223 C 129/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 64 170,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 43 506,06 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 814,65 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 50 320,71 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 64 170,06 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněná tím, že dne 10. 12. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 24,6% ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 028ִ Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Finanční prostředky byly poskytnuty tak, že na bankovní účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 36 336 Kč. Počínaje dnem 15. 1. 2024 však žalovaný přestal splátky hradit, proto žalobkyně ve dnech 20. 1. 2024 a 5. 2. 2024 zaslala žalovanému písemné upomínky. Žalovaný na upomínky nereagoval a nic nezaplatil, proto žalobkyně ke dni 21. 6. 2024 úvěr zesplatnila. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán k úhradě dluhu. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 64 170,06 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok od 16. 1. 2024 do 21. 6. 2024 ve výši 6 814,65 Kč, náklady na upomínání ve výši 800 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70 984,71 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 6. 2. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovaný dne 10. 12. 2022 provedl z bankovního účtu č., č. účtu, platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet č., č. účtu, .

6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 12. 2022 spolu s přílohou č. , hodnota, , č. , hodnota, a předsmluvní informacemi soud zjistil, že ve smlouvě na straně úvěrujícího vystupuje žalobkyně, na straně úvěrovaného pak žalovaný. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž částka ve výši 27 847 Kč byla poskytnuta na bankovní účet č., č. účtu, , částka 29 153 Kč byla použita na předchozí dluhy žalovaného ze smlouvy ze dne 26. 1. 2022, č., hodnota, a částka 10 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaný měl žalobkyni vrátit zpět 134 496 Kč formou 72 měsíčních splátek po 1 868 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 24,6 % ročně, RPSN bylo 39,96 %. Ze smlouvy vyplývá i oprávnění žalobkyně v případě nezaplacení úvěr zesplatnit. Na smlouvě není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. U žalovaného je uvedeno, že je byl svobodný, neměl děti, byl zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, s příjmem 36 380 Kč, náklady na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činily 2 708 Kč u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, a sázky 10 567 Kč. Bankovní účet žalovaného byl označen jako č., č. účtu, .

7. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že dne 20. 12.2022 byla částka 27 874 Kč zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, . Variabilní symbol byl , Anonymizováno, , poznámka byla , Anonymizováno, doplatek úvěru a zpráva pro příjemce byla Kraus doplatek úvěru.

8. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že dne 20. 12.2022 byla částka 29 153 Kč zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, . Název proti účtu byl , Jméno žalobkyně, . Variabilní symbol byl 138838, poznámka a zpráva pro příjemce byla , Anonymizováno, .

9. Z upomínky ze dne 20. 1. 2024 a ze dne 5. 2. 2024 a podacích lístků z týchž dnů soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 6. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celé dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 5. 7. 2024.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisu platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

22. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

23. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. Tvrzení, že si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových či jiných relevantních poměrech a následně provedla lustraci žalované v registrech, považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně sice uvedla, že je žalovaný zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši 36 380 Kč měsíčně, výdaje žalovaného uvedla ve výši 3 000 Kč na bydlení, 2 708 Kč na závazky u společnosti , Anonymizováno, a sázky 10 567 Kč. Žádné listiny prokazující výši příjmů však předloženy nebyly. Nadto výše uváděných výdajů je značně pochybná. Měsíční náklady na bydlení 3 000 Kč jsou nedostatečné. Výše měsíčních sázek 10 567 Kč budí značné pochybnosti o platební morálce žalovaného. Žalobkyně též uvedla, že žalovanému již dne 26. 1. 2022 poskytla úvěr, který žalovaný nesplácel. Žalobkyně nemohla tedy mít dostatečnou jistotu, že žalovaný je dostatečně bonitní tak aby mohl splácet úvěr řádně a včas.

24. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

25. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

26. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného, což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

27. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

28. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatných závazků poskytla peněžní prostředky v celkové výši 57 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil 36 336 Kč. Rozdíl mezi poskytnou částkou a zaplacenou částkou ve výši 20 664 Kč, proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne 21. 6. 2024. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 5. 7. 2024. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 6. 7. 2024 je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 20 664 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 7. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

31. O nákladech řízení soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.