223 C 137/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 36 984,97 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 36 984,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 769,13 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 36 984,97 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, s tím že pokud by soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou, opírá svůj nárok o bezdůvodné obohacení. Žaloba byla blíže odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 31. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 29 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 440 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč do 30. 4. 2023. Splatnost úvěru byla následně dodatkem k úvěrové smlouvě prodloužena do 16. 7. 2023. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před podáním žaloby žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila příjmy a výdaje uvedené žalovanou a provedla lustraci žalované v registrech. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná úvěr částečně splatila, protože ale nebyly uhrazeny všechny částky, byla žalovaná dne 7. 6. 2024 pod hrozbou žaloby vyzvána k jejich úhradě. Žalovaná však nic nevrátila, proto žalobkyně po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 29 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 146,13 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, ve výši 440 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, smluvní pokuty od 7. 6. 2023 do 17. 7. 2023 ve výši 1 215,84 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 35 769,13 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost smlouvy shledává jednak v tom, že sjednaná výše RPSN je nepřiměřeně vysoká a je tudíž v rozporu s dobrými mravy. Další důvod ve kterém shledává neplatnost úvěrové smlouvy spočívá v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně pochybila, když se omezila pouze na údaje poskytnou žalovanou a sama nijak úvěruschopnost žalované nezkoumala. Žalobkyně si nevyžádala žádné listiny, které by prokazovaly skutečnou výši příjmů a výdajů žalované, a proto nemohla mít žalobkyně postavené na jisto, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Z výše uvedených důvodů proto žalovaná navrhuje smlouvu zamítnout.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 3. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud věc rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31.3. 2023, souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, popisu vlastností úvěru, všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 29 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 30. 4. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatkem za službu „Klidné spaní ve výši 440 Kč, poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. RPSN bylo 1 410,33 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Listina nebyla žalovanou podepsaná.

6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně dne 31. 3. 2023 poukázala na bankovní účet č., č. účtu, částku 29 000 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, obecných principů posuzování úvěruschopnosti, identifikovaných příjmů žalované soud zjistil, že žalobkyně zjistila příjem žalované ve výši 65 000 Kč, výdaje žalované na půjčky ve výši 8 500 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, nezbytné výdaje ve výši 6 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 1 500 Kč. Po odečtení nutných výdajů má tak žalovaná měsíčně k dispozici finanční prostředky ve výši 42 200 Kč. Žalovaná žije v tříčlenné domácnosti, s tím že jedna osoba je nepracující.

8. Z výpisů z registru BRKI a NRKI soud zjistil, že žalovaná již byla povinna splácet částky plynoucí z úvěrových smluv, a to např. u společnosti , právnická osoba, . ve výši 1 810 Kč měsíčně, u společnosti , právnická osoba, . ve výši 417 Kč měsíčně, ve výši 4 990 Kč měsíčně a ve výši 1 278 Kč měsíčně, u společnosti Profi , právnická osoba, . ve výši 9 020 Kč měsíčně a 3 296 Kč měsíčně, u společnosti , právnická osoba, . ve výši 562 Kč měsíčně, u společnosti , právnická osoba, . ve výši 2 027 Kč měsíčně, u společnosti , právnická osoba, ve výši variabilní výši. Dále z těchto výpisů bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 31. 3. 2023 v prodlení se splátkami u společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , právnická osoba, Dále bylo zjištěno, že v minulosti byla žalovaná povinna splácet již několik úvěrových smluv, smlouvy byly však ukončeny, neboť žalovaná porušovala smluvní podmínky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení.

10. Z fotokopie občanského průkazu žalované soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

22. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované byla prověřována s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Dále měl soud v úmyslu žalobkyni opětovaně poučit podle § 118a o. s. ř., aby doplnila žalobní tvrzení o údaj, jaká celková částka byla žalovanou na poskytnutý úvěr zaplacena, když tento údaj v žalobě či v doplnění žalobě chybí. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

23. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované prakticky nezkoumala. Tvrzení, že zkoumala údaje týkající se příjmů a výdajů žalované považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně sice tolika vycházela z příjmů žalované ve výši 65 000 Kč, k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné listinné důkazy. Žalobkyně rovněž neuvedla, jakým způsobem žalovaná řeší svoji bytovou otázku. K této skutečnosti žalobkyně pouze uvedla, že žalovaná žije ve společné domácnosti ve tříčlenné domácnosti. Žalobkyně však nesdělila, zda se jedná o bydlení vlastní či zda bydlí v nájmu. Rovněž není známo, jaké příjmy mají spolužijící osoby. Žalobkyně rovněž nebrala v potaz, že žalovaná již splácí jiný úvěr či jiné úvěry, což je patrné z výpisů z rejstříku BRKI a NRKI, které měla žalobkyně rovněž hodnotit. Na základě výše uvedeného soud nemá za prokázané, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. Žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, které nikterak nedoložila.

24. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

25. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

26. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, které byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

27. Soud se dále zabýval otázkou, zda lze nárok žalobkyně posoudit jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši 29 000 Kč, ale tuto skutečnost nikterak neprokázala, proto nebylo možno uplatněný nárok dle argumentace žalobkyně případně posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná se na žalobkyni nějakou částkou skutečně obohatila, pokud žalobkyně předložila dokument s názvem přehled bankovních transakcí, ze kterého se má podávat, že žalované dne 31. 3. 2023 převedla 29 000 Kč, pak z této listiny neplynou skutečnosti, že tyto finanční prostředky byly poskytnuty právě žalované. I v případě, že by tato částka byla žalované poskytnuta, tak soud nemá v řízení za prokázané, o jakou částku se žalovaná skutečně bezdůvodně obohatila, když z tvrzení žalobkyně vyplývá, že měla částečně plnit, ale není jasné v jak vysoké částce. Žalobkyně se v důsledku nereagování na výzvu soudu a své neúčasti u jednání o možnost předložení takového důkazu při jednání sama připravila. Soud proto nemohl věc posoudit ani jako bezdůvodné obohacení a žaloby musela být s ohledem na výše uvedené zcela zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť plně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.