223 C 138/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 63 551,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 708 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 843,46 Kč s úrokem 12,9 % ročně z částky 63 541,46 Kč od 22. 12. 2020 do 18. 1. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 843,46 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 63 541,46 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 068,13 Kč od 20. 9. 2020 do 21. 12. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 279 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 63 511,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou příjmení smlouvu číslo na základě které byl žalované zřízen běžný účet č. bankovní účet, a dále na základě dodatku číslo k rámcové smlouvě běžný účet č. bankovní účet. Na běžný účet byl žalované dne 12. 9. 2018 poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč na základě dodatku číslo k rámcové smlouvě ze dne 12. 9. 2018 (smlouva č. anonymizováno). Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované skrze jí sdělené údaje a údaje zjištěné z příslušných databází. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky, podmínky pro používání úvěru a ceník. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet úvěr částkou 1 510 Kč měsíčně, přičemž tato sestávala ze splátky jistiny a sjednaného úroku ve výši 12,90 % ročně. Od 20. 6. 2020 byla změněna výše splátky úvěru na částku 1 273 Kč, a to dodatkem číslo. Splatnost první splátky byla stanovena k 15. 10. 2018 a následně vždy k 15. dni kalendářního měsíce, od 20. 11. 2019 byla splatnost změněna na 20. den v měsíci, a to dodatkem číslo. Žalovaná přestala řádně splácet úvěr v říjnu 2020, přičemž na splátku splatnou dne 20. 10. 2020 ani později již neuhradila žádnou částku. Žalobkyně pro porušení smluvních povinností žalovanou úvěr ke dni 22. 12. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou k uhrazení celého dluhu. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 22. 12. 2020 (zesplatnění úvěru). Žalovaná dluží žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 63 541,46 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do zesplatnění ve výši 2 068,13 Kč, poplatek za vedení druhého běžného účtu ve výši 10 Kč, a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl tento usnesením soudu zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobkyně k důkazu předložila rámcovou smlouvu číslo ze dne 12. 9. 2017, dodatek číslo k rámcové smlouvě ze dne 12. 9. 2018, dodatek číslo k rámcové smlouvě ze dne 13. 11. 2018, dodatek číslo k rámcové smlouvě ze dne 14. 2. 2020, dodatek číslo k rámcové smlouvě ze dne 4. 6. 2020, obchodní podmínky, podmínky pro používání úvěru, ceník, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, výpis z běžného účtu č. bankovní účet za den 12. 9. 2018 a za období od 30. 11. 2020 do 22. 1. 2021, přehled plateb, přehled zaslaných upomínek, předžalobní výzvu ze dne 22. 12. 2020 – zesplatnění úvěru spolu s podacím archem. Z předložených listin bylo zjištěno, že na základě rámcové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby včetně platebních, zároveň zřídila žalované běžný účet č. bankovní účet. V rámci smlouvy bylo sjednáno pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti s pojistným ve výši 30 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. obchodní podmínky, ceník a podmínky pro používání úvěru. Dodatkem číslo uzavřeným dne 12. 9. 2018 strany sjednaly poskytnutí úvěru č. HU00593140 ve výši 80 000 Kč, jednalo se o neúčelový úvěr, který byl poskytnut žalované dne 12. 9. 2018, jak bylo prokázáno výpisem z běžného účtu za tento den. Žalovaná se zavázala úvěr splácet částkou 1 510 Kč měsíčně se splatností vždy k 15. dni kalendářního měsíce spolu se smluvním úrokem ve výši 12,90 % ročně, poplatek za poskytnutí nebyl sjednán. Celkem měla žalovaná uhradit 119 254,13 Kč v 80 měsíčních splátkách. Úvěr měl být splácen formou inkasa z běžného účtu. Dodatkem číslo byla změněna výše pravidelné měsíční splátky na částku 1 273 Kč s účinností od 20. 6. 2020, úvěr měl být takto splacen po 96 měsících. Dodatkem číslo byl změněn termín splatnosti splátek úvěru, a to s účinností od 20. 11. 2019 vždy k 20. dni v měsíci. Dodatkem číslo byl žalované zřízen další běžný účet č. bankovní účet, podle ceníku účinného v době sjednání dodatku činil poplatek za vedení dalších běžných účtů částku ve výši 10 Kč měsíčně. Podle podmínek pro používání úvěru pokud je klient v prodlení se splacením jakékoli splátky jistiny, úroku či jiných poplatků či příslušenství, může banka úvěr zesplatnit a požadovat jeho okamžité zaplacení. Z přehledu plateb k tomuto úvěru bylo zjištěno, že žalovaná řádně neuhradila splátku splatnou dne 20. 10. 2020, od té doby již neuhradila žalobkyni, ani po zesplatnění, ničeho, celkem žalovaná uhradila 35 292 Kč. Podle tohoto přehledu činí dlužná jistina částku ve výši 63 541,46 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok částku ve výši 2 068,13 Kč. Ze splátkového kalendáře a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Podle výpisu z běžného účtu činil zůstatek na tomto účtu ke dni 22. 1. 2021 částku - 10 Kč, žalované byl stržen poplatek za vedení dalších účtů ve výši 10 Kč (dne 30. 11. 2020).

4. Žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne 22. 12. 2020 – předžalobní výzvou a vyzvala žalovanou k zaplacení do 31. 12. 2020. Podle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 24. 12. 2020 na adresu trvalého bydliště uvedenou shora.

5. Podle přehledu upomínek byly žalované zaslány upomínky dne 10. 12. 2019, 4. 12. 2020 a 23. 12. 2020 na adresu trvalého bydliště uvedenou shora.

6. Ze způsobu označení žalované na listinách bylo zjištěno, že úvěrová smlouva byla uzavřena se žalovanou jako spotřebitelem v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Ze shora uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: žalovaná sjednala se žalobkyní rámcovou smlouvu, kterou jí byl zřízen běžný účet, na tento účet jí byl v souladu s dodatkem číslo ke smlouvě poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, jak bylo prokázáno výpisy z účtu, dalšími dodatky byly pak měněny podmínky úvěru (výše splátky, splatnost), respektive byl zřízen další účet. Žalovaná však sjednané splátky počínaje dnem 20. 10. 2020 nehradila, dostala se do prodlení, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění a vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní výzvou. Podle ceníku, který je nedílnou součástí smlouvy, byla žalovaná povinna hradit poplatek za vedení dalšího účtu. Dle tvrzení žalobkyně a předloženého přehledu uhradila žalovaná žalobkyni celkem částku 35 292 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, stejně tak žalobkyně.

8. Po právní stránce hodnotil soud věc následujícím způsobem.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18)

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla v žalobě pouze to, že úvěruschopnost zkoumala na základě žalovanou sdělených údajů a po ověření skrze doklady, provedla lustrace v příslušných databázích. Nebyly uvedeny žádné konkrétní údaje, z nichž měla žalobkyně vycházet, zároveň nepředložila listiny, kterými měla být věrohodnost a spolehlivost žalovanou sdělených údajů ověřena. Mohlo se jednat o výpisy z registrů a databází (insolvence, exekuce, …), klientský dotazník, smlouvy, vyúčtování či výpisy z účtů. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a předložila důkazy k prokázání splnění povinnosti řádně a s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, žalobkyně se však jednání nezúčastnila a o možnost poučení se připravila. Soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení účastníku odročovat či jej poskytovat jiným způsobem, přičemž je na účastníkovi, zda se jednání zúčastní, v opačném případě musí nést procesní následky své neúčasti.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na zřízený běžný účet peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila žalobkyni ve splátkách pouze částku 35 292 Kč, jak bylo prokázáno přehledem plateb. Žalovaná tvrzení žalobkyně nerozporovala, netvrdila, že by uhradila více, než uváděla žalobkyně. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy bylo tudíž na straně žalované zjištěno bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.

18. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 1. 1. 2021. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 24. 12. 2020 s určením lhůty k zaplacení do 31. 12. 2020. Od následujícího dne je žalovaná v prodlení.

19. Co do zbývajících uplatněných nároků včetně příslušenství a poplatku byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 279 Kč, přičemž tato částka představuje 40,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70,35 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,65 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 543 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).