dále se soud zabýval tím, zda je možné posoudit nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně čerpala finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž na svůj dluh již uhradila ke dni zesplatnění úvěru částku 9 796 Kč a ke dni 5. 2. 2025 částku 1 100 Kč, celkem tedy 10 896 Kč. Závazek žalované z bezdůvodného obohacení tak zanikl jeho splněním (§ 1908 o. z.). Soudu proto nezbylo než žalobu v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.